HC Energie Karlovy Vary

Hlavačka se necítí být hvězdou a ještě stále neví, jestli z Varů odejde

K a r l o v y  V a r y - Martin Hlavačka, nejproduktivnější bek základní části české extraligy, reprezentant a společně s Petrem Fraňkem nejoblíbenější hráč karlovarských fanoušků. Zůstane v Energii? Nebo dá přednost lákavé nabídce z jiného extraligového klubu, či ze zahraničí? To jsou otázky, na které však nezná odpověď ani sám Martin. Jedno je ale jisté, ve Varech odehrál dva výborné roky a právem dostal pozvánku do reprezentace. Jestli zakončí svou sezonu šťastně a probojuje se do kádru, který pojede na mistrovství světa, to se teprve dozvíme. Víme ale to, že letošní výborný ročník se karlovarským pokazil právě až v úplném závěru. Proč tomu tak bylo z pohledu Martina Hlavačky?
Postup do play-off nebyl absolutně letošním cílem, postupem času se však zdálo být jasné, že o něj Karlovy Vary zabojují. Proč se to nakonec nepovedlo?
Na každé mužstvo přijde čas od času herní krize, nám se to stalo bohužel zrovna na konci. Nezvládali jsme důležité zápasy, přestávalo se nám dařit střelecky. A to hlavně v rozhodujících utkáních doma s Libercem, Plzní a pak s Budějovicemi jsme dali vždy jen jednu branku. Prostě jsme nedávali góly a to rozhodlo.

Je možné, že to bylo v psychice?
Výkon v hokeji minimálně z 50% ovlivňuje psychika, takže určitě to bylo také v tomto. Když hráč nedává branky, přestává si věřit a jeho výkon jde dolů.

Někteří lidé také poukazovali na určitou nezkušenost týmu v boji o postup mezi nejlepších osm.
Já si myslím, že tady je dost kluků, kteří mají hodně zkušeností. Určitě to nebylo tím, že bychom měli nezkušené mužstvo, vždyť je tu spousta hráčů, kterým je přes 30 let. A kteří toho v hokeji hodně zažili.

A jak jste na tom byli po stránce fyzické? Přípravu jste měli tvrdou, pomáhalo vám to v závěru, nebo už jste byli přeci jen hodně unavení.
Určitě se ke konci sezony únava projevovala. Bylo to vidět i na ostatních mužstvech, že ten hokej nebyl tak rychlý. Nám se ale trochu rozpadla obrana, měli jsme hodně zraněných beků. Zápasy jsme dohrávali na dvě obrany, což při tom vypětí nebylo moc dobře. Bylo to holt jedno s druhým.

Zklamání už určitě odeznělo. Nakonec panuje určitě spokojenost, nebo ne?
Tak už je to za námi, opadl takový ten stres. Je konec sezony, co dělat. Připravit se na další a zkusit to v té nadcházející. Nic jiného nezbývá, takový je sport a život jde dál.

Jste spokojen alespoň sám se sebou?
(smích) Těžko říct, kdybych byl spokojen sám se sebou, tak to bych mohl skončit s hokejem. Určitě se dalo udělat víc a hrát ještě lépe a určitě mám ještě další cíle. Není moc dobré se uspokojit.

Uspokojit se, to rozhodně ne. Ale přece jenom vás musí potěšit třeba to, že jste vítěz kanadského bodování obránců.
To je pravda, vyhrál jsem kanadské bodování, i když jsem tam závodil s Rudou Suchánkem, kterému je snad 42 let. Měli jsme stejný počet bodů, trochu mě to mrzí, že jsem neměl alespoň o jeden bod víc, ale bohužel, nepadlo to tam. No, vlastně jsem to vyhrál, protože jsem měl víc vstřelených branek. Takže v tomto směru jsem v podstatě spokojen, teď uvidíme, co to přinese.

Nepadlo to tam? Vždyť v posledním zápase doma, proti Vsetínu se všichni na stadionu shodli, že hrajete spíš útočníka než obránce.
No, v tom posledním utkání jsem byl docela naštvaný, protože jsme měli šance, ale nedokázali jsme přesně zakončit. Tak jsem to chtěl trošku změnit, zaútočit a dát přinejmenším gól. Protože mě štvalo, že nás porazili a ještě, aby to tak bylo s nulou! Takže to vypadalo, že hraji z pozice útočníka. Ale to byla jenom ojedinělá akce, alespoň si myslím, která se povedla.

Nechtěl jste být spíš útočníkem?
Já jsem útočníkem v podstatě vždycky byl. Tedy, od první do čtvrté třídy jsem hrál v obraně, ale pak až do 19 let jsem byl v útoku. Poté jsem přesedlal zpět do obrany, ale určitě ve mně nějaké ty ofenzivní geny zůstaly. Ani mě to nijak nemrzí, že hraji beka.

V čem se vám tedy obranná hra líbí víc?
Ne, že by se mi líbila víc, ale například jako obránce mám větší přehled, vidím vše před sebou. Ono je to v podstatě jedno, v dnešním hokeji musí umět i obránce útočit a obráceně. Hokej se hraje celoplošně, každý hráč musí umět všechno, jak dát gól, tak i bránit. Takže já v tom nevidím takový velký rozdíl.

Co vy a reprezentace?
24. března je soustředění, kterého bych se měl zúčastnit, potom bude nějaký přátelský zápas a dál se uvidí. Nominace bude určitě našlapaná, bude tam spousta zvučných jmen, takže si nedávám příliš mnoho šancí, že bych postoupil dál. Radši zůstávám při zemi, je třeba se na věc dívat reálně.

Myslíte si, že je z Varů dále do reprezentace? Vy jste dostal pozvánku po poměrně dlouhé době a takový Petr Franěk třeba vůbec.
Asi tady nehrají až tak výjimeční hráči, protože kdyby tu byli, tak do reprezentace půjdou, i když by hráli za Energii. Ale je potřeba vidět to, že existuje určité prosazovaní hráčů, každý trenér má své oblíbence. Třeba ty, které trénuje, nebo ke kterým má blíž – Sparta, Slavia, Pardubice, to je prostě o tom.

Ale přece jenom, v minulé sezoně jste hrál hodně dobře, mohlo by se čekat, že dostanete šanci. Ta nakonec přišla až těsně před koncem sezony.
Minulý ročník jsem byl tady v extralize prvním rokem, takže jsem ani nečekal, že bych měl jít hned do národního mužstva. Tento rok jsem své výkony potvrdil a projevilo se to tím, že jsem tu pozvánku dostal.

A co třeba Petr Franěk?
Petr Franěk je výborný gólman a myslím si, že tu reprezentaci si rozhodně zaslouží. To, že tam není, to už je zase otázka něčeho jiného. Možná toho, co jsem říkal před chvílí.

Pojďme dál, pořád není jasné, jestli odtud odejdete. Jaké vlastně máte vzpomínky na Karlovy Vary?
Mě se ve Varech strašně moc líbí a už teď přemýšlím, že pokud bych náhodou odešel, tak mi bude hodně smutno. Avšak tím nechci říct, že už je to rozhodnuté, že odejdu, to vůbec ne. K Varům mám určitě kladný vztah, prožil jsem tu dva nádherné roky a rozhodně budu mít jenom dobré vzpomínky.

Vy jste z Hodonína, nebylo pro vás těžké přestoupit do nejzápadnějšího koutu republiky?
To určitě ne, já už od svých 19 v Hodoníně nežiji, už jsem zvyklý. Samozřejmě, že Vary jsou hodně daleko, takže je to trošku složitější s dojížděním, ale že jsem pryč z rodného města mi nijak nevadí. Já si udělám domov tam, kde potřebuji.

Fanoušci Energie si vás velice oblíbili, jak se naopak líbili oni vám?
(smích) Tak já nevím, jestli si mě nějak oblíbili, doufám tedy, že ano. Fanoušci jsou tady výborní, obzvláště tato sezona se povedla, chodil plný stadion, pořád skandovali, fandili, takže já si myslím, že fanoušci jsou tady parádní. Jenom kdyby se jim ten hokej, co hrajeme, trochu vyrovnal. (smích)