Tomáš Netík o úvodu zápasu: Byl to nejhorší průběh jaký mohl být!
Teprve od druhé třetiny začala Energie hrát hokej a na ledě to bylo rázem znát. Hra se vyrovnala a šance byly konečně na obou stranách. „Řekli jsme si v kabině že do toho musíme vlétnout po hlavě, protože za stavu 0:3 už nic ztratit nelze. Druhou třetinu jsme odehráli dobře a je škoda, že nám tam nepadla nějaká branka navíc. Dima Rodin dal břevno a měli jsme několik dalších šancí. Mohlo to být celé jiné.“
První tři střely – dvě branky! S takovouto bilancí odcházel na konci druhé minuty zlomený Rudolf Pejchar na střídačku a raději pustil do hry chomutovskou jedničku Kamila Jarinu. „Vinu na gólmana nemůžeme hodit,“ varuje velmi perspektivní útočník před zavádějícím faktem. „Ruda toho moc z těch střel neviděl, protože jsme mu moc nepomohli. Nemůžeme se vymlouvat na smůlu, i takové góly prostě padají,“ vysvětluje.
Nejen František Ptáček hrál poprvé v životě proti bývalému klubu. Totéž zažíval z trochu jiného úhlu i Tomáš Netík. Sparta jej vychovala a v ní si poprvé odzkoušel nejvyšší českou soutěž. „Ve Spartě jsme vyrůstal a nakoukl jsem tam do extraligy, takže motivace to pro mě samozřejmě byla veliká. Ale byla to určitě zdravá motivace!“
Přestože již Netík odehrál v letech 2000-2002 ve Spartě Praha 20 mistrovských zápasů na první branku stále čekal. Paradoxně se jí dočkal právě proti svému mateřskému klubu, klubu který stále vlastní hráčova práva. Gól to nebyl ledasjaký. Nepříliš velký 178cm měřící útočník předvedl parádní únik z hlouby vlastní poloviny a tváří v tvář obránci i brankáři Břízovi uspěl. „Získal jsem u nás v pásmu odražený puk, rozjel jsem se do pásma Sparty,“ popisuje životní zážitek. Viděl jsem že vzadu zůstal jen jediný obránce, zbývající hráči Sparty nějak propadli. V situaci jeden na jednoho jsem ho zkusil prohodit, protože jako obránce v takové situaci nemohl mít potřebnou rychlost. Podařilo se mi jej obehrát a pak už jsem moc nepřemýšlel. Udělal jsem blafák do backhandu a propadlo to tam.“
Stínem zápasu se stala herní situace ve 44.minutě zápasu. Po snížení na 1:3 byla Energie opět v zápase a měla dobré šance na zvrat utkání. Možnost zvratu pohasla právě v oné 44.minutě. Při vyloučení Lukáše Krajíčka vjel do pásma sparťanský útočník s pukem . Tou dobou však již jeho spoluhráči v pásmu pravděpodobně byli, ne však podle rozhodčích. Tomáš Netík i další přímí aktéři zápasu v tom však mají jasno a jejich názor se s rozhodnutím rozhodčích značně rozchází. „Samozřejmě jsem to viděl. Všichni na střídačce sedíme na obranné modré. Já myslím že to ofsajd byl. Rozhodčí jsou ale jenom lidé a neomylní nejsou! Ofsajd to byl!! Je škoda že to bylo za stavu 1:3, kdy jsme byli zpátky v zápase o mohli jsme do ještě zvrátit. Bohužel to neodpískali, bylo to 1:4 a my hráči s tím nic neuděláme.“
Ne jinak to viděl i František Ptáček.. V ten osudný okamžik byl právě na ledě a shodou okolností zrovna bránil útočníka, který s pukem do pásma vjížděl. Jeho názor, je tedy asi nejpovolanější. „Já jsem u toho přímo byl,“ potvrzuje největší letní posila Energie. „Byl jsem u hráče na modré, který přihrával Šimíčkovi do ofsajdu. Podle mě to bylo úplně jasně vidět. Stojím si zatím, že to ofsajd byl a to minimálně metrový!!“
Související články
