HC Energie Karlovy Vary

Češi v Tampere se polární noci nebojí

Martin Hlavačka, Marek Vorel a Radim Kucharczyk, zástupci českého hokeje v řadách překvapení finské nejvyšší soutěže Ilvseu, si svůj pobyt v Tampere náramně užívají. Jediné, s čím jsou zatím nespokojeni, jsou jejich výkony na ledě. Všichni ovšem doufají, že se věci brzy pohnou k lepšímu, především pak ve prospěch týmu.
Martin Hlavačka je vzhledem k své schopnosti plynulé angličtiny přirozeným mluvčím malé české kolonie. Marek Vorel sice tento jazyk také trochu ovládá, mluvit se ale stydí a pokud promluví, tak jedině v mateřském jazyce.

V poznávání nové země zpočátku čelili nečekaným překvapením. Když na konci července odlétali z Česka, bylo na dané roční období nebývale chladno. Daleko na severu v Tampere je po vystoupení z letedla přivítalo třicetistupňové horko. „To nás docela překvapilo,“ vzpomínal „mluvčí“ Hlavačka.

Před odletem do nového působiště se každý z českých zástupců připravoval na sezónu po svém. Radim Kucharczyk trénoval se Vsetínem, Marek Vorel měl individuální tréninkový plán a Martin Hlavačka dokonce osobního kouče.

Předsezónní přípravný kemp v Tanhuvaara byl hodně náročný. „Dvoufázový trénink, do toho nějaký zápas. Byla to makačka, zato v nádherné přírodě,“ povídal za souhlasného přikyvování svých mlčenlivých kolegů Hlavačka, kterého v rámci přípravy potkalo zranění. Na deset dní z přípravy vypadl, dle jeho slov nešlo o nic vážného.

Česká trojka si musela zvyknout na poněkud odlišné pojetí hry. „Hřiště jsou zde menší, všechno se odehrává v daleko větší rychlosti. Finové jsou na tom bruslařsky i silově lépe než hráči v naší extralize. Ovšem zákroků holí se zde vyskytuje stejně mnoho jako doma, jenže rozhodčí zde všeobecně moc nepískají. A například v zápase v Helsinkách byl uznán gól, který zcela jasně padl rukou,“ divil se Hlavačka.

„Technický hokej se vytrácí. Vysokých a silových hráčů přibývá, jak ve Finsku, tak i u nás. Není čas na kličky a pěkné akce. Bohužel však díky tomuto vývoji přibývá zranění,“ hovoří za české kamarády Hlavačka. Jak Kucharczyk, tak Vorel patří spíše k hračičkům, kteří si rádi podrží puk.

Všichni jsou si ovšem vědomi, že se od nich očekává vysoký herní standard. „Jsem si jistý, že by nás sem trenér Václav Sýkora netahal, kdybychom mu nebyli schopni pomoci. Ovšem kdyby byl na střídačce Fin, určitě bychom tolik nehráli.“

„Pan Sýkora nepatří k drsným koučům, s hráči naopak hodně komunikuje. Každý u něj dostane šanci, za chyby netrestá, spíše je s hráčem dlouho rozebírá,“ přiblížil Hlavačka metody českého trenéra na lavičce Ilvesu.

„Jestli bychom si přáli více nastupovat společně? To je na trenérech. Ale na ledě si pochopitelně dobře rozumíme.“ V formaci s Kucharzcykem a Vorlem se střídají Marko Luomala a Erkki Rajamäki. „Nelze říct, kdo z nich je lepší. Luomala je slušný střelec s dobrou přihrávkou, Rajamäki je zase dříč, který často chodí do soubojů u mantinelů a dobře forčekuje,“ rozpovídal se Marek Vorel.

Hlavačka tvoří obraný pár s Ville Kostinenem. „Docela nám to společně jde. Ville má šikovné ruce, ještě však potřebuje nabrat více zkušeností, ztratil totiž většinu loňské sezóny kvůli zranění. Bude z něho skvělý hráč. Občas mu s něčím poradím, to ano, ale že bych se tvářil jako kantor, to určitě ne,“ směje se Hlavačka.

Češi drží v Tampere při sobě, často se i s jejich přítelkyněmi navštěvují a podnikají společné akce. Ve Skandinávii si v zimním období neužijete mnoho světla, čeští krajánci však o dlouhých večerech trudomyslnosti rozhodně nepropadají. „Naopak, tohle je něco pro Marka Vorla. Ten by nejraději pořád spal,“ žertuje na spoluhráčův účet Hlavačka.