so 7.7.2007 | Michal Slavík

Byl jste tedy prvním kronikářem klubu, na nikoho jste nanavazoval?
Jeden kronikář zde byl. Dlouhá léta kroniku tvořil Jan Masák, jehož dvě originální kroniky z let 1951 a 1954 se mi podařilo sehnat. Tenkrát se vše psalo na papír a vedle se vlepovaly různé výstřižky z novin. Pan Masák není již dávno mezi námi a více jeho materiálů se mi bohužel zajistit nepodařilo. Vypátral jsem sice jeho vnučku, ale ta mi řekla, že po dědečkově smrti přijel někdo z Plzně a všechny ty stohy papírů si odvezl.

Můžete popsat, co všechno je součástí vaší práce?
Tak samozřejmě každý rok je mým úkolem dávat dohromady kroniku. Tu dělám ve třech výtiscích, z nichž jeden dostává generální manažer, druhý je uložen v okresním archivu a třetí kroniku si nechávám já, abych měl podklady pro svojí další práci. Dále vyrábím různé nástěnky s kartičkami a fotografiemi, které můžete vidět v administrativní části stadionu. Podařilo se mi také sehnat všechna loga, která klub měl od roku 1945.

Do jakých podrobností kronika zasahuje? Je možné přečíst si i o jednotlivých zápasech?
Na začátku je stručně zmíněno přípravné období. Každý ligový zápas je popsán pomocí reportáže z hokej.cz, ke které dále připojuji výstřižky z nejdůležitějších deníků. Z novin beru i různé fotografie, které si nechávám okopírovat, originály si uchovávám ještě zvlášť. Na konci každé knihy je pak statistická část. Tam naleznete soupisku všech hráčů, jejich bodování, výsledky všech zápasů daného ročníku, tabulky po jednotlivých čtvrtinách extraligy a nakonec jsou tam perličky jako nejrychlejší branka, nejpozdější branka, nejmladší hráč, nejstarší hráč, statistiky návštěvnosti, dále jsou tam stále se doplňující historické tabulky ve všech bodováních hráčů atp.

Zaznamenávat historii klubu do takových podrobností vás jistě musí stát spoustu času. Dokážete odhadnout, kolik hodin denně této práci věnujete?
Kroniku dělám průběžně celý rok a do těch statistik se pustím vždy po sezoně. Dá to vždycky hodně práce, než jde kniha do tisku. Denně strávím nad získáváním informací pro historii a vedení kroniky tolik hodin, že to raději ani nepočítám. Naštěstí mi stále slouží zdraví a práce mě baví.

Vedete kroniku pouze v papírové podobě nebo máte jednotlivé materiály uloženy i v počítači?
Všechno vedu pouze v papírové podobě. Jednotlivé fotografie a výstřižky z novin ale lepím na čtvrtky a mám je schované. Po jejich okopírování na počítači dodělávám jen nadpisy a celkovou grafickou úpravu.

Není škoda, že takováto pěkná a obsáhlá kniha vychází jen ve třech výtiscích, a nemá tak k ní přístup větší okruh lidí?
Také jsem nad tím přemýšlel. Původně jsem generálnímu manažerovi dával dva ze tří výtisků, a ten je měl uschované ve své kanceláři. Po osmi letech jsem se s manažerem dohodl, že by bylo dobré, aby ke knihám někdo měl přístup. Rozhodli jsme se tedy dávat vždy jeden výtisk do okresního archivu v Rybářích. Tam si kroniku na místě může kdokoli bezplatně prohlédnout.

Pro čtenáře ještě doplňme, že kromě kroniky každý rok vytváříte ještě klubovou ročenku.
To je pravda a před tím jsem ještě asi 8 let psal bulletiny. Některé byly docela obsáhlé, postupně se totiž přidávaly stále další a další stránky. Nakonec jsme toho ale kvůli velkým nákladům museli nechat. Bulletiny byly barevné a jejich tisk vyšel docela draho. Když bychom pak zvýšili cenu, lidé by je již málo kupovali.

V jakém období se začíná připravovat ročenka a jak pokračují práce na té letošní?
S ročenkou začínáme vždy zhruba v červnu. Nejdřív připravím návrh jednotlivých rubrik a rozmístění grafických prvků (viz fotografie pod článkem), který pak předkládám ke schválení vedení. V polovině srpna by pak ročenka měla jít do tisku, aby si ji na prvním ligovém zápase lidé mohli koupit. Letos jsme se rozhodli vydat ročenku méně obsáhlou. Vyjde totiž ta kniha o historii karlovarského hokeje, která klub stála hodně peněz.

Při této práci přicházíte do kontaktu s hráči, trenéry a dalšími funkcionáři. Je mezi nimi nějaká osobnost, na kterou nikdy nezapomenete?
Pro ročenku 2004-05 jsem dělal rozhovor s Ivanem Hlinkou. Mluvili jsme také o té naší aréně, byl velice vstřícný a odpovídal perfektně. Ivan hodně fandil zdejšímu hokeji, chtěl si zde dokonce postavit dům. Za tři týdny po našem setkání se stala ta nešťastná událost. Na tento rozhovor určitě nikdy nezapomenu.

Druhou část rozhovoru týkající se připravované publikace o historii karlovarského hokeje si již brzy přečtete na těchto stránkách.