Generální partner



Hlavní partneři
Podpora mládeže

A-TÝM: 22.11. Prostějov - K. Vary 4:2 | JUN: 17.11. Dukla - K. Vary 4:5sn | SDO: 17.11. K. Vary - Chomutov 3:2 | MDO: 19.11. Sparta - K. Vary 3:2

Závěrečné prohlášení Zdeňka Venery

Závěrečné prohlášení Zdeňka Venery

25.4.2008 | Zdeněk Venera

S otázkou ohledně svého působení v Energii jsem se střetával v poslední době často, proto bych rád vysvětlil své rozhodnutí. Při rozhodování jsem bral v úvahu jak sportovní hledisko, tak své soukromí a rodinné potřeby.

V první řadě sportovní pohled: Ve Varech jsem působil tři roky. Těší mě, že výkony mužstva měly za tu dobu vzestupnou tendenci. Smlouvu jsme uzavírali vždy na jeden rok. Po loňské sezóně jsme se spolu s generálním manažerem shodli na tom, že konečné umístění, kdy mužstvo bylo vyřazeno v předkole play off, není ještě maximem a že následující sezóna by mohla znamenat další výkonnostní růst a určitý vrchol současného mužstva. To se nakonec podařilo. U trenérů to ale nefunguje tak, že čím déle je u mužstva, tím lepší jsou jeho výkony. Naopak, pro další rozvoj hráčů je potřeba, aby po určité době přišly do mužstva nové myšlenky.

Stejně jako já jsem se snažil zachovat to, co bylo silnou stránkou mužstva před třemi lety, a vnést některé nové věci, musí přijít někdo nový, kdo na současný stav naváže a obohatí mužstvo o další věci. Mluvím teď o rozvoji hráčů, ne o umístění mužstva. Zopakovat finálovou účast bude každopádně obtížné a to bez ohledu na to, jestli se starým nebo novým trenérem. K účasti ve finále je potřeba i trochu štěstí a souhry okolností. Např. moc nechybělo a místo Litvínova jsme mohli ve čtvrtfinále narazit na Spartu, která by byla určitě hodně nepříjemným soupeřem.

I když se můj odchod po uplynulé sezóně může zdát nelogický, myslím, že momentálně je nejlepším řešením jak pro mužstvo, tak pro mě. Určitě se mi odchází líp, než kdyby se mužstvo pohybovalo na konci tabulky a musel bych tým opustit nedobrovolně. Zároveň tím není vyloučen případný možný návrat po určité době, nastane-li pro to příhodná situace.

Soukromí: Není jednoduché někde pracovat a mít trvalé bydliště a postavený dům 450 km daleko. Za tři roky jsem najezdil hodně přes 100 tisíc km. Kdo hodně cestuje přes Prahu a po D1, ví, o čem mluvím. Není nutné, abych rozebíral celé své soukromí, ale i z tohoto pohledu mi momentálně další setrvání ve Varech moc nevyhovuje.

Na závěr bych chtěl všem hodně poděkovat. V první řadě hráčům. S mužstvem byla radost pracovat. Neříkám, že jsme se na sebe stále jen usmívali, ale vážnější problémy nebyly a hráči dělali vždy všechno pro co nejlepší výkon. Práci nám trenérům hodně usnadnili.

Dále děkuji svým kolegům Vencovi Baďoučkovi a Pavlovi Kněžickému. Přestože navenek je vždycky nejvíce na očích hlavní trenér, dělají kolegové hodně nezbytné a užitečné práce. Úkoly jsme měli přiměřeně rozdělené a spolupráce fungovala bezchybně.

Stejně tak se musím zmínit o celém realizačním týmu. Jsou to lidé, jejichž odměny se zdaleka nedají srovnávat s hráči. Přesto v průběhu sezóny žijí naplno s mužstvem, i když neznají víkend a volna si užijí minimálně. Málokdo ví, že např. naši doktoři byli schopni ve dvě v noci zburcovat nemocnici, aby hráč absolvoval nezbytná vyšetření.

Velký dík patří vedení klubu a samozřejmě sponzorům za vytvoření optimálních podmínek pro naši práci a hlavně za trpělivost ve chvílích, kdy se zrovna nedařilo. Vážím si toho, že jsem ani jednou neslyšel ultimátum typu „ještě jednou prohrajete a jdeš“, i když vím, že párkrát k tomu bylo blízko.

Obrovský dík patří fanouškům, kteří byli vynikající a hlavně v závěru dokázali, že mají hokej rádi. Jen trochu potřebovali ten správný impuls, který letos přišel. Po jejich přivítání opravdu nebylo poznat, jestli jsme poslední finálový zápas vyhráli, nebo prohráli. Hráči si to za svoje výkony zasloužili a moc si to užívali.

Věřím, že většina rozumných fanoušků moje rozhodnutí pochopí a nebude mě kvůli němu zatracovat. Také děkuji těm, kteří se pravidelně zapojovali do diskuze na webových stránkách klubu v rubrice „Dotazy na trenéra“. V neposlední řadě děkuji i novinářům, kteří o nás psali a propagovali karlovarský hokej.

Ještě jednou díky všem – i těm, které jsem nevyjmenoval.

Zdeněk Venera