HC Energie Karlovy Vary

Karel Mlejnek má z průběhu sezony dobrý pocit, vyzdvihuje výkony mladých obránců

Před rokem z pozic na chvostu tabulky bili na poplach, letos si karlovarští junioři užívají podstatně povedenější start sezony. V české skupině juniorské Noen extraligy se drží v postupové šestce a před aktuální sérií tří porážek jí dokonce vévodili. Na lavičce přitom mají kouče, který u nejvyšší mládežnické kategorie prožívá svou trenérskou premiéru. „S Jardou Kverkou to bereme jako ocenění naší práce,“ říká Karel Mlejnek v našem ohlédnutí za dosavadním průběhem soutěže.
Každý trenér svému mužstvu samozřejmě věří. Přesto, čekal jste před sezonou, že budete v prvních kolech až takto úspěšní?
Byl to strašně dlouhý proces a doufám, že ještě bude pokračovat. Celé se to začalo formovat v polovině března, kdy jsme s Jardou Kverkou toto mužstvo přebrali. Na začátku dubna před začátkem dovolených jsme si s každým hráčem promluvili mezi čtyřma očima. To byl takový první důležitý bod. Dalším určitě bylo přípravné období. Hráči v něm pracovali velmi dobře a po kondiční stránce jsou na sezonu velmi kvalitně připraveni. Potvrdila nám to i funkční vyšetření. Touto cestou bych také chtěl poděkovat vedení klubu, že pro juniorku připravilo takové skvělé podmínky, které letos máme. Ať již to bylo vynikající soustředění v Železné Rudě, kvalitní autobus, kterým jezdíme na utkání, každý kluk má od klubu pěkné oblečení. Zdají se to být maličkosti, ale myslím si, že vedení klubu má na těch výsledcích také velkou zásluhu.

Loni se karlovarští junioři báli, aby nesklouzli do play out. Ted jsou v čele tabulky. Je letošní mužstvo oproti loňsku zkušenější?
Myslím si, že je to naopak a že není zkušenější než loni. Z mužstva odešlo pět hráčů ročníku 1989, kteří za nás letos už hrát nemůžou. A je pravdou, že hráči ročníků 1990 a 1991, kteří mají tvořit jádro mužstva, toho v extralize juniorů zatím moc nenahráli. Myslím si ale, že se začínají zvedat. Jako trenéři jim věříme a kluci nám to začínají oplácet dobrými výkony. Mužstvo jsme samozřejmě doplnili i o mladé hráče. Michal Vachovec odehrál za juniory už větší část loňské sezony, Martin Frk (ročník 1993, pozn. red.) také několik zápasů odehrál a Jarda Kverka už se stal pevnou součástí základní sestavy.

Abychom jenom nechválili, poslední utkání Vám výsledkově příliš nevyšla. Co je třeba zlepšit?
Dnes i v minulém týdnu jsme odehráli dobrá utkání. Když jsme ale před týdnem v power play proti Ústí dvakrát netrefili prázdnou bránu, začal jsem si říkat, jestli se od nás to štěstí nezačíná odvracet. Přijeli jsme do Budějovic, opět jsme odehráli výborné utkání, ale bohužel minutu a půl před koncem jsme v oslabení inkasovali na 2:2 a prohráli pak v prodloužení. A po dnešku asi hodně rychle budeme muset zatáhnout za záchrannou brzdu, aby se to opět začalo otáčet v náš prospěch.

Určitě by byla škoda pokazit si tak výborný start sezony...
Naším cílem samozřejmě není skončit ve skupině první. Před sezonou jsme si s Jardou Kverkou řekli, že by bylo pěkné skončit do šestého místa. Říkali jsme si, že když všechno půjde hodně dobře, tak by se nám to i navzdory nezkušenosti hráčů, o které jsem už hovořil, mohlo povést. Teď, když už jsme ušli takovou cestu, by byla samozřejmě škoda z těch pozic ustoupit. Mám vypočítané, že 32 bodů by na 6. místo mohlo stačit. Pro nás to znamená, že tři ze šesti zápasů ještě musíme vyhrát.

Tabulka české skupiny je ale vyrovnaná. Jsou takové i zápasy?
Soutěž je opravdu hodně vyrovnaná. Není tam slabý soupeř, ale ani takový, který by výrazněji vyčníval. Bohužel pro nás jsme neudělali ani jeden bod s mužstvy, která mají své áčko v první lize (Chomutov, Ústí n. L., pozn. red.).

Jména opor jsou jasná. Chtěl byste ale vyzdvihnout někoho z mladších hráčů, kteří Vás překvapili?
Vinou zranění vypadli Jirka Ryžuk a Honza Tomeček, oba beci ročníku 1990. Proto bych chtěl hlavně pochválit obránce narozené 1991, což je Martin Funk, Vojta Šik, Ondra Dlapa i Adam Schusser. Své pozice se chopili velmi dobře, pro nás dokonce až trochu nečekaně. Gólově nám mužstvo táhne lajna Frk – Mareček – Rohan, ale ten rozdíl není úplně drtivý. Jsem rád, že se k nim přidávají i další formace.

Martin Frk patří k tahounům, ačkoli věkem patří stále mezi dorostence. Je to obvyklé? Na čem musí pracovat, aby svůj talent v budoucnu zúročil?
Je pravda, že hokejistů ročníku 93 v extralize juniorů moc nehraje. Kromě Martina to jsou už jen dva kvalitní hráči ze Slavie. Martin má obrovské přednosti směrem dopředu. Je silný v koncovce, v situacích jeden na jednoho se dokáže udržet na kotouči, umí dobře zakončit. Rezervy má při hře do obrany v bruslení. Ví o nich a snaží se na nich pracovat.

Gólmany máte tradičně kvalitní. Není podle Vás trochu škoda, že A tým sází na dva zkušené brankáře a na pozici dvojky zde není prostor pro nadějného mladíka?
Já přesnou brankářskou koncepci vedení klubu směrem k A mužstvu neznám. Ale Petr Hruška, Láďa Habal i Venca Endál chodí pravidelně na tréninky áčka. Tam totiž vždy potřebují tři brankáře, tak tam posíláme kluky z juniorky. Zatím samozřejmě jen v tréninku ale do kontaktu se seniorským hokejem naši brankáři přicházejí.

Po dlouhých letech u dorostu jste před sezonou přestoupil k juniorce. Dá se to brát jako kariérní růst, nebo to člověk na mládežnických úrovních tolik neprožívá?
Beru to jako ocenění své práce. Přece jenom už jde o nejvyšší mládežnickou kategorii v extraligovém klubu. Když jsme byli s Jardou Kverkou osloveni, tak jsme si samozřejmě uvědomovali, do čeho jdeme. Věřili jsme ale, že se nám sezonu podaří zvládnout. Sezona sice zdaleka není u konce, ale zatím z ní máme dobrý pocit. Ačkoli po posledních třech zápasech jsou ty pocity trošku smíšené.

A je Vaším cílem v budoucnu trénovat dospělé, nebo Vás práce s mládeží natolik baví, že byste u ní klidně zůstal?
Vadí mi letošní systém soutěže, který je netransparentní a nespravedlivý. Přesto jsme do toho šli a chceme se s tím poprat. Vize pro příští sezonu je taková, že extraligu juniorů má hrát osmnáct mužstev a sestupovat bude jedno. Ještě všechno může být jinak, ale podle mě by se z extraligy juniorů mohla stát po extralize a 1. lize třetí nejkvalitnější soutěž v republice. A trénovat v ní určitě není žádná ostuda, ba naopak je to ocenění práce.