HC Energie Karlovy Vary

Lukáš Mensator: S dvěma brankami v nájezdech nemohu být spokojený

K vítězství v důležité bitvě o poslední místo nestačily Energii ani zákroky Lukáše Mensatora. Ten sice v základní hrací době zlikvidoval dva samostatné úniky, v závěrečných nájezdech na něj ale vyzráli oba boleslavští střelci. Energie tak opět ztratila nadějně rozehraný zápas: „Z posledních šestnácti utkání jsem snad patnáct prohrál. To je strašné číslo, v kariéře se mi to ještě nestalo a doufám, že už ani nestane. Musíme to co nejdřív zastavit,“ uvědomuje si brankářská jednička Energie.
Ve druhé třetině jste vedli 1:0, neproměnili skvěle sehranou přesilovku a vzápětí inkasovali na 1:1. Lukáši, byl to rozhodující moment utkání?
Bylo jich víc, ale tohle byl samozřejmě jeden z nich. Když to hodně zlehčím, řekl bych, že jakmile se dostaneme do vedení, zavládne mezi námi panika, že bychom náhodou mohli vyhrát. Nedokážeme soupeři odskočit a vzápětí hned z první akce dostaneme branku. Je vyrovnáno, začne nám to pracovat v hlavách a po pár minutách dostaneme další gól. Dnes jsme to naštěstí dokázali srovnat a ve třetí třetině už to byl takový vabank. Bohužel jsme neproměnili dlouhou přesilovku 4 na 3 a nájezdy, to už byl zmar.

Boleslav hrála poměrně pasivně, příliš se do útoku netlačila. Pro Vás to asi nebylo jednoduché utkání, že?
U nás v aréně se tohle stává poměrně často, že sem soupeři přijedou bránit. Tlačíme se do nich, ale nedokážeme jim odskočit o více gólů a uklidnit se. To se nám povedlo snad jen v zápasech s Plzní. Jinak už celkem pravidelně z naší strany přichází osudová chyba, která zápas zdramatizuje. Kolikrát jsme lepší, máme šance, ale sami inkasujeme. To nás sráží do kolen.

Praktikuje Boleslav podobný styl i doma, nebo je tam aktivnější?
Všechna tři mužstva jsou stylově hodně podobná. Snaží se hrát za bránou a odsud si vytváří šance přes najíždějící křídelníky a obránce u tyček. A my z tohoto předbrankového prostoru bohužel stále dostáváme góly.

V brance dostáváte hodně prostoru, téměř vůbec se s Lukášem nestřídáte. Nepociťujete už únavu?
Jako každý z nás jsem unavený především psychicky. To nemusím ani říkat, je to na nás vidět. Je pravda, že jsem teď chytal poměrně dost zápasů po sobě. Pokud se ale nepletu, tak kromě bodíků posbíraných za remízy, jsem snad patnáct ze šestnácti utkání prohrál. To je strašné číslo, v kariéře se mi to ještě nestalo a doufám, že už ani nestane. Musíme to co nejdřív zastavit.

Dnes se hrálo o poslední místo. Bylo to znát i v kabině ze strany trenérů a vedení?
Že se hraje o hodně, nám trenér samozřejmě zdůrazňoval. V této fázi sezony nás ale nikdo upozorňovat nemusí, všichni dobře víme, o co se hraje. Bohužel se nám prostě nedaří zápasy, kdy z náskoku tří bodů můžeme udělat šest. Nikdy nedokážeme soupeři odskočit.

Jediný nájezd, který Vám dnes vyšel, byl proti Davidu Vrbatovi v základní hrací době. Jeho úmysl jste evidentně dobře odhadl…
Podařilo se mi jeho záměr vystihnout a při zakončení mě lehce ťuknul do vyrážečky, takže mu to trochu ujelo. Podobnou šanci měl Richard Král, jeho nájezd se mi také podařilo chytit. S dvěma inkasovanými brankami v závěrečných penaltách ale nemůžu být spokojený.

Co byste řekl ke své aktuální formě? Z tribuny přece jen některé branky vypadají trochu lacině…
Nechci se vymlouvat na psychiku. Branky prostě dostávám a tak to je. Psychika nepsychika, forma neforma, prostě musíme zase začít bodovat a důstojně dohrát zbývajících šest zápasů. I kdybychom třeba měli vyhrávat 7:6. A pak na tuhle sezonu co nejrychleji zapomenout.

Vždycky jste si pochvaloval zimu na starém stadionu. Jak se nyní vyrovnáváte s prostředím v KV Areně, když se venku rychle otepluje?
Naše výkony už teď nejsou o téhle hale, všechno je to v hlavách. Teplo, zima, to je jedno. Myslím, že i kdybychom hráli ve vedlejší hale, kde je zima pořád, nic by se nezměnilo. Nemůžeme se na nic vymlouvat, hala je krásná. Navíc teplo tu bylo i v srpnu, a to se mi tu třeba s nároďákem dařilo.

Odpočinul jste si tedy alespoň v roli DJ, které jste se nedávno zhostil v Arena Rádiu?
Hráli jsme šestnáct písniček během hodiny podle mého výběru, ale bohužel ani nemůžu říct, že to pro mě bylo odreagování. Bylo by tomu tak, kdybychom se s týmem pohybovali na jiných příčkách. Samozřejmě jsem do toho šel rád, ale když jsme se tu dva měsíce nezasmáli, tak po hodině v roli DJ se to najednou nezmění.

Loni jste touto dobou měl mnohem příjemnější starosti. Z Litvínova jste za manželkou cestoval do porodnice… Jak se daří malému Lucasovi?
Bylo to už 2. března. Nedávno jsme tedy oslavili jeho první rok a povedlo se to. Zdravíčko mu slouží a dělá nám jen radost. V hokejovém životě už to teď pro mě bohužel tak veselé není.

Chodí se na Vás už Lucas s manželkou dívat na zápasy?
Začal poměrně brzo, na zápasy chodí už od raného věku. Nejdříve jsme mu na uši koupili sluchátka, ve kterých vypadal srandovně jako Otík. Od kamaráda, co mi maloval helmu, jsme mu tam nechali dát obrázky z medvídka Pú. Při zápasech se docela baví, tleská, má z toho radost. Na ledě mě ale asi ještě nepozná. On říká „táta“ všemu. Vidí dveře a je to „táta“ (smích). Oběma nám dělá radost.

Související články