st 15.2.2012 | Michal Slavík

Lukáši, jak proběhlo vaše přivítání v kabině?
Přivítání bylo v pohodě. Připadal jsem si, jako kdybych odešel jen před pár týdny a ne před půl rokem. Nic zvláštního jsme ale v kabině nevymýšleli. Můj přestup se odehrál narychlo, na nic nebyl čas, protože jsme krátce po mém příchodu odjížděli k zápasu ve Vítkovicích.

Zavzpomínejte, jak jste na konci loňské sezony vnímal svůj odchod?
Očekával jsem to. Můj zástupce Pepa Řezníček už během sezony sondoval situaci a už na přelomu kalendářního roku jsem věděl, že tu dál pokračovat nebudu. Mrzelo mě to, protože jsem tu strávil pěkných pět let. Rozhodně jsem ale necítil žádnou zášť.

Po létě nejistoty jste nakonec kývl na nabídku Znojma. Co říci k tomuto angažmá?
Příliš se k tomu nechci vracet. Přestup tam určitě nebylo dobré rozhodnutí a některé věci, které se staly, dodnes nechápu. Pokud bych věděl, jaké to bude, nikdy bych se tak nerozhodl. O to víc jsem byl rád, že se mi naskytla šance chytat ve slovenském Zvolenu. Bylo to pro mě vysvobození, protože atmosféra ve Znojmě už hodně houstla. Nic pozitivního si z toho angažmá asi nevezmu.

Lukáš Sáblík ve znojemském dresu s maskou Energie

Pramení vaše nespokojenost spíše z osobních výkonů nebo celkové atmosféry v klubu?
Těžko říci, jak se mi dařilo výkonnostně, když jsem téměř nedostal šanci něco předvést. Jezdil jsem tam vyloženě pouze trénovat. Odchytal jsem dva a půl zápasu v přípravě. Pak jsem dlouho nechytal a nikdo se mnou příliš nekomunikoval. Pak mě najednou trenér nasadil do zápasu a střídal jsem po jedné třetině. Nebylo to příjemné. Šancí něco ukázat jsem opravdu moc nedostal. Možná se někomu nelíbily moje výkony na tréninku, nevím. Dopadlo to tak, že jsem byl odsunutý úplně na vedlejší kolej a do Znojma jsem jezdil jen trénovat čtyřikrát týdně téměř jako hobby hokejista.

Měl jste tolik času, že jste si udělal trenérskou licenci…
Ano, podařilo se mi jí získat, už jsem to ale měl v plánu déle. Do kurzu na trenérskou licenci B jsem se přihlásil už na konci roku 2010, bez ohledu na to, kde budu působit. Kurz jsem začal v březnu a v září jej dokončil. To bych ale dělal stejně, ať bych působil kdekoli. Tím, že jsem přes léto neměl angažmá a trénoval sám v Jihlavě, jsem měl ještě víc času na přípravu.

Jak byste charakterizoval soutěž EBEL, ve které Znojmo nastupuje?
Přirovnal bych to k vrcholu naší 1. ligy. Těžko se to ale srovnává, styl hokeje je tam úplně jiný. To samé na Slovensku. Nemůžete říct, že jedna soutěž je lepší a druhá horší. Každá má prostě svá specifika. V české extralize jsou technicky šikovní hráči, na Slovensku se zase tolik nedbá na obranu a EBEL je celkově tvrdší. Některé týmy tam byly pomalejší. Myslím, že s českou chytrostí a dobrou obranou by na ně dokázalo vyzrát i nějaké průměrné české mužstvo.

Nastaly v sezoně momenty, kdy jste měl chuť s chytáním skoncovat?
Musím říct, že v průběhu sezony i tyto myšlenky napadaly. Odchodem na Slovensko se ale vše změnilo. Dostal jsem novou chuť do hokeje. Slovenská extraliga je také slušná a za šanci si jí vyzkoušet jsem byl rád. I když už mě trochu ubíjí neustálé cestování, stěhování a nejistota ohledně budoucnosti.

Kolik prostoru jste ve Zvolenu dostával? Měl jste pozici jedničky?
Do Zvolena jsem mohl přijít, protože se jim zranil gólman. Nebyla to jednička, ale mladý Adam Trenčan. Ten však shodou okolností před zraněním pravidelně chytal. Všichni ho chválili, a když jsem ho později viděl v tréninku, musím říct, že je opravdu hodně šikovný. Nakonec jsme se v brance s Lukášem Škrečkem střídali. Posledních deset dní před příchodem do Zvolena jsem ani nebyl na ledě, protože do Znojma už mi nebylo povoleno jezdit ani trénovat. Pouze dvakrát jsem trénoval v Jihlavě s juniory. Na Slovensku jsme se tedy domluvili, že nejprve pořádně potrénuji. Hodila se mi reprezentační pauza, která do toho zrovna přišla. Poté jsem už dostával prostor a střídali jsme se po třech, čtyřech zápasech. Byl jsem tam sice také jen krátkou dobu, moc zápasů to dohromady nebylo, ale i za tuto změnu jsem byl rád. I to, že jsem mohl trénovat každý den a zlepšovat se, beru jako pozitivum.

Lukáš Sáblík v dresu Zvolena, foto: hkmzvolen.sk

Pak přišla zpráva z Varů. Byla překvapivá?
Určitě jsem jí nečekal. Přišla pár dnů před koncem přestupního termínu. Rodina v té době byla zrovna v Jihlavě. Pousmáli jsme se, nad tím, že je tu další stěhování a že se vracíme do známého prostředí. Byli jsme rádi, že alespoň nejdeme někam do neznáma, kde bychom museli hledat nové přátele a kamarády.

Věděl jste, že vaši bývalí spoluhráči i Lukáš Mensator se během sezony převážně trápili?
Výsledky jsem samozřejmě sledoval a vždy jsem se díval i na sestavu, kteří kluci hrají. Nebylo to příjemné, vidět mužstvo takhle dole. Zvlášť po utrápených prohrách o gól. Věděl jsem i o situaci okolo gólmanů. Lukáš to neměl lehké, byl dvakrát nebo třikrát zraněný. Pozoruji to sám na sobě. Neustále se stěhuji a člověk pokaždé začíná od nuly. V tomhle jsme měli sezonu podobnou. Musím ale říct, že když jsem přišel, mužstvo hraje dobře. Velice mě to překvapilo. Pokud by to byl jeden zápas, myslel bych si, že je to náhoda. Výborně a zodpovědně jsme ale sehráli všechna tři utkání, která jsem zatím viděl. Až mi to připomínalo hru, kterou jsme předváděli ve staré hale. Všichni makali, bojovali a Lukáš chytal parádně.

Jaké máte plány pro sezonu 2012/13?
V Energii mám smlouvu do konce dubna a o příští sezoně ještě nemám jasno. Loni touhle dobou jsem byl ještě bláhový. Měl jsem nějaké představy, ze kterých jsem nyní hodně slevil. Tato sezona mi totiž sebrala spoustu sil a hokejové chuti. Po sezoně si odpočinu a pořádně zvážím, co dál.

Budete přemýšlet, zda vůbec pokračovat v aktivní kariéře?
Tyto myšlenky jsem měl spíše v průběhu sezony. Teď zpátky v hokejovém kolotoči už zase trochu ustoupily do pozadí. Možné je samozřejmě všechno. Možná budu i zvažovat skloubit hraní s trenéřinou. Uvidíme.

Na jaře jste říkal, že po odchodu z Varů konečně dostavíte dům. Povedlo se?
Ano, podařilo se (smích). Vše ještě tedy není úplně hotové podle mých představ, ale už jsme se tam s rodinou nastěhovali. Ještě je potřeba dotáhnout do konce nějaké papírové záležitosti, na které kvůli neustálému cestování nebyl čas.

Jak se daří vaší dcerce?
Dcerka je spokojená. Pořád je s maminkou, která je tím pádem také spokojená. Je to takový trošku mamánek. Myslím, že je ráda, že jsme zpátky ve Varech. Odmalička tu vyrůstala, zná to tu nejlépe a má tu malé kamarády.

Už jí to táhne ke sportu?
Zatím ne, asi jí tam budu muset dotáhnout já, protože se z ní stává takový peciválek. Přemýšlel jsem, že během léta v Jihlavě bych jí dal do nějakého atletického kroužku. Je to taková všeobecná příprava, ve které se děti učí běhat, skákat a všechno možné. Myslím, že tohle je pro malé děti nejvhodnější. Už jsme trošku zkoušeli i bruslit, ale to je o záda, protože dcerka se na mě pověsí a já jí musím tahat. Je jí teprve pět, tak na to má ještě čas.

Děkuji za rozhovor!

Lukáš Sáblík s dcerkou Karolínkou, foto ze sezony 2009/10