HC Energie Karlovy Vary

Chtěl bych, aby se ve Varech vytvořilo místní hokejové jádro, říká trenér juniorů Antonik

Juniorská extraliga se mílovými kroky blíží ke své polovině a je tedy ten pravý čas podívat se pozorněji na dosavadní výkony a výsledky západočeských hokejových nadějí. Osobou k tomu nejpovolanější je hlavní trenér juniorského výběru HC Energie Mikuláš Antonik (na snímku). Vedle odehraných utkání se mladý kouč rozhovořil i o novém systému mládežnických soutěží či osobních pocitech při sledování svých někdejších svěřenců v dresu karlovarského áčka.

Karlovarští junioři se v necelé polovině základní části pohybují na osmé příčce, uzavírají tedy elitní třetinu extraligové tabulky. Panuje v týmu se současným postavením spokojenost?
„Při dnešním systému je v podstatě jedno, jestli jsme jedenáctí nebo šestnáctí. My bychom se strašně rádi dostali do play-off a jestli to bude z prvního nebo šestnáctého místa není až tak důležité.“

Kde vidíte největší problém svých svěřenců? Na čem byste ještě rádi zapracovali?
„Nejvíce mě mrzí nevyrovnanost našich výkonu. Jsme schopni zahrát naprosto perfektně, kdy neděláme chyby, bojujeme s nasazením... A potom se přepne knoflík a nejsme schopni dodržet pokyny a chybujeme. Trápí nás obrovská nevyrovnanost výkonů a to mě opravdu hodně mrzí.“

A naopak kde můžeme hledat největší pozitiva juniorského výběru HC Energie?
„Máme tady spoustu šikovných hokejistů v obraně i v útoku, to ostatně bylo i loni. Těch pozitivních věcí je tam hodně, ale teprve až čas ukáže, co měl tento mančaft v sobě dobrého. Ještě není konec sezóny.“

V pátečním extraligovém utkání proti Kladnu vstřelil svou první branku mezi dospělými Pavel Kuběna. Další mladíci jako David Zucker nebo Tomáš Brňák se stávají pevnými články základní sestavy prvního týmu. Jaký je to pro trenéra mládeže pocit, když vidí své svěřence, jak se prosazují mezi elitou?
„Mládež už trénuji deset let, je to docela dlouhá doba. Měl jsem tedy možnost pár lidí z prvního týmu trénovat. Pocit je to samozřejmě moc pěkný. Byl bych rád, kdyby se do budoucna v místním hokeji vytvořilo to varské jádro. Když jsou v mužstvu domácí kluci, mají k městu i oddílu úplně jiný vztah. Budu rád, když jich bude co nejvíce.“

Jak se pobyt v prvním týmu mladého hráče projeví na dalším působení v juniorské kategorii? Je třeba vidět nějaký posun v sebevědomí?
„To je sporné. Většinou záleží na celkovém rozpoložení a jeho formě. Někdy to může být pozitivní, jindy zase ne. Je obtížné to obecně určit. Každá získaná zkušenost je ale pro jeho další kariéru určitě kladná.“

Extraliga dorostu i juniorů letos opět změnila svůj herním model. V základní části se spolu utkávají týmy z Čech i Moravy, a tabulka je tak pro 24 účastníků nejvyšší soutěže společná. Jak se k těmto změnám stavíte?
„Já nový systém nehodnotím pozitivně, nelíbí se mi to. Měnit každý rok systém soutěže, který je navíc takto neuspořádaný, není v pořádku. A je to také trochu obrázek celého českého hokeje. Vidím to jako obrovský problém, který by se měl do budoucna vyřešit. Trénuje se pořád více, příprava je kvalitnější, ale svět nám stále utíká. Jednoznačně si myslím, že je to dané tím, systém mládežnických soutěží je špatně nastavený.“

V následujícím týdnu vás čekají hned tři domácí utkání v řadě. Celkově vás tak čeká desetidenní časový úsek naplněný šesti obtížnými zápasy. Takto nabitý program není obvyklý ani u dospělé kategorie natož mezi mládežníky. Jak se s tím hráči vyrovnávají?
„Je to pro nás fyzicky i psychicky náročné, pro nás o to obtížnější, že máme několik zraněných hráčů. Ale vypořádat se s tím musíme, je tady dost šikovných kluků a dobrých hráčů na to, aby zaskočili a ukázali se. Je to otázkou toho, zda se budou chtít ukázat, nebo chtějí být jen do počtu.“