HC Energie Karlovy Vary

Tomáš Polák zažil luxusní hotely i rozbité silnice, nyní touží hrát extraligu

Rodina Polákových je s karlovarským hokejem neodmyslitelně spojená. Vojtěch Polák st. jako hlava rodiny si zde vyzkoušel pozici hráče, trenéra a v současnosti zastává funkci kustoda, zatímco jeho paní Lenka se v kancelářích v malé hale stará o hospodaření klubu. Starší z jejich synů Vojtěch hokejovou kariéru načal slibně, zahrál si i v NHL a v Třinci se na jaře radoval ze zisku mistrovského titulu. V letošní sezoně by se karlovarským fanouškům rád představil i jeho mladší bratr Tomáš (na snímku uprostřed). Ve svých jednadvaceti letech už stihl získat zkušenosti s kanadským, ruským a švýcarským hokejem a nyní se pokouší proniknout do A-týmu extraligové Energie. „Hokejově jsem tu vyrůstal a rád bych tu i dál hrál,“ říká v našem rozhovoru.

Tomáši, jako člen rodiny Polákových jste se jinému sportu než hokeji snad ani věnovat nemohl…
Rodiče mě od malička poslali na led, tak jsem se věnoval hokeji. Byl to pro mě sport číslo jedna, v té době mě nic jiného moc nebavilo. Teď už si rád zahraji i tenis a golf. Ani jedno jsme v letní přípravě skoro vůbec neměli, takže jsem si jí moc neužil (úsměv).

O pět let starší bratr Vojta pro vás byl rivalem nebo spíše vzorem?
Samozřejmě byl spíše inspirací, vždy jsem k němu vzhlížel, protože už má něco za sebou. Když jsme ale byli malí, hodně jsme mezi sebou soupeřili a určitá rivalita tam byla.

Nevadí vám, když vás s bratrem porovnávají?
Musel jsem se s tím nějak srovnat. Stejně jsou na tom všichni, kdo mají starší sourozence. Už jsem si na to zvykl a nevadí mi to.

Hokejově jste vyrostl v Karlových Varech. Na jakou sezonu vzpomínáte nejraději?
Určitě to byla hned moje první sezona v juniorce, ve které jsme skončili třetí (sezona 2006/07, pozn. red.). Kluci rok poté vyhráli titul, ale to už jsem já byl v Kanadě.

Proč jste se rozhodl odejít?
Chtěl jsem si vyzkoušet zase něco jiného. Plno kluků říkalo, že je to tam super, tak jsem se chtěl sám přesvědčit.

A měli pravdu?
Bylo to pro mě úplně něco jiného. Jiná mentalita fanoušků, kteří zápasy už v juniorské kategorii hodně prožívají. Chodilo na nás třeba pět tisíc lidí.

Vojta si v zámoří zahrál i několik utkání NHL za Dallas. Odjížděl jste s podobnými ambicemi?
Podobné myšlenky má určitě každý, kdo míří do zámoří. V té době to bylo ale ještě daleko. Nějaké ambice jsem sice měl, ale nic velkého.

Po dvou sezonách v týmu Red Deer Rebels jste se vrátil do Evropy. Neviděl jste šanci výrazně se v zámoří prosadit?
Velké minus pro mě bylo, že jsem nebyl draftovaný. Sice jsem v Kanadě mohl ještě rok hrát, ale říkal jsem si, že už by to pro mě žádný velký přínos nemělo. Chtěl jsem zkusit zase něco jiného, tak jsem odešel do Ruska, do Orenburgu.

Tam jste strávil sezonu 2009/10. Jak na ni vzpomínáte?
Oproti Kanadě i Česku to bylo opět něco úplně jiného včetně mentality lidí. V Kanadě jsme byli hýčkaní, při cestách na venkovní zápasy jsme spali v pětihvězdičkových hotelech… V Rusku to byl přesný opak. Na zápas jsme jeli třeba 16 hodin v autobuse po hrozných silnicích. Zpětně rozhodnutí odejít do Ruska ale nelituji, dalo mi to zase něco navíc. Hokej tam byl na výborné úrovni.

Vyhovoval vám více kanadský nebo ruský styl hokeje?
V Rusku se hraje hodně technicky na velkém hřišti, zatímco v Kanadě na malém kluzišti potřebujete především důraz a hodně bruslení. Osobně mi více vyhovoval ten technický styl v Rusku, i když se tam člověk zase víc nabruslí.

Přišla ale další změna a vrátil jste se do Čech, konkrétně do Berouna…
Popravdě jsem sezonu začínal hrát ve Švýcarsku. Bylo to tam ale administrativně komplikované, nedostal jsem nějaké povolení, a proto jsem v prosinci odešel do Berouna, kde jsem loňskou sezonu dohrál.

Čekal jste, že dostanete pozvánku do letní přípravy Energie?
Nějaké signály jsem samozřejmě měl, ale přesto jsem byl rád. Hokejově jsem tu vyrůstal a rád bych tu i dál hrál. Člověk vždy chce hrát tu nejvyšší možnou soutěž. Mladých hráčů je tu ale hodně. Všichni musíme makat na 110 procent a ukázat se, není čas na úlevy. Mým cílem je teď prosadit se v áčku Energie, ale když se mi to nepovede, tak se také svět nezboří.

Mnoho spoluhráčů zřejmě znáte z juniorky nebo Berouna, že?
Znám tu téměř všechny kluky. Táta pracuje u mužstva jako kustod a když jsem ho občas navštěvoval, potkával jsem se s kluky, kteří zrovna byli v kabině. Kádr i prostředí tedy znám, což je pro mě velké plus.

Stíháte sledovat, jak se hokejově daří bratrovi?
Bráchu samozřejmě sleduji a v posledním půlroce, když jsem byl v Česku, ještě víc. Když hrál play off, jezdili jsme se s rodinou dívat do Třince na zápasy. Byla tam skvělá atmosféra, bráchovi se docela dařilo, takže to bylo super.

Rodinu možná trochu mrzí, že nebudete hrát v jednom týmu…
Bavili jsme se o tom, že bychom si spolu někdy mohli zahrát. Takový už je ale hokej, nemůžeme prostě být spolu všude. Třeba to někdy vyjde.

Myslíte, že by se Vojta v dohledné době do Varů mohl vrátit?
Mám pocit, že se mu zatím zpátky příliš nechce a raději bude hrát venku. Třeba se tu potkáme někdy na konci kariéry (úsměv).