HC Energie Karlovy Vary

V srpnu se budeme snažit natrénovat co nejvíce, tvrdí nováček v obraně Petr Gřegořek

Svou hokejovou kariéru začal v Opavě. Domovem mu však nejdéle byl Třinec a o pár let později České Budějovice. Petr Gřegořek se ale může chlubit zkušenostmi nejen z tuzemských ledů, neboť se seznámil i s hokejem v dalekém Rusku. Letos rok se mu splnil sen. Nastoupit za národní tým na mistrovství světa a premiéra v dresu reprezentace mu nemohla vyjít lépe. „Na sekundy po zápase s Ruskem se nedá zapomenout,“ zamýšlí se sympatický obránce nad nejkrásnějšími momenty uplynulé sezóny. Nyní už se naplno zapojil do tréninku s Energií, kde doplnil řady obránců.

Kdo Vás k hokeji přivedl?
K hokeji mě přivedl můj kamarád, soused, který chodil hrát. Tak jsem doma řekl, jestli bych nemohl hrát taky, a už to začalo.

To museli mít doma radost, že?
Tak táta hrál fotbal, tak se mnou na hokej ani nechodil. Chodila se mnou mamka. Taťka se připojil až později.

Vyzkoušel jste si i hru na ledě v Rusku. Mohl byste porovnat ruskou ligu a tu českou?
My jsme tam nehráli ani první ligu, do té jsme postupovali. Hráli jsme však s týmy z vyšší ligy, to ještě nebyla ani KHL. Jinak je na ledě určitě méně kontaktu a celkově o trochu vyspělejší hokej.

Byla to pro Vás velká zkušenost?
Samozřejmě, zkušenost to je. Člověk si tam opráší řeč, je tam na všechno sám. Je náročné tam žít, ale tím se právě ty zkušenosti sbírají.

Byl byste rád ještě za nějakou další příležitost zahrát si v zahraničí?
Tak už tím, že jsem měl podepsanou smlouvu s Kyjevem, jsem dal najevo, že bych ještě do zahraničí šel. Ale teď, když jsem podepsal na tři roky smlouvu s Energií, jsem nad tím přestal přemýšlet.

Jaké byly pocity, když Vás oslovil trenér Růžička před mistrovstvím světa?
Tak mě oslovil především pan Josef Jandač. Pocity byly takové, že se mi ani moc nikam nechtělo. Věděl jsem, že to bude tak na dva, tři týdny. Maximálně dva, tři zápasy. Nakonec jsem mu kývnul a udělal jsem dobře.

Doufal jste předem v pozvání?
Doufal i nedoufal. Když pak zazvonil telefon, už jsem věděl, o co půjde. Ale pořád šlo jen o ten širší výběr a o mistrovství světa nepadlo ani slovo. Nikdo z těch kluků, co tam od začátku byli, na to nemyslel.

Když se teď ohlédnete za šampionátem, co se Vám jako první vybaví?
Určitě ta oslava, první chvíle po zápase s Ruskem. Těch zážitků je tam ale celá řada.

Uvažoval jste dlouho nad nabídkou Energie?
Ani ne, přišla konkrétní nabídka od klubu. Přišla s tříletou smlouvou. Celé to jednání bylo korektní a rychlé, tak jsem moc neváhal.

Jako nově nastupujícího obránce Vás lidé budou hodně srovnávat s Ondrou Němcem, který odešel. Vy jste měl příležitost ho poznat přímo na šampionátu. Můžete takové srovnání zkusit vy osobně?
To bych určitě nedělal. Určitě by nás mohl srovnat někdo, kdo nás zná oba, ale já bych to dělal nerad.

Je někdo, na koho jste se do kabiny energetiků těšil?
Mám tu spoluhráče z Budějovic. Je tu Petr Sailer, se kterým jsme stále v kontaktu, takže i on mi hodně referoval, v dobrém. Takže asi na něj.

Co očekáváte od Vašeho působení v dresu Energie?
Očekávám to, že se nám bude dařit a budeme hrát dobrý hokej. Od toho tady jsme a nic jiného se ani říct nedá. Když nám to nepůjde, nebudeme spokojeni my, nebude spokojeno vedení a ani diváci.

Máte za sebou první tréninky, jak se vám zatím s kádrem trénuje?
Já jsem nastoupil o dva dny později, kvůli zdravotním problémům, tak se stále trochu trápím, ale do pondělí se dám už stoprocentně do pořádku. Takže teď už jen zatnout zuby a za srpen natrénovat co nejvíc.

Zapadl jste už do kolektivu?
Tady je ta parta dobrá. Asi s každým se tu znám, minimálně od vidění. Hraji v lize dlouho, tak si nemyslím, že bych s tím měl nějaký větší problém.