Přeskočit na hlavní obsah
Poprvé v repre! V šestnáctce o sobě dali vědět také energetici

Poprvé v repre! V šestnáctce o sobě dali vědět také energetici

Reprezentace

3. 9. 2025 | Marie Valentová, foto Ronald Hansel

První reprezentační akci si na přípravném kempu v Salzburgu odškrtli obránce Eliáš Křivánek a útočníci Thomas Hanson, Vojtěch Hüttl a Adam Slívko. V kabině se kluci potkali s trenéry, které znají z Energie a o to byla jejich první reprezentační zkušenost zajímavější. A jak na ni vzpomínají?

Kluci, máte za sebou první reprezentační akci. Jaké to bylo?

Vojta: Super to bylo (úsměv).

Eliáš: Bylo to nádherné.

Thomas: Bylo to super.

Adam: Moc jsem si to užil. Bylo to super.


Vybavíte si ještě svůj pocit, když přišla pozvánka?

Vojta: Byli jsme s klukama v kabině, tak jsme si plácli. Byl to skvělý pocit.

Eliáš: Trochu jsme s klukama doufali, že to vyjde, takže jsme byli rádi, že se to stalo (úsměv).

Thomas: Byl to takový mix pocitů. Když jsem poprvé tu pozvánku viděl, tak jsem byl šťastný (úsměv).

Adam: Byl jsem hrozně moc rád, když jsem to oznamoval rodičům. Byl jsem i na turnaji za patnáctku, tak jsem trošku věděl o co jde.




Většinu realizačního týmu znáte z Energie. Měli jste díky tomu oproti ostatním klukům trošku výhodu, když jste věděli do čeho jdete?

Vojta: Trochu jsme v tomhle výhodu měli, protože ty tréninky byly podobné jako ve Varech.

Eliáš: Ten systém byl takový, jaký už známe, takže výhoda byla, že už jsme se ho nemuseli učit.

Thomas: V trénincích to byla výhoda, ale jinak to asi nic neměnilo.

Adam: Určitě ano, protože jsme hráli podobný styl, co hrajeme ve Varech, takže mi to dost sedělo.





Který zápas vás nejvíc bavil?

Vojta: Asi zápas se Slovenskem (úsměv).

Eliáš: Mě osobně asi se Salzburgem, protože měl asi největší napětí. Museli jsme ho otáčet, tak proto mě bavil nejvíc.

Thomas: Asi proti Slovensku.

Adam: Nejvíc mě bavil zápas se Salzburgem. Sice jsme prohrávali, ale bylo to nejvíc napínavé do poslední chvíle, takže mě to bavilo.




Měli jste v rámci volného dne nějaký program nebo jste odpočívali?

Vojta: Hráli jsme basketbal a pak jsme se šli koukat na zápas kluků z bílého týmu.

Eliáš: Moc volna jsme neměli. Bylo to vždy sportovní, takže nějaký fotbálek nebo basketbal.

Thomas: Byli jsme na té akademii a měli jsme spíš sportovní program.

Adam: Trochu jsme odpočívali, ale měli jsme tam i nějaký led.


Na co budete nejvíc vzpomínat?

Vojta: Asi na to, jak jsem poprvé oblékl ten dres (úsměv).

Eliáš: Asi na to, že jsem tam mohl být a mohl se seznámit s novýma klukama a obléknout dres nároďáku (úsměv).

Thomas: Asi na ten zážitek z prvního repre, když jsem byl v tom dresu na ledě.

Adam: Asi na to jak jsem v prvním zápase dal dva góly z prvních dvou střel a na jeden jsem nahrál (úsměv).




Měli jste možnost se srovnat s hráči z jiných zemí ať už stejně starých nebo starších. Co vám to dalo třeba směrem do sezony?

Vojta: Že musíme hodně bruslit (úsměv).

Eliáš: Já jsem na to zvyklý z minulých sezon. Myslím si, že to pro nás je vždy to nejlepší se srovnat s těmi staršími. To nám dá hodně do budoucna.

Thomas: Určitě to bylo super, protože jsem se mohl porovnat s klukama z jiných zemí a s těmi staršími kluky to bylo určitě těžké. Myslím si, že jsem to zvládl dobře (úsměv).

Adam: Je vidět, že ostatní země jsou také moc dobré, že ten hokej je hodně rychlý, a že je v čem se ještě posouvat (úsměv).


Všichni jste v týmu nováčci, jaká je parta?

Vojta: No ty první dny to bylo takové, že jsme se moc nebavili, ale postupně jsme se poznali a stmelili.

Eliáš: Někteří z nás jsme se už znali. Bavili jsme se spolu a byla tam docela dobrá parta.

Thomas: Podle mě to bylo dobré i hokejově, ale určitě se na tom dá ještě zapracovat (úsměv).



S čím jdete jako prvoročáci do sezony dorostu?

Vojta: Vyhrát titul, asi (smích).

Eliáš: S tím že bych se chtěl ukázat a pomoct týmu a jako prvoročák se prosadit.

Thomas: Chtěl bych být spolehlivý vzadu a určitě přidat něco dopředu (úsměv).

Adam: Tak určitě s tím odehrát co nejlepší sezonu a pomoct co nejvíc týmu a dát co nejvíc gólů (úsměv).


Děkuji za rozhovor.




Sdílet

Čtěte také