David Šilhan: Není lehké všechno nasměrovat na vítěznou cestu, kterou chceme jít

Útočník David Šilhan patří aktuálně mezi nejlepší hráče v kanadském bodování soutěže a je třetí mezi střelci. Juniorku Energie vede jako kapitán a dalo by se říct, že prožívá jednu z nejlepších sezon. Jenže ačkoliv je David bojovník, který neváhá nastavovat kůži pro tým, tak ne vždy mu vše vyjde podle představ. Jak se kapitán juniorky ohlíží za první třetinou základní části, jak to klape v kabině a o spoustě dalšího se dočtete v rozhovoru.

Davide, v pátek uzavřete první třetinu základní části, jak se za ní ohlížíte?

Byly tam dobré i špatné chvilky. Párkrát jsme tam bohužel zaváhali, což si myslím, že byla trošku nekoncentrace. Podle mého názoru, to ale týmově není špatné. Ještě se dají některé věci zlepšit. Prostě musíme mít lepší nastavení do zápasů, protože s tím máme trochu problém.

Výsledkově jste zatím trochu jako na houpačce. Je to tím, že si to v úvodu sezony na ledě ještě pořád sedá, a že třeba pilujete vazby v lajnách a tak?

To si nemyslím. Spíš to bude tím, že když vyhrajeme, tak si myslíme, že to druhý zápas půjde samo. Nevstoupíme do toho utkání naplno a potom se to těžko ve druhé a třetí třetině zvedá, protože to nejde jen tak otočit. Někdy to šlo, což bylo super. Ale je to pořád těžší a těžší, tím jak už se všichni sehrávají. Takže to pak není jednoduché otáčet, zvlášť když se týmu střelecky nedaří.

Vaše hra se zlepšuje, ale stále vás trápí koncovka. Nepodráží vám to trochu nohy, protože hokej je také hodně o nastavení hlavy.

To asi určitě taky, ale spíš nás trápí to, že nedáme první gól, protože si myslím, že góly umíme dát, ale jde spíš o to, abychom dali ten první gól a věřili si víc. Samozřejmě by nebylo špatné, kdybychom dávali víc gólů, to jo. Musíme se prostě snažit jít do toho zápasu víc koncentrovaní a zklidnit se, a pak si i budeme víc věřit.

Když se podíváme na tabulku, tak hlavně v té horní části jsou ty týmy hodně bodově nastejno . Propisuje se i tohle na těch zápasech, že ty síly jsou vyrovnané?

To ano, ale na druhou stranu je super, že ta soutěž je tak vyrovnaná, protože každý zápas hrajeme jakoby od znova, protože si nemůžeme říct, že to je silný nebo slabý soupeř. Prostě do každého zápasu musíme jít naplno. V tom je to právě dobré, že je to tak vyrovnané. Na druhou stranu jednou prohrajete a jste desátí a pak jednou vyhrajete a jste třetí. Myslím si, že to bude boj do posledního kola.

Tým se poměrně omladil, jak kluci z dorostu zapadli?

Kluci zapadli dobře a za mě jsme na tom týmově lépe než v loňském roce. Navzájem se respektujeme. Loni to nebylo a to mě štvalo. Teď se mi líbí, že spolu držíme a pracujeme společně bez ohledu na to, kdo je starší a kdo mladší.

Ty jsi kapitán, to je v této kategorii důležitá role, jak ti to jde?

Jak mi to jde, to není úplně otázka na mě (úsměv). Musím si na to zvykat. Nikdy jsem takovou roli neměl a jsem za ni rád. Snažím se do toho dávat maximum. Někdy to nevyjde, což mě štve, protože jsem za to céčko opravdu rád. Je to o tom, že se musím soustředit na tým a pomáhat všem. Není to jenom o tom, že se soustředíte na sebe, ale je třeba se soustředit na všechny. Ten tým jde za vámi. Není lehké všechno nasměrovat na tu jednu cestu, vítěznou cestu, kterou chceme jít. Vždy jsem byl týmový hráč, ale nikdy jsem neměl takovou zodpovědnost. Když udělám chybu, tak to ovlivní celý tým a musím si na to dávat pozor.

To ale není jenom u kapitána. Každý hráč, který udělá chybu, ovlivní tým …

To sice ano, ale kapitán má jít příkladem.

Patříš k hráčům, kteří se nebojí zastat spoluhráčů, říci svůj názor na ledě i na střídačce. Hrálo třeba toto roli v tom, že máš na dresu céčko?

Je to možné. Ale spíš to bylo tak, že jsme si v kabině hlasovali, jak si kdo myslel, že ten hráč je pro tým důležitým článkem, který může střídačku a kabinu nabudit v těch špatných okamžicích a jsem rád, že kluci zvolili mě. Mám i super asistenty Pastu (Tobiáš Pastor) a Holejšáka (Petr Holejšovský), kteří mi strašně moc pomáhají. Škoda že Pegas (Petr Tomek) odešel, protože ten právě měl být kapitán a my jsme měli být jeho asistenti. Ale je super, co dokázal v áčku, jak se mu daří, což mu hodně přeju.

Petr vás ale chodí na zápasy podporovat …

To ano, je to prostě super kluk.

K juniorce se vrátil jako trenér Václav Eismann, jak jste ho přivítali?

No spíš on přivítal nás (smích). Řekl nám, že to bude velká změna. Pan Eismann nám určitě v hodně věcech strašně pomohl. Co i třeba slýchám, že se na ten hokej lépe dívá, a že jsme sehranější. Pořád jsou tam ale mezery, které si musíme říct s klukama a pracovat ještě lépe.

Při tom, jak je letošní ročník zatím vyrovnaný, se vám stoprocentně hodí fyzička, kterou jste nabrali v přípravě, jak moc pro vás byla náročná?

Byla to otočka o třistašedesát stupňů (smích). Bylo to těžké. Já osobně moc suchou přípravu nemám rád, ale myslím si, že nás pan Eismann připravil na tu zimní část výborně. Ve třetích třetinách pak většinou soupeře tou fyzičkou přehráváme. Vždy nám vysvětlil, proč tu každou věc děláme. To se mi líbilo, a vždycky jsem si pak říkal, že to dělám proto, aby se mi v sezoně hrálo líp (úsměv).

Davide, ty máš trochu horkou hlavu, což tě někdy dostane do maléru. Musí to pro tebe být asi dost těžké a jak se s tím potom srovnáváš?

Nejvíc mě mrzí, že ublížím týmu. Štve mě že nikomu nechci ublížit, prostě chci bojovat za tým. Bohužel jsem to i teď přehnal. Oslabil jsem tým a prohrál jsem nám zápas, protože to jde prostě za mnou. Omluvil jsem se týmu, trenérům, že jsem to pokazil. Byla to chyba, a je třeba už ji neudělat, poučit se z ní. Musím si na tohle dát bacha, a ještě o to víc, že jsem kapitán.

Aktuálně jsi v kanadském bodování soutěže čtvrtý a třetí nejlepší střelec. Souvisí to s tím, že už patříš ke zkušenějším hráčům nebo to souvisí se změnou stylu hry?

Za mě to je obojí. I to že jsem starší a v té lize už hraju dýl, takže jsem zkušenější, ale i si myslím, že mi pan Eismann strašně pomohl v nějakých věcech, které jsem potřeboval. Ukáže mi to na videu a vysvětlí, jak bych to měl dělat a pak nad tím popřemýšlím, abych to příště udělal. A je to také tím, jak pracuje tým, když to klape týmu, tak to pak jde i jednotlivcům. A to pak navazuje, že když se daří jednotlivcům, tak je úspěšný i tým a všechno funguje jak má.

Do Energie jsi přišel ze Sokolova v dorostu. Jaký ten přechod pro tebe byl?

Bylo to něco jiného. Tady se jelo víc na fyzičku než jsem byl zvyklý. Všechny kluky jsem znal z toho jak jsme hráli VTM a tak. Myslím si, že jsme si sedli, ale bohužel to bylo v době, kdy byl covid, takže ta sezona se neodehrála celá. Měli jsme dobrý tým a trenéry.

Fandíš oběma týmům a chodíš na zápasy?

No já nejsem úplně z Baníku, procestoval jsem víc týmů, ale fandím Varům i Sokolovu. Znám tam hodně kluků se kterými jsem hrál. Rád se na ně podívám.

Stíháš chodit na zápasy?

Moc to nejde, protože máme hodně nabitý program.

A jak to v tom nabitém programu zvládáš se školou?

Těžko.

A zbývá ti nějaký čas na soukromý život a tak?

Tak jeden den (úsměv).

Do seniorského hokeje jsi nakoukl v Chebu v loňské sezoně, jak na to vzpomínáš a co ti to dalo?

Ukázalo mi to, jak ještě na sobě musím pracovat. Hlavně po silové stránce. Tam je to silovější. Vyzkoušel jsem si to i tady, když jsem byl párkrát na tréninku s áčkem, že je to ještě dlouhá cesta a musím na sobě makat, jestli chci nakouknout do toho seniorského hokeje.

Jaké jsou tvé osobní cíle pro tuto sezonu?

Moje osobní cíle? Určitě dostat se do top 8 a potom dojít co nejdál v play off. A třeba se kouknout do áčka nebo do Baníku zahrát si aspoň jeden zápas a tak. Ale spíš je ten cíl dostat se týmem do play off. To je nejdůležitější (úsměv).

Děkuji za rozhovor.