Junioři makali pod dohledem reprezentačních trenérů

Reprezentační trenéři v čele s Radimem Rulíkem pokračují v cestách po tuzemských klubech, kde se zapojují do tréninků juniorských týmů. Jednou ze zastávek byly i Karlovy Vary, kde pod jejich dohledem proběhl úterní trénink našich juniorů. Pro některé z nich to byla novinka a naopak starší kluci už věděli do čeho jdou, protože to zažili v předchozí sezoně. Po skončení speciálního tréninku jsme se několika mladých energetiků zeptali na jejich dojmy.

Radim Rulík se svými kolegy z mládežnických reprezentací Patrikem Augustou, Janem Tomajkem a trenérem gólmanů Ondřejem Pavelcem pokračují v projektu, který začal v loňském roce a měl velmi pozitivní ohlasy a jednou ze zastávek byly také Karlovy Vary, kam se reprezentační trenéři vrátili i letos. S mladými energetiky se potkali už v kabině před tréninkem a nás zajímalo, jestli kluci před takovým publikem neměli na ledě trému.

„Tak samozřejmě ze začátku myslíte na to, že vás sledují reprezentační trenéři, ale když se rozjedete do cvičení, nebo během tréninku už jsem nad tím nepřemýšlel a trénoval jako každý jiný trénink,“ má jasno útočník David Sedláček. Trému třeba vůbec neměli útočníci Vojtěch Váňa a Petr Vojáček, kteří tento trénink absolvovali loni a stejně to měl i obránce Matěj Pelikán. „Trému jsem popravdě neměl. Minulý rok jsem tento trénink také absolvoval, takže už jsem byl v pohodě.“

A jaké pocity měl útočník Vratislav Švejcar, který do juniorky přišel z dorostu? „Trému jsem vůbec neměl, snažil jsem se nějak moc nemyslet na to, že tam jsou i trenéři z reprezentace, abych právě tu trému neměl,“ usmívá se Vráťa a dodává. „Přistoupil jsem k tomu jako ke každému tréninku, ale určitě to beru jako zážitek být na ledě s takovými trenéry.“ A v pohodě byl i útočník Marko Michalov. „Trému jsem neměl. Bral jsem to normálně, jako všechny ostatní tréninky.

Ovšem není to tak, že by Radim Rulík a jeho kolegové trénink přímo vedli. Tou hlavní osobou byl kouč juniorky Václav Eismann, který společně se svým asistentem Jiřím Parkmannem a skills koučem Ondřejem Leštinou naplánovali trénink podle zadání svých hostů. Trenéři našich reprezentačních týmů pak vše pozorně sledovali.

A co na samotný trénink říkali kluci? „Trénink měl velké tempo a pro mě to byl velký zážitek,“ říká s úsměvem Vojtěch Váňa. Podobný názor měl i Petr Vojáček. „Trénink s panem Rulíkem, byl jako náš běžný trénink, protože ho vedl trenér Eismann, ale řekl bych že to bylo trochu ve větším tempu.“ I přes únavu spokojenost s tréninkem neskrýval Matěj Pelikán. „Trénink byl určitě super, i jako tým jsme ho dobře odpracovali. Je to skvělé když vám mohou poradit trenéři reprezentace a dát vám zpětnou vazbu, co děláte dobře, a co naopak vylepšit.“ Podobný názor má i Vratislav Švejcar. „Trénink se mi líbil, mělo to dobré tempo a dělali jsme cvičení, jaká už známe.“ S názorem svých spoluhráčů souhlasí i Marko Michalov. „Myslím si, že trénink byl dobrý a že měl dobré tempo.“

Jak už bylo řečeno trénink probíhal pod taktovkou Václava Eismanna, ale během jednotlivých cvičení se Radim Rulík, Patrik Augusta a Jan Tomajko připojovali k jednotlivým skupinkám a vedli s nimi čilou komunikaci, takže další otázka na kluky směřovala právě na to, jestli od reprezentačních koučů dostávali přímo v akci rady a tipy.

To potvrzuje Vojtěch Váňa. „Během tréninku jsme od trenérů dostávali poznatky a rady individuálně,“ říká Vojta a doplňuje, „na konci nám trenéři řekli poznatky na celý tým.“ Stejnou zkušenost popisuje také David Sedláček. „Během tréninku nám radili i jednotlivě. Přijeli a říkali nám svoje postřehy a rady. Po cvičeních nám pak radili i jako týmu.“ Slova svých spoluhráčů potvrzuje i Petr Vojáček. „Dostávali jsme rady hned na ledě.“ A rady dostal takto i Vratislav Švejcar. „Trenéři s námi mluvili při jednotlivých cvičeních. Mě osobně pan Augusta radil směrem k zakončení.“ Komunikaci přímo na ledě oceňuje i Matěj Pelikán. „Trenéři nám říkali co zlepšit, a jak to udělat v dalším opakování lépe. Což bylo super, když vám může poradit trenér, který má takové zkušenosti.“ Rady dostával i Marko Michalov. „Trenéři nám občas řekli, jak máme něco udělat trochu jinak.“

Jak se kluci shodli, bylo výborné, že dostávali rady a tipy přímo u jednotlivých cvičení a poté i v závěrečném tréninkovém zápase. Každopádně nás zajímalo, jestli byl prostor, aby zpětnou vazbu dostali jednotliví hráči nebo reprezentační trenéři poskytli hodnocení celému týmu.

„Zpětnou vazbu jsme dostali jako celý tým hned po skončení tréninku ještě na ledě,“ usmívá se Petr Vojáček. „Nějaká zpětná vazba proběhla na konci po ledě, když to trenéři po jednom shrnuli,“ popisuje závěr tréninku David Sedláček. Na Davida navazuje podobně i Matěj Pelikán. „Zpětnou vazbu jsme dostali po tréninku na ledě týmově, a myslím že byla velmi pozitivní. Trenéři říkali, že nasazení a tempo bylo dobré a myslím že s námi byli spokojeni.“

„Dostali jsme zpětnou vazbu od každého trenéra hned na ledě po tréninku, vlastně shrnuli trénink, a všichni řekli, že se jim líbilo naše nasazení do tréninku i provedení, takže to hodnotili spíše kladně, ale pan Rulík nám říkal i při pár cvičeních na co si dát pozor,“ ohlíží se za speciálním tréninkem Vratislav Švejcar. „Dostali jsme zpětnou vazbu od všech trenérů, že se jim trénink líbil, že to mělo dobré nasazení, dobrou intenzitu a provedení, ale že tam byly samozřejmě věci, které mohou být lepší,“ těší Marka Michalova.

Trénink byl zakončený zápasem, během něhož se na jednu ze střídaček mezi kluky postavil Radim Rulík, který si s nimi nejen povídal, ale dokonce jim otevíral dvířka. Jaké to bylo být na střídačce s koučem mistrů světa, ale hlavně s jedním z našich nejlepších trenérů? „Byl to skvělý zážitek,“ usmívá se Vojtěch Váňa. „Byl to zajímavý zážitek. Snažil jsem se poslouchat vše, co nám radil a říkal na střídačce, nebo během hry, když byli ostatní na ledě. Moc jsme si to užili,“ vzpomíná s úsměvem David Sedláček. „Pan Rulík nám radil, právě jak si poradit v takové těžké situaci, která nastala na ledě. Tak to byl určitě zážitek, a člověk si to určitě vezme a jsem rád, že se nám snaží poradit, abychom se mohli posunout dál,“ popisuje nevšední zážitek Vratislav Švejcar. Se svými spoluhráči souhlasí také Marko Michalov a doplňuje, „bylo to husté, že nám dvířka otvíral pan Radim Rulík. Byl to hodně zajímavý zážitek.“

A co k tomuto projektu pro web Český hokej řekl Radim Rulík?

Každý tým má zadán tréninkový blok v rámci třídenního cyklu, aby se navázalo na běžný herní rytmus. Naším cílem je, aby spolupráce trenérů fungovala dlouhodobě, protože bez propojení klubové a reprezentační úrovně by bylo velmi těžké udržet kvalitu přípravy.

Jaké poznatky zatím zkušený kouč nasbíral?

Velký problém vidím v komunikaci. Hráči mezi sebou na ledě málo mluví, nejsou k tomu vedeni. To je ve světě neobvyklé. Chci trenéry inspirovat, aby to po svých svěřencích víc vyžadovali. Myslím ale, že v kategorii juniorů už je pozdě. Začít by se mělo kolem patnácti let, aby si to kluci přenesli dál.

A co vedlo ke vzniku tohoto projektu a jaký je jeho cíl?

Chceme, aby ten proces výchovy pokračoval a zlepšoval se. A věřím, že když se v této cestě bude pokračovat, výsledky se dostaví.

Pokud můžeme soudit podle reakce našich mladíků, tak je tento projekt opravdu velmi pozitivní věc, která může být dalším kamínkem v mozaice výchovy mladých hokejistů a hokejistek.