Generální partner



Hlavní partneři
Podpora mládeže

Jiří Ryžuk: Klíč k profihokeji mají mladí hráči v rukou sami

Jiří Ryžuk: Klíč k profihokeji mají mladí hráči v rukou sami

17.07.2018 | Michal Slavík

Nemalý podíl na jarním návratu A-týmu mezi elitu měli i hráči, které si Energie sama vychovala. Závorka, Flek, Beránek, Kohout či Kverka, nejen tato jména v minulých sezonách prošla mládežnickou akademií klubu. „Pro klub z menšího města, který má ambice působit v nejvyšší soutěži, je jádro z vlastních odchovanců dlouhodobě jediná možná cesta,“ říká hlavní trenér mládeže Jiří Ryžuk v našem tradičním hodnotícím rozhovoru.

Před rokem jste uvedl, že sestup A-týmu představuje pro úsek karlovarské mládeže velkou výzvu. Jak se s ní popral?
Ano. Situace po loňském sestupu byla výzvou nejenom pro A-tým, ale i pro celý mládežnický úsek klubu. Taková událost má samozřejmě vliv na atmosféru celého klubu. Podstatné je samozřejmě to, že se A-týmu povedl okamžitý návrat do extraligy. To je vynikající úspěch. Vzpomeňme na Kladno nebo České Budějovice, kluby s velkou tradicí a dlouholetou úspěšnou prací s mládeží, kterým se návrat do extraligy nedaří již několik let. Pro řadu mladých hráčů se sestup stal velkou příležitostí. Klubové vedení po sestupu zařadilo do A-týmu nezvykle vysoký počet mladých hráčů. Kádr áčka byl ze sedmdesáti procent složen z hráčů, kteří prošli mládeží našeho klubu! Což je v českém profihokeji nezvykle vysoké číslo. Kluci nabídnutou příležitost využili opravdu skvěle a k postupu významně přispěli. To nám dělá velikou radost. Velký dík proto patří všem, kteří se na tomto úspěchu podíleli. Včetně trenérů mládeže, vedoucích družstev i dalších pomocníků, kteří hráče na jejich cestě z mládeže do dospělého hokeje doprovázeli.

Má-li být náš klub schopen hrát dlouhodobě nejvyšší soutěž, musí v něm vyrůstat dostatek takových hráčů, ze kterých budeme každoročně schopni tvořit jádro A-týmu. To je, podle mého názoru, pro klub z menšího města, který má ambice působit v nejvyšší soutěži, dlouhodobě jediná možná cesta. I z tohoto důvodu hledáme v mládežnické sekci neustále možnosti ke zlepšení. Během uplynulé sezóny jsme výrazně inovovali náš tréninkový program. V kategoriích od U9 do U16 nyní nabízíme kromě klasických týmových tréninků, kterých se zúčastňují všichni hráči, i tzv. „Dovednostně-herní dobrovolné tréninky“. V akademických kategoriích (nyní U16 a U19) jsme pro dvě skupiny vybraných hráčů odstartovali tzv. „Program hráčského rozvoje“, do kterého jsou kromě trenérů mládeže zapojeni i všichni trenéři A-týmu. Těmito nadstavbovými tréninky chceme nejtalentovanějším hráčům umožnit ještě lepší přípravu.

KV Arena na jaře zažila euforii, jakou tu hokej nevzbudil už dlouho, zápasy baráže byly vyprodané. Může toto pomoci oživit zájem mladých o angažmá v HC Energii?
To ukáže čas. Nyní je příliš brzy toto hodnotit. Ale nejde jen o zmíněnou jarní postupovou euforii. Věříme, že vysoký počet odchovanců v A-týmu bude také výrazným signálem směrem k zájemcům o přechod do naší akademie.

Výrazný podíl na návratu Energie mezi elitu měla i generace MHL hráčů. Co udělat pro to, aby tento ročník nebyl osamocený a klub mohl ze své akademie čerpat i nadále?
Bezmála tříleté působení juniorky v MHL (v letech 2012-2015) nám samozřejmě v mnoha oblastech velmi pomohlo. Především tím, že v juniorské kategorii vznikla mezi hráči obrovská konkurence, protože kvalitní soutěž přilákala do mládeže našeho klubu řadu dobrých hráčů. V té době u nás byly podmínky pro vývoj hráčů směrem k profesionálnímu hokeji doslova optimální. To nyní potvrzuje i zmíněný vysoký počet mladých hráčů v áčku. Přechod z české juniorky do extraligy je složitější. Většina talentovaných mladých hráčů, kteří mají předpoklad hrát profihokej, potřebuje kvalitní mezistupeň. Tím je v českých podmínkách tým ve WSM lize, případně velmi dobře fungující (včetně tréninku na profesionální úrovni) tým ve 2. lize. Pouze výjimeční hráči jsou schopni tento mezistupeň přeskočit. Celorepublikově se to každoročně povede vždy pouze několika málo jedincům. V naší mládeži máme talentované hráče, kteří mají předpoklady k profihokeji. Věřím, že těmto klukům budeme schopni ten potřebný mezistupeň nabízet. Klíč k tomu, aby se tito hráči stali platnými extraligovými hráči, však mají v rukou oni sami. Je jím obrovská touha se prosadit ve špičkovém hokeji, pracovitost, trpělivost…Jinými slovy velká láska k hokeji.

Výsledky kategorie juniorů již několik sezon nejsou povzbudivé, Vlčí smečka letos dokonce skončila poslední a trenéři při svých hodnoceních často volili ostrá slova. Kde byla chyba?
Na tuto jednoduchou otázku jednoduchou odpověď nemám. Je pravda, že v posledních dvou sezónách nás výsledky našich juniorů vůbec netěšily. Důvody byly v každé z těchto sezón odlišné.

V sezoně 2016/17, kdy se do juniorky posunul náš dlouhodobě nejslabší ročník 1998 a ČSLH zároveň zrušením tzv. „over age“ pravidla (možnost zařazení starších hráčů) udělal z ELJ pouze dvouročníkovou soutěž, nám chyběla hráčská kvantita i kvalita. Kde vznikla tato chyba? Vzhledem k tomu, že výchova hokejisty je dlouhodobá záležitost, musíme odpověď na tuto otázku hledat v době, kdy tento ročník s hokejem začínal. V té době prokazatelně neprobíhal dostatečně kvalitní nábor a práce v nejmladších kategoriích u nás v klubu ani v partnerských klubech v regionu. Je to stále stejné. Vždy, když se u některého z ročníků toto stane, a chybí široká základna, je možné chyby následně vykompenzovat pouze kvalitním doplněním týmů v nejstarších mládežnických kategoriích (dorost a junioři), do kterých již mohou přijít tzv. „internátníci“. To se nám po odstoupení z MHL a v době ekonomické krize klubu nedařilo. V klubu se spádovou oblastí a polohou, jako je ta naše, se na toto doplňování nemůžeme spoléhat. Chceme-li v mládeži patřit ke špičkovým klubům v republice, musíme si v našem kraji vychovat dostatečný počet vlastních hráčů, kteří před zařazením do juniorky projdou všemi mládežnickými kategoriemi. Buď v Energii, a nebo k nám přijdou v nejstarší žákovské kategorii či v dorostu z partnerských klubů v Karlovarském kraji. A následně doplňovat pouze o několik málo velmi talentovaných hráčů ze vzdálenějších klubů.

V sezoně 2017/18, kdy se z juniorské soutěže stále ještě nesestupovalo, se do juniorské kategorie posunul ročník 1999 a několik velmi talentovaných hráčů ročníku 2000. Hráčská kvantita i kvalita byla výrazně lepší než v předcházející sezoně. V úvodu soutěže nastupovala juniorka oslabená, neboť jsme upřednostnili starší dorost, který hrál sestupovou soutěž. Čtyři hráči ročníku 2000 (členové širšího kádru reprezentační „osmnáctky“ brankář Jakub Kašpar, obránce Filip Bernát, útočníci Otakar Šik a Radek Prošek), kteří v té době již měli dobrou juniorskou výkonnost, pomáhali až do konce října staršímu dorostu. Ten se díky tomu vyhnul skupině o sestup a zajistil si účast v play-off. Zhruba v polovině sezony, kdy se výkony juniorů zlepšily a play-off bylo nadosah, přišla změna na postu hlavního trenéra. Tento zásah do týmu se později ukázal jako velmi problematický. V závěru soutěže, kdy bylo jasné, že do play-off nepostoupíme, jsme opět upřednostnili starší dorost tak, aby mohl ve vyřazovací fázi bojovat v nejsilnější sestavě.

V průběhu sezony juniorů nahradil Pavla Arnošta trenér Václav Baďouček. Co bylo příčinou?
Pavel Arnošt obdržel nabídku vést reprezentaci Kuvajtu. Z tohoto důvodu požádal o uvolnění ze smlouvy. Nechtěli jsme mu v tom bránit. Spolu se zkušeným trenérem Václavem Baďoučkem, který předtím u juniorky asistoval, jsme věřili, že pozitivní trend udržíme a do play-off postoupíme i bez Pavla. To se nám bohužel nepovedlo.

Z týmů akademie vám asi největší radost udělali starší dorostenci, kteří vybojovali play-off a v osmifinále přešli přes Jihlavu, že?
Ano, tým staršího dorostu pod vedením Václava Eismanna nám dělal radost nejenom v letošním v play-off. Vencovi a jeho realizačnímu týmu se u této kategorie daří již mnoho let velmi dobře rozvíjet jednotlivé hráče i formovat charakter celého týmu. I proto bylo rozhodování o trenérském obsazení u nové tříročníkové juniorky velmi jednoduché.

Dosáhl některý z mladších týmů nějakého zajímavého počinu?
U mladších kategorií (u žáků a v přípravce) jsou výsledky v utkáních a turnajích mnohem méně důležité než radost ze samotné hry. Moje zkušenost mi říká, že když jsou děti pravidelně konfrontovány s tím, že „někdo je lepší, protože je první, a my jsme až druzí, proto jsme horší“, ztrácí spontánní radost ze hry. Týmové výsledky jsou v dětském hokeji často zkresleny různými faktory a pro budoucí vývoj hráče nejsou podstatné. Medaile, které naši žáci pravidelně ve svých regionálních ligách získávají (letos se to povedlo týmům U14 a U11), proto nepřeceňujeme. A zajímavý počin některého z týmů? Velkou radost mi udělala např. závěrečná schůzka s rodiči družstva U12, kteří vůbec neřešili to, že tým skončil v soutěži pod stupni vítězů, ale poděkovali hlavnímu trenérovi Mírovi Sapouškovi a jeho realizačnímu týmu za to, že se jejich děti na tréninky i zápasy vždy velice těší, a proto se v hokeji zlepšují.

Jak se stavíte k ohlášené reorganizaci mládežnických soutěží, kdy se dosavadní tři soutěže sloučí ve dvě? Měl k tomuto kroku ČSLH náš klub nějaké připomínky?
Náš klub tuto reorganizaci připomínkoval především proto, že neřeší systémově problém tzv. „dovýchovy“ mladých hráčů. Ne každý klub má svoji dospělou farmu, kde mohou hráči dozrát. Snížení juniorského věku je spíše krok opačným směrem. Zároveň vnímáme i pozitivní stránky této změny. Tou hlavní je výrazné zvýšení konkurence uvnitř tříročníkového (plus „over age“) juniorského týmu, která našemu klubu v posledních letech tolik chyběla. I přes negativní stránky tohoto rozhodnutí věříme, že si náš klub s touto situací bude umět poradit.

Co bude s našimi hráči ročníků 1998 a 1999, kteří v nové struktuře už nemohou nastupovat v extralize juniorů?
Někteří z těchto hráčů zůstanou v kádrech našich dvou juniorských družstev na zmíněné „over age“ pozici (v extralize a v lize juniorů mohou nastoupit do utkání vždy dva hráči a jeden brankář ročníku 1999), další se pokusí získat místo ve druholigovém A-týmu našeho partnerského klubu HC Baník Sokolov. A někteří, jejichž výkonnost je aktuálně na úrovni krajského přeboru dospělých, možná s aktivním hokejem i skončí. Důvodem mohou být nenaplněné ambice či chybějící láska k této hře.

Nemalé investice našeho klubu do mládeže mají zcela samozřejmě za cíl vychovávat hráče pro A-tým. Ale to se může podařit pouze malému procentu z těch, kteří u nás v přípravce, většinou s velkou chutí, s hokejem začínají. Proto je naším cílem i to, abychom všem těmto dětem pomáhali upevňovat jejich chuť do pravidelného sportování a nevnucovali jim nějaké nesmyslné ambice. V té souvislosti chci zmínit i skutečnost, která nás velice těší. Klesá počet těch rodičů, kteří nám přivedou svého potomka z toho důvodu, abychom jim z něj vychovali hokejového profesionála, který si bude v dospělosti tímto sportem velmi dobře vydělávat. Naproti tomu narůstá počet těch rodičů, kteří vnímají náš program jako zdravý a všeobecně rozvíjející pro budoucí život jejich dětí. My, kteří se o mládež v klubu staráme, jsme přesvědčeni, že náš program takový je.

Máte pro novou sezonu naplánovány nějaké další společné aktivity s čínským Qiqiharem či jiná mezinárodní střetnutí?
O plánech další spolupráce s tímto čínským klubem momentálně nevím. Jiná mezinárodní střetnutí jsou však pro jednotlivé kategorie opět v plánu. A nebude jich málo. Extraligový dorost pojede již začátkem srpna na mezinárodní turnaj do Třince, na který přijedou i silné týmy z Ruska (CSKA Moskva), z Lotyšska (Dinamo Riga), ze Slovenska (Slovan Bratislava) a ze Švýcarska (SC Zurich). A tradičního domácího turnaje „Karel Holoubek Cup“, který letos organizujeme pro juniory, se zúčastní dva špičkové německé týmy z Mannheimu a z Kolína nad Rýnem. I mladší kategorie mají ve svém programu účast na mezinárodních turnajích či jednotlivá střetnutí se zahraničními soupeři.

Projekt Pojď hrát hokej do KV Areny opět přilákal desítky dětí na bruslích. Máte už nějakou statistiku, kolik se jich reálně stává členy klubu a startují své hokejové kariéry v HC Energii?
Náborové akce v rámci projektu ČSLH Pojď hrát hokej pomáhají mnoha klubům rozšiřovat počet malých hokejistů. U nás v Karlových Varech využíváme tento projekt jako doplňkovou náborovou aktivitu. Zpravidla zůstává v klubu okolo dvaceti procent z dětí, které se v doprovodu svých rodičů akce zúčastní. Pro náš klub to není klíčová náborová akce. Pod vedením Blanky Jiskrové, hlavní trenérky klubové přípravky, praktikujeme naše náborové aktivity v mnoha různých formách celoročně. Především díky systematické spolupráci s mateřskými školami je naše přípravka v posledních letech velmi dobře naplněná. I proto jsme byli svazem požádáni, abychom na seminářích, které se v rámci projektu konají, naše zkušenosti s náborovou a přípravkovou prácí prezentovali ostatním klubům. Jsme rádi, že můžeme i v této oblasti pomáhat rozvoji našeho sportu.