HC Energie Karlovy Vary

S remízou je spokojenost!

K a r l o v y V a r y - Přestože to tak na začátku poslední třetiny při neproměněné, prakticky tutové šanci nevypadalo, hrdinou zápasu se přeci jenom stal Jan Alinč. Jednatřicetiletý odchovanec severočeského Litvínova vstřelil dvě a půl minuty před koncem zápasu vyrovnávací branku, celkově již pátou letošní trefu. Ústřední postavou týmu byl také kapitán Ladislav Svoboda a mladý Tomáš Netík. Ten k několika velmi pěkným průnikům i střelám, přidal dvě vyloučení a především šarvátku s nejmladším z Hořavů, obráncem Petrem.
Od začátku prostředního dějství vedl kladenský Rabat o branku. Vyrovnat mohl již na začátku třetí třetiny Jan Alinč, kterému však puk zázračně vyrazil Zdeněk Orct. „To byl tutový gól! Orct po mě vyrazil hokejkou a já jsem musel udělat větší kličku doprava,“ popisuje situaci. „Jak jsem se pak na to ale koukal, tak ten puk šel do branky! Orct se otočil na záda a musel to nějak vyrazit rukou. Kdybych dneska dal ještě jeden, třeba právě tento gól, mohli jsme vyhrát,“ lituje.

Hrdinou utkání se nakonec jednatřicetiletá karlovarská hvězda přeci jen stala. Již skoro před koncem utkání dorazil Alinč střelu Tvrdíka z buly do kladenské branky. „Domluvili jsme se s Michalem, že na buly půjde on, jelikož dnes z mé strany nebyly příliš valné. Buly bylo navíc na jeho straně. Vyšlo to perfektně! Puk se mi odrazil na hokejku a to už prostě musel být gól.“

Utkání typu „na jeden gól“ nakonec vítěze neurčilo. Blíže k výhře určitě měla Energie díky množství obrovských šancí především v poslední třetině a následné přesilové hře 4 na 3 v prodloužení, nepovedlo se! Na druhou stranu až do závěru poslední třetiny utkání měli tři body na svých hokejkách hosté. S remízou je tedy nakonec spokojenost. „Je spokojenost!“, potvrzuje litvínovský odchovanec. „Kladno hraje nepříjemný styl hokeje. Hodně často faulují. Většinou dělají takové drobné fauly a tak se proti nim špatně hraje. My jsme se do nich tlačili a to byla možná chyba, jelikož Kladno čekalo na brejky. Přesto moc šancí, myslím, neměli. Měli snad jednu větší a hned dali gól. Bylo to hodně těžké utkání a jsem rád, že jsme alespoň ten bod získali. Orct dnes chytal výborně a měl i štěstí. Je to určitě zasloužená remíza a je hlavně důležité, že jsme neprohráli.“

„Zase jsme dostali první branku a pak jsme jen tlačili do plných,“ kritizuje vývoj utkání kapitán týmu Ladislav Svoboda. „Trenéři poté stáhli sestavu na tři útoky a náš tlak se stupňoval, bohužel jsme neproměňovali šance. Je to především chyba nás útočníků!“

Jméno třiatřicetiletého kapitána Karlových Varů bylo v minulosti po dlouhou dobu spojeno právě s kladenským hokejem. Zápas proti svému bývalému zaměstnavateli tedy určitě nelze brát na lehkou váhu. „Řekl jsem Fráňovi, ale jen jemu, aby to nerozhodilo manšaft, že v případě výhry nakoupím kuřata. Že bych to ale bral zase nějak extrémě prestižně, to ne. Soupeř je to jako každý jiný, hraje se o body a nám to bohužel tak úplně nevyšlo.“

Jen těžko někdo zná lépe brankáře Zdeňka Orcta, než právě sparťanský odchovanec Svoboda. „Nesnažil jsem se týmu radit jak na brankáře Orcta,“ přiznává možná trochu překvapivě. „Orct teď chytá v obrovské pohodě a vlastně za celé utkání neudělal vůbec žádnou chybu! Jak Fráňa, tak Ory byli nejlepší na ledě.“

Stálý problém a velká slabina lázeňského týmu – přesilové hry. Přes veškerý trénink i obrovskou snahu, je stále bilance hry s jedním mužem v poli navíc více než žalostná. Energie využila jen jedinou přesilovou hru v utkání na Slávii. Situace, z níž však padla branka, neměla s přesilovou hrou příliš mnoho společného, gól spíše vyplynul ze hry. „Co mohu říct za trenéry je, že je denně cvičíme. Dokonce i ráno při rozbruslení na utkání trénujeme přesilovky! Chyba je prostě v nás, neproměňuje se a neproměňuje! Snažíme se proto dělat všechno, ale bohužel to tam nepadá.“

Pravděpodobně velkým nedostatkem a možná i částečnou příčinou žalostné bilance je střelba obránců od modré čáry. Nepříliš často se vidí střela obránce v přesilové hře od modré čáry. Střela „z první“ pak již prakticky nikdy. „To určitě není chyba jenom obránců. Je to chyba všech hráčů. Nemáme potřebný čas a klid. Jakmile k nám hráči soupeře rychle přistupují, nedokážeme se udržet na puku. Trénujeme je, snažíme se, ale dobře je nehrajeme!“

Zlým mužem zápasu se stal teprve jednadvacetiletý Tomáš Netík. Nejenom že nasbíral dvě vyloučení, ale navíc se v polovině třetí třetiny pustil do šarvátky s nejmladším z klanu Hořavů, obráncem Petrem Hořavou. „Já jsem dorážel puk. Byl jsem hodně naštvaný, že jsem tu šanci neproměnil a gól jsem nedal. Po té dorážce na mě vyrazil obránce a tak jsem se pustil do té šarvátky. Navíc jsem si říkal, že za stavu 0:1 je potřeba rozproudit krev, dodat našemu týmu nějaký impuls,“ popisuje situaci. „Nějaká bitka to ani moc nebyla. Nebyl čas si sundat rukavice,“ lituje. „Chytli jsme se do klinče, padlo pár ran a pak jsme spadli na led a na nás několik dalších hráčů.“

Do velmi sympatického 178cm měřícího útočníka, by jistě nikdo nikdy na první pohled neřekl, že by se mohlo jednat o bitkaře. Přesto Tomáš Netík, jak sám přiznává, nepatří mezi ustrašence a šarvátka z utkání s Kladnem nejspíše zdaleka nebyla výjimkou. „Moc velká výjimka to rozhodně nebyla! Určitě nejsem hráč, který by měl bourat, ale šarvátkám se nevyhýbám. Už loni jsme třeba v Ústí nad Labem měli hromadnou rvačku, ve které jsem byl hlavní aktér. Když jsem hodně naštvaný, tak si rád do někoho strčím, ale o tom ten hokej je! Určitě nebudu kolem někoho jezdit a vyhýbat se mu!“

Související články

Reportáž | ne 12.10.2003

Defenzivní partie vítěze neurčila