HC Energie Karlovy Vary

Zdeněk Venera: Tady se to prostě někdy podařit musí!

K a r l o v y V a r y - Čtvrteční zasedání správní rady klubu potvrdilo dosavadní trenérskou trojici a dalo jí zelenou k působení i v sezoně 2006/2007. K nalezení klíče k úspěchu v nové sezoně je však nutné ohlédnout se za tou uplynulou. O zhodnocení svého jednoročního působení v karlovarské Energii jsme požádali staronového hlavního kouče Zdeňka Veneru, jenž nám vyčerpávajícím způsobem odpověděl na všechny otázky. Mimo jiné si také přečtete zhodnocení letošního play off, názor na hru Libora Ustrnula, či jak to vypadá s ruskými posilami.
Do Karlových Varů jste před rokem odcházel s tím, že po činnosti funkcionáře se chcete opět věnovat činnosti trenérské. Jak po roce hodnotíte toto rozhodnutí, rozmýšlel byste se teď jinak?
Určitě toho rozhodnutí nelituji. Člověk nikdy nemá litovat toho, co už udělal. Pro mě je to poznání nového klubu, úplně jiného způsobu práce, nového mužstva, nových lidí. Zkrátka mnoho zkušeností, které pro člověka mohou být jenom užitečné.

Zmiňujete se o novém způsobu práce. Můžete uvést rozdíly, které pozorujete v Karlových Varech, například v porovnání se Zlínem?
Každý klub je samozřejmě v něčem specifický. Ve Zlíně má hokej podstatně delší tradici, než tady ve Varech. Vary hrají ve vrcholové soutěži jen devět roků, zatím bohužel neokusily, co to znamená zahrát si play-off. Všechno je jiné – stadion, podmínky, prostředí,… Těžko to vyjmenovávat.

Jak sám říkáte, v Karlových Varech se doposud nikdy nehrálo play-off. V čem spatřujete hlavní příčinu toho, že ani letos to nevyšlo?
Když teď to mužstvo hodnotím s odstupem času, tak si myslím, že nám určitě chyběl jeden dva koncoví hráči. Hráči, kteří by vynikali v koncovce, vyložení zakončovatelé. Také mi trošku chyběla kvalita na křídlech, bylo tu mnoho centrů, ale málo kvalitních křídel. Byla řada utkání, v kterých jsme si vytvořili převahu a soupeře jsme i přestříleli, ale těch branek jsme dávali strašně málo. Je to mužstvo, které je na tom kondičně velmi dobře, je bojovné, ale ty branky nám chyběly. Když jsem se díval na statistiky, tak jsem zjistil, že v devíti zápasech jsme nevstřelili žádnou branku a v dalších sedmi osmi zápasech jsme vstřelili jediný gól. To je strašně málo na to, aby se zápasy vyhrávaly. V rozhodujících fázích, kdy bylo třeba soupeře dostat na kolena, nám to tam prostě nespadlo. Bylo sice pár zápasů, kdy nám to tam padalo automaticky, shodou okolností to byly zápasy proti Zlínu, ale jinak jsme se na každou branku hrozně nadřeli.

Do týmu přišlo před sezonou několik zvučných jmen a v přátelských zápasech jste byli velmi úspěšní. Nemohlo však psychiku hráčů narušit možná až příliš sebejisté prohlašování vedení, že letos to play off opravdu vyjde? Nebyli tak hráči zbytečně vystavováni velkému tlaku?
Máte pravdu, že se o tom možná mluvilo až trochu zbytečně moc nahlas. Možná jsme si až moc často říkali: „Musíme, musíme letos to play off uhrát.“ Ale situace, že mužstvo nehrálo celou sezonu v pohodě, nebyla způsobená tím, že se o tom příliš mluvilo, ale tím, že nám utekl začátek. Byli jsme v situaci, kdy jsme pořád dotahovali bodovou ztrátu. Pořád jsme v té osmičce nebyli, pak jsme do ní nakoukli a už jsme tam zase nebyli. Prostě jsme se nedokázali dostat do klidnějšího středu, kde by se nám lépe dýchalo. Neustále jsme byli vystavěni situaci, že tento zápas musíme vyhrát, a tímto se ta lehkost v koncovce vytrácí.

Přesto ale určitě uznáte, že v posledních zápasech, kdy o nic nešlo, se hráčům hrálo o poznání lépe. Alespoň to opticky tak vypadalo.
Já jsem se o důstojný konec sezony bál, čtyři hráči nám odešli do zahraničí, jiní vypadli pro zranění. Měl jsem z toho závěru trochu obavy, ale mužstvo se s tím nakonec vypořádalo velmi dobře. Asi bych to přičítal opravdu tomu, že z nás spadl nějaký balvan té zodpovědnosti. I když o nic nešlo, chtěli jsme každý zápas vyhrát, ale už to nebyla otázka života a smrti jako předtím.

Vraťme se ještě k tomu nevydařenému úvodu sezony. Jak je vlastně možné, že v přípravě jste prohráli jen tři zápasy z patnácti a v prvních ostrých zápasech najednou nic? Je příprava tak hodně odlišná od ligových zápasů?
Jednak je příprava něco jiného než liga a také si myslím, že kvalitnější mužstva jako Sparta nebo Slavia k těm zápasům nepřistoupila až tak zodpovědně. Také jsme měli soupeře, kteří nebyli možná až tak kvalitní, ať už to bylo ve Švýcarsku, kde jen dva naši soupeři byli z nejvyšší soutěže. Nebo mužstvo Francie, které oficiálně bylo národní reprezentací, ale mně to připadalo spíše jako pivní poznávací zájezd. Dále jsme hráli s Chomutovem, s Plzní, která v té době byla totálně v háji. Myslím si tedy, že výsledky byly zkreslené kvalitou soupeřů.

Na druhou stranu jste následně sehráli sedm zápasů bez porážky, takovou sérii Karlovy Vary nepamatují. V čem nastal obrat, co hráče nabudilo?
Sedm zápasů bez porážky bylo sice pěkných, na druhou stranu tam bylo několik remíz, které vám v současném tříbodovém systému příliš nepomohou. Po tom neúspěšném začátku jsme se samozřejmě potřebovali od něčeho odrazit, tak jsme si řekli, že když ty góly nedáváme jako na běžícím páse, tak je alespoň nebudeme dostávat a hru založíme na perfektní obraně. Myslím si, že to byla dobrá volba, ale bohužel těch tříbodových výsledků tam bylo málo a nijak zvlášť jsme se v tabulce neposunuli.

Neměli jste také určitý problém s disciplínou? Někteří hráči měli na svém kontě skutečně úctyhodný počet trestných minut.
To je pravda, trestných minut jsme nasbírali hodně. Někteří jedinci v tom vynikali a i celé mužstvo jich mělo dost. V závěru jsme udělali nějaká opatření, zpřísnili jsme postihy za vyloučení a v příští sezoně je zpřísníme ještě více. Na druhou stranu, co se týče postavení v tabulce, nepřikládal bych tomuto nějaký zásadní význam. Když jsem se díval na tabulku trestů, tak kromě nás na těch nejvyšších příčkách je i Liberec, Slavia, Zlín a tato mužstva obsadila první tři místa. Není to tedy rozhodující kritérium.

V závěru dostali příležitost i někteří hráči juniorky. Jak jste byl s jejich výkony spokojen a počítáte s některým z nich do základní sestavy pro příští sezonu?
Junioři určitě nezklamali. Byla škoda, že naše termíny se prolínaly s termíny play off juniorů, takže ti hráči toho měli moc. Myslím však, že každý kontakt se seniorským hokejem je pro ně dobrý a i těch několik málo zápasů jim přineslo nějaké zkušenosti. Je určitě v zájmu klubu, aby se v každé sezoně nějaký junior do áčka propracoval, aby se vytvořilo perspektivní jádro tvořené odchovanci. Na tohle je ideálním příkladem Kladno, které kádr zvenku doplňuje jen minimálně, a je to obrovské bohatství toho klubu, pokud se mu toto podaří. Já se nasazení juniorů rozhodně nebráním, naopak si myslím, že je zdravé, aby v té čtvrté lajně byli. Při dnešním trendu vylučování se často hrají přesilovky a oslabení a čtvrtá pětka se na led příliš často nedostane. Takže je zbytečné, aby tam byli nějací drazí hráči a také ti staří to nemají moc rádi, když někde musí čekat na šanci.

Nyní jste ve fázi vyjednávání posil pro sezonu 06/07. Mohl byste čtenářům přiblížit, jak tato jednání vypadají? Jak velký vliv má na přestupy trenér a jaký generální manažer?
Pro mě osobně je velký rozdíl mezi sezonou uplynulou a tou příští. Loni jsem do Varů přišel, když ten manšaft byl prakticky hotový. Ani jsem ty hráče detailně neznal. Letos jsem svůj názor generálnímu manažerovi řekl a to, že mužstvo potřebuje koncového hráče a to především na postu křídel. Především na levém křídle, tam si myslím, že jsme měli slabinu. A v tomto duchu se Miroslav Vaněk snaží mužstvo doplnit. Otázkou samozřejmě zůstává, jaké budou možnosti získání těchto hráčů. Ty špičkové hokejisty si samozřejmě každý klub drží. Já jsem tu manažerskou práci ve Zlíně dělal a vím, že je to strašně obtížné. Pro manažera není jednoduché do Karlových Varů hráče získat, nikdy se tu nehrálo play off, stadion tu není dobrý.

Říkáte tedy, že kromě penež, kterých Energie měla poměrně dost, hraje svou roli i celkové renomé klubu?
Samozřejmě. Karlovy Vary jsou klubem s kvalitním sponzorským zázemím. V platební kázni vůči hráčům patří k nejlepším v republice. Na druhou stranu těžko můžeme nějakým výrazným způsobem přeplatit jiné kluby, těžko můžeme přebít každou nabídku. Je to složité, ale vím, že Míra Vaněk má nějaké hráče rozdělané a pracuje usilovně. Pokud by vyšlo to, co je teď rozdělané, tak já jako trenér budu určitě spokojený.

Máte nějaký osobní tip či přání, který hráč by v KV mohl působit? Hodně se mluví o osobě Davida Appela, ale ten by nejraději zůstal v Brně.
Nemá cenu uvádět nějaká jména ani spekulovat o tom, kdo přichází do úvahy a kdo ne. Já vždy čekám až je vše dohodnuté, protože to můžou říct všichni, že bych chtěli toho a toho hráče. Za Davida Appela nemůžu mluvit, musí se rozhodnout on sám.

Nepokusíte se využít svých kontaktů ve Zlíně a přetáhnout odsud nějaké hráče do Varů?
To asi ne, protože ty, které bych chtěl, tak Zlín nepustí (smích). A ty, které pustí, tak bych zase nechtěl já. Zlín se ale letos s produktivitou potýkal stejně jako my. Leška hrál po zranění a nebyl v úplné formě, dařilo se Královi. Ale když se podíváte na tabulku, tak jsme nastříleli téměř stejně gólů jako oni. Měli to postavené na obraně a Murínovi a nikoli na střelecké produktivitě. Je tam dobrý Murín, ale gólmana my máme, Lukáš chytal výborně. Hamrlík, Blaťák, Leška – určitě bych si tam vybral, ale to jsou hráči, kteří nejsou k mání.

Určitě jste sledoval počínání Zlína ve vyřazovacích bojích. Co mu podle Vás chybělo k postupu, v čem byla Sparta lepší?
Myslím si, že Sparta od počátku měla mužstvo velice kvalitní, ale nějakým způsobem jim unikla první polovina soutěže. Ale mají tam skvělé hráče – Marek, Ton, Bříza… A to, že se Sparta dostala do play off až v posledním kole, nebyl podle mě reálný obraz síly toho mužstva. A v play-off to teď dokazuje. Zlín to měl velice těžké a všechny zápasy byly vyrovnané.

Překvapilo Vás v letošním play off nějaké mužstvo?
Překvapily mě určitě České Budějovice, které se tam dostaly také až v posledních kolech. Liberci prakticky nedaly žádnou šanci. Liberec je podle mě největším zklamáním letošního play off, protože základní částí prošel suverénně. Je vidět, že je to prostě úplně jiná soutěž, vždyť z prvních čtyř po základní části už vypadla tři mužstva (Liberec, Vítkovice, Zlín, pozn. red.).

Kdyby si Energie vyměnila místo s Budějovicemi. Myslíte, že byste také proti Liberci uspěli? Přece jenom jste s nimi letos měli dobrou bilanci.
S Libercem jsme měli aktivní bilanci, ale to nic neznamená. Těžko se bavit o tom, co by bylo kdyby… Připadalo mi, že Liberec svojí formu nějak ztratil a že se jim to nepodařilo optimálně načasovat na play off. Byl tam výrazný rozdíl oproti základní části, v tom čtvrtfinále se de facto na nic nezmohli, Budějovice byly jasně lepší.

Narážel jste také na „kvalitu“ karlovarského zimního stadionu. V poslední době se hodně mluví o výstavbě nové multifunkční haly. Sledujete toto dění a jaký je Váš názor?
Současný stadion určitě patří k těm nejméně komfortním v extralize. Podívejte se, kde všude dnes vyrůstají pěkné haly – Liberec, Vítkovice, Plzeň, Sazka Arena… Vyrůstají jako houby po dešti. A pokud Vary chtějí držet krok hokejově, tak musí držet krok i v tomto. Navíc i toto je jeden z argumentů, když se snažíte nalákat nějakého hráče. Je rozdíl, jestli trénujete v kvalitní klimatizované hale, nebo jestli jako my při minus pěti či deseti stupních. Snažíme se proto ty tréninky dělat krátké a svižné, hráči mají červené uši a nosy, dělají si z toho srandu. Druhá věc je samozřejmě i zázemí pro diváky – toalety, bufety. Samozřejmě ještě pár roků se tady hrát dá, ale kulturnost prostředí si novou halu určitě vyžaduje.

Jak hodnotíte karlovarské publikum? Také pozorujete po těch devíti neúspěšných sezonách jistou otrávenost?
Hokej se samozřejmě hraje pro diváky. Já osobně jsem litoval hráče v některých zápasech, kdy se nám příliš nedařilo, ať už to byla například přesilovka, ve kterých jsme se trošku trápili. Tím, jak sem chodí málo lidí, tak hráči slyší nějaké ty pokřiky. Na druhou stranu je třeba říct, že určitá věrná skupina lidí s námi jezdila i na venkovní zápasy a neustále nás povzbuzovala. Souvisí to i s tím, jak jsem říkal, že tento klub nemá dlouhou tradici. Byl by třeba nějaký velký úspěch, který by diváky strhl. Já například jsem obdivoval, co se děje v Pardubicích. Loňský mistr se nedostal do play off a skončil těsně před námi a přesto tam po posledním zápase diváci tleskali a slavili, jako kdyby udělali titul. Abych to shrnul. K tomu, aby publikum bylo naším šestým hráčem na ledě, ještě něco chybí, ale věřím, že jakmile uděláme nějaký malý úspěch, tak se publikum zapálí.

Sám jste zmínil, že se mužstvu letos příliš nedařily přesilovky. Kde tam byl problém?
Jako trenér jsem necítil, že máme nějakou výraznou první pětku. Postrádal jsem dva tři hráče, kteří by ostatní převyšovali a o kterých bych věděl, že jsou na přesilovku mojí jednoznačnou volbou. Naše střelecká produktivita byla taková rozptýlená. Na druhou stranu to zas tak bídné nebylo. Například Sparta se svým Tonem a Markem dala stejně branek v přesilových hrách jako my.

Velkým oblíbencem karlovarského publika je Libor Ustrnul. Měl na svém kontě nula branek i asistencí, ale jeho přednosti jsou asi někde jinde. Mohl byste nějak okomentovat jeho výkon?
Libor Ustrnul je pro mužstvo určitě užitečný. Mít takového hráče znamená, že si proti gólmanovi nikdo nic nedovolí, protože Libor je schopný ztrestat každého. Nevím o tom, že by v lize byl nějaký hráč, který by na něj tady po té stránce měl. Prokázal to například na zájezdu ve Švýcarsku, kde byl schopný na ledě zbít tři hráče soupeře, pak to porovnal na švýcarské střídačce včetně trenéra a zakončil to pořadateli někde v šatně, kteří se ho snažili uklidňovat. Nedá se nic dělat, že nemá letos žádné kanadské body. Ono to tak bývá, že hráči, kteří přijdou z Ameriky, ten první rok příliš produktivní nebývají. Chvilku jim trvá, než si zase zvyknou na evropský hokej. Akorát byla smůla, že kolem Libora se vytvořila taková mediální atmosféra velkého rváče, kterou novináři ještě přikrmovali. On je v podstatě velice hodný kluk, nikdy by si sám nic nezačal. Díky tomuto mediálnímu klimatu jej pak ale rozhodčí vylučovali i za špatný pohled a on už se pomalu začínal bát chodit do těla, nevěděl, co si na ledě smí dovolit a co ne.

A jak hodnotíte výkony hráčů, kteří přišli v průběhu sezony? Myslím si, že takový Kraft, Dobroň či Selingr odvedli velký kus práce.
Určitě. Například výměna Ptáčka za Dobroně prospěla všem stranám, protože my jsme s Michalem maximálně spokojeni a Sparta je spokojená s Frantou. Každá výměna se dělá proto, aby to mužstvo ožilo a aby nové prostředí hráče znovu motivovalo. A v tomto případě se to určitě podařilo.

Jak to vypadá s posilami z Ruska? Zatím se o tom stále jen mluví, ale konkrétní jméno dosud nepadlo.
Toto je spíš otázka na pana Vaňka. Já v tomto ohledu nějak moc optimistický nejsem. My už jsme něco podobného zkoušeli ve Zlíně. Ale když se na to podívám logicky, tak si říkám, že nejlepší hráči dnes odchází do Ruska za lepším. Takže ptám se, kdo z Ruska může přijít sem za lepším? Snad kdyby se nám podařilo natrefit na nějakého mladého hráče, který tam ještě nemá vybudované své jméno. Jinak ruské kluby své hráče několikanásobně přeplácejí, takže těžko půjde někdo pryč.

Kdy začíná příprava na suchu a jak bude probíhat? Bude se oproti loňsku něco měnit?
Určitě je na co navazovat. Již jsem to několikrát zmínil, že jestli tomuto mužstvu něco chybí, tak to není kondička. Je vidět, že Radim Rulík hodně sází na kondiční stránku. Příprava začíná 24. dubna. Navážeme zhruba na ten loňský model, který byl naprosto vyhovující.

Plánujete opět nějaký zahraniční výjezd? Zmiňoval jste se, že jste byl loni zklamán kvalitou soupeřů.
Ve Švýcarsku hrají určitě kvalitní mužstva. Původně se mělo jednat o turnaj s těmi nejlepšími týmy, ale nakonec došlo k několika změnám a ta kvalita už tam nebyla. Takže pokud bychom měli záruku kvalitních soupeřů, tak tam pojedeme. Teď je ale ještě příliš brzy, je také možné, že pojedeme do Ruska, nebo i někam jinam.

Správní rada klubu dnes potvrdila Vaše setrvání i v následující sezoně. Jaké jsou Vaše osobní cíle?
Do Varů jsem šel s tím, že se mi tady podaří něčeho docílit. To, že se to letos nepodařilo, je pro mě impuls, že do té další sezony je třeba jít ještě s větším úsilím. Po nějakém dílčím neúspěchu rozhodně nemíním utíkat pryč. Tady se to prostě někdy podařit musí!

Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně štěstí.