HC Energie Karlovy Vary

Jakub Bauer: Měl jsem dobrého učitele - tátu

K a r l o v y  V a r y - K dalšímu předsezonnímu rozhovoru jsme si tentokrát nepozvali zkušeného matadora se stovkami extraligových zápasů na svém kontě, ale zpovídali jsme útočníka Jakuba Bauera, jenž patří k několika mladým karlovarským nadějím. Starší z bratří Bauerů se na novou sezonu připravuje s A týmem a ochotně odpověděl na všechny otázky týkající se své hokejové minulosti, přítomnosti a prozradil i některé své plány do budoucna.
V kolika letech jste s hokejem začínal, kdo vás k tomuto sportu přivedl?
Začal jsem později než ostatní – ve čtvrté třídě. K hokeji mě dovedl táta, který tady v Karlových Varech hrával první ligu. Přizpůsobil jsem se rychle, měl jsem dobrého učitele a postupem času jsem kluky dohnal.

Na kterého trenéra vzpomínáte nejraději, který vás toho nejvíce naučil?
Jsem z Karlových Varů a měl jsem hodně trenérů, ale nejlépe se mi spolupracovalo asi s Mikulášem Antonikem (trenér juniorů, pozn. redakce). Pod ním jsem trénoval od osmé třídy až do juniorů.

Pamatujete si na svůj první gól?
Určitě si ho pamatuji, stalo se to na žákovském turnaji v Milevsku. To bylo pak hodně slávy.

Byl pro vás hokej jednoznačnou záležitostí, nebo se vám také líbily jiné sporty?
Dlouho jsem také hrál závodně tenis. Přišla ale chvíle, kdy jsem si musel vybrat, jakému sportu se budu věnovat naplno. A hokej pro mne byla jasná volba.

Stavěl jste se odmalička do útoku, nebo jste to zkoušel i na jiných pozicích?
Zkoušel jsem párkrát být i v bráně, oblékl jsem si tu výstroj, ale nebylo to nic pro mě. Chytat góly, to není ono. Lepší je góly dávat.

Čeho byste chtěl v hokeji dosáhnout?
Být profesionálním hokejistou je určitě jedna z vizí, které mám. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, ale pokusím se udělat maximum, aby se mi můj sen splnil.

Máte před zápasem nějaký rituál, jste pověrčivý?
Pověrčivý nejsem, takže žádný rituál nemám.

Kdybyste byl velice úspěšný hokejista a vydělával hodně peněz, máte nějaký sen, co byste si chtěl pořídit? Například drahé auto, dům, jachtu…
O tomhle zatím moc nepřemýšlím. Zatím mám spíše „menší“ sny. Jet na nějakou pěknou dovolenou, poznat jiné kraje…

Máte nějaký hokejový vzor?
Těch vzorů mám hodně… V zahraničí je to určitě Wayne Gretzky.

A koho považujete za největší osobnost v týmu Energie?
Určitě Pan Řezníček (se zvláštním důrazem na slovo „Pan“). Určitě jsou tu i jiné osobnosti, třeba Venca Skuhravý a další takoví hráčí, kteří již mají něco odehráno, od kterých si člověk může něco vzít.

Jak se vám daří skloubit hokej a školu?
Určitě se to nějak skloubit dá. Už jsem si uvědomil, že ta škola je důležitá, a musím to zvládnout. Studuji na sportovním gymnáziu, mám individuální plán a letos budu maturovat z tělocviku, cizího jazyku, češtiny a ze základů společenských věd.

Mohl byste porovnat letní přípravu trenérů Venery a trenéra Antonika? Jak se liší náročnost a vůbec skladba tréninků?
Rozdíl tam je. V juniorech jsme víc běhali, zdálo se mi to náročnější. Tady už je to zaměřené více na sílu a hráč se připravuje více individuálně, protože jedině on ví, co mu chybí a co musí rozvíjet. V juniorech hráči ještě na individuální trénink nejsou připravení.

Co je v přípravě pro vás nejvíce a nejméně oblíbená činnost?
V přípravě si rád zahraji fotbal. Naopak moc rád se nemám s činkami, ale chápu, že posilovat se musí.

V týmu jsou hráči i o dvacet let starší. Jak si s nimi rozumíte?
V ničem není problém, kluci jsou v pohodě, vzali nás mezi sebe. Cením si, že nám rádi poradí. Teď už je na každém z nás, co si z toho vezme.

Už nějaký čas se pohybujete v kabině A týmu. Kdo je tam za největšího baviče?
Určitě Honza Košťál, to je vysloveně bavič. Ale třeba i Kamil Tvrdek. Prostě sranda v kabině nechybí.

Jak si rozumíte s bratrem, panuje mezi vámi rivalita? Hecujete se před každým zápasem?
Rivalita je mezi námi odmalička. Když dá jeden gól, tak mu ho ten druhý přeje, ale na druhou stranu ho chce dát taky. Protože když po zápase přijdeme domů, jeden dá tři branky a druhý žádnou, tak je to pak u večeře takový blbý. Panuje mezi námi zdravá rivalita. Projevuje se to i v té letní přípravě. Když vás předbíhá brácha, tak to se přece nesmí, a člověk se hned snaží ještě víc.

Vraťme se ještě zpět k uplynulé sezoně, kdy jste nastupoval za juniory. Jak byste tuto sezonu zhodnotil?
Myslím si, že ta sezona byla celkem úspěšná. Opět jsme se dostali do play off, i když to bylo na poslední chvíli. Bohužel jsme nepřešli přes Třinec, který se nakonec dostal až do finále. Já osobně jsem měl zranění, to mě trochu zbrzdilo, ale už je to v pořádku.

Opět vám unikl začátek soutěže a postup do play off jste pak doháněli až v posledních kolech. Čím to bylo způsobeno?
Tak to je spíše otázka pro trenéra. Podle mě jsme v půlce soutěže začali více hrát jako parta, hodně jsme se spojili a všichni chtěli hrát za tým.

Kdo z loňského kádru juniorů je podle vás největší talent a někam to dotáhne?
Talentů je tam hodně. Přišlo hodně mladých kluků z dorostu, kteří se chytli výborně. Skvěle vyšla sezona Vítu Budínskému, kterému tam padalo snad úplně všechno.

Jaké máte koníčky, co děláte ve volném čase?
Ve volném čase se věnuji především přítelkyni. Dále hraji tenis a vůbec se snažím aktivně odpočívat. Rád taky zajdu s klukama někam na pokec.

Sledujete hokej v televizi? Jak se vám líbil výkon českého mužstva na MS v Lotyšsku?
Na hokej v televizi se dívám. Viděl jsem i mistrovství a pěkně se na to koukalo. I když náš tým neměl takové kvality jako třeba v předchozích letech, tak naši skvěle bojovali. Já jsem jim ale od počátku věřil.

Půjdete v volbám?
Půjdu. Musím.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v nové sezoně.