Amerika je zkušenost, ale vracet už se tam nechci, tvrdí Tomáš Harant
Po roce zažíváte atmosféru mistrovství světa a současně se po dvou letech vracíte do Moskvy. Co je pro vás silnější?Asi je silnější vzpomínka na Moskvu, protože jsem tu žil rok a půl a strávil tady dobré období.
Jak na angažmá v moskevském Dynamu vzpomínáte?
Dobře. Byl jsem tenkrát mladý a rozhodně mi to hokejově pomohlo.
Jednu sezonu jste odehrál v dobré formě, ale do následujícího ročníku jste zasáhl pouze v jednom zápase a následoval konec spolupráce mezi vámi a klubem…
V tu dobu byl lock out (stávka v NHL - pozn. autora), takže jsem nedostal prostor k tomu, abych něco dokázal. Kvůli tomu jsem se rozhodl, že radši sám odejdu, než abych musel vysedávat na lavičce, nebo hrát ve druhém týmu.
Přestoupil jste do Karlových Varů. Měl jste tehdy i jiné nabídky?
Jak říkám, tehdy byl lock out, a všechno bylo tedy úplně plné. Ve Varech jsem mohl odehrát alespoň půl sezony a byl jsem za to rád.
Po sezoně strávené v Karlových Varech jste se na světový šampionát nepodíval. Naopak o rok později vám úspěchy v dresu Českých Budějovic pomohly k účasti na mistrovství světa v Rize. Čím to?
Trenér se samozřejmě rozhodl pro hráče, kteří mají na konci sezony lepší formu. My jsme měli s Budějovicemi dobrou sezonu, byli jsme takový černý kůň a dokázali jsme v play-off porazit první Liberec. Hodně se mi dařilo a také jsem dost bodoval, takže i to mi pomohlo k cestě na šampionát. Je třeba také přiznat, že nepřišli někteří hráči z NHL, což mi hrálo do karet.
V roce 2000 jste byl draftován Nashvillem. Po loňské sezoně na jihu Čech si vás však vzalo do kádru New Jersey Devils. Nakonec jste ale celou sezonu odehrál na farmě…
Absolutně se mi nepodařil kemp a potom jsem si řekl, že se prostě musím prosadit. Dokázat na farmě, že mám na to, aby mne zavolali nahoru. Řekli mi sice, že budu první obránce, který by v případě potřeby šel nahoru, ale bohužel jsem si nezahrál za první mužstvo ani jeden zápas. Je to pro mě zklamání.
To se nakonec za celou sezonu nezranil ani jeden obránce anebo jste vy nebyl v jejím průběhu v ideální formě?
Těžko říct. Já jsem si dost věřil, když jsem viděl nějaké hráče, které povolali. Aniž bych se chtěl nějak nadřazovat. Myslím, že aspoň jeden zápas mi mohli dát šanci, abych si to zkusil. Nakonec ale ani to nevyšlo.
Je pro vás pořád start v NHL tou největší výzvou?
V životě každého hokejisty je to velká výzva, ale myslím si, že pro mě už je to uzavřená kapitola. Nikdy se nemá říkat nikdy, ale po roce stráveném v AHL nemám chuť se tam vracet.
Takže na NHL už nemyslíte?
Na to asi myslí každý hokejista, který ještě neukončil kariéru, ale je tam kopec věcí, které musí vyjít a sednout vám. Momentálně to asi v mém případě nehrozí.
Dá se tedy říct, že z vás vyprchala touha prorvat se do nejprestižnější hokejové ligy? Je to třeba tím, že jste starší a na věci už se díváte s větším nadhledem?
Možná je to přesně tak. Když jsem se bavil s klukama, kteří také hráli na farmě anebo i v NHL, o tom, jak to tam chodí, tak jsem se shodli, že každý to má v podstatě stejné. Každý si myslí, že je to on, kterého můžou vybrat nahoru. Nakonec to ale stejně vyjde málokomu a všichni dopadnou vlastně stejně. Určitá hokejová zkušenost to je, ale jak říkám, momentálně na to vůbec nemyslím. Teď se hlavně soustředím na mistrovství a co bude potom, uvidíme.
Uplynulou sezonu jste tedy strávil ve farmářském celku Lowell Devils. Když pomineme již zmíněný neúspěch týkající se prvního celku, jaký to pro vás byl ročník?
Celkem se nám jako týmu dařilo. Hráli jsme celou sezonu na hranici postupu do play off . Nakonec jsme se tam o nějaký ten bodík nedostali, protože jsme v závěru prohráli pár zápasů. Měli jsme v týmu plno mladých hráčů, kteří dostávali mnoho prostoru, daleko více než v Evropě. Pokud jde o mě, měl jsem tam dvacet čtyři bodů v padesáti čtyřech zápasech, takže se mi celkem dařilo. To je všechno ale zbytečné, když se nedostanete nahoru.
Z Českých Budějovic jste byl zvyklý dostávat mnoho prostoru na ledě. Jak tomu bylo v Lowellu?
Já jsem byl jako Evropan v takové zvláštní situaci. Chodil jsem občas na přesilovky, ale třeba na oslabení prakticky vůbec. Nebyl tam moc dobrý vztah s vedením, ale nakonec se vše vyřešilo a já dostal více prostoru.
Nyní jste na mistrovství světa, které se zatím rozjíždí. V sestavě jste byl zapsán jako sedmý bek. Co to pro vás vlastně před turnajem znamenalo?
Hlavně obrovská šance vrátit se zpět. Rok strávený na farmě není pro psychiku hráče nic moc. Tohle je ale velká šance zase se ukázat a hlavně se odvděčit trenérům za nominaci.
Vy jste se ale objevil v nominaci až na poslední chvíli, že?
Jak jsem říkal, my jsme bojovali do poslední chvíle o play off, takže se ani neuvažovalo, že bych mohl na mistrovství jet. Trenérům se ale omluvili někteří kluci z NHL, takže to pro mě bylo velké překvapení, že jsem dostal šanci.
Na ledě jste se objevil v polovině utkání. V první formaci na místě chybujícího Stehlíka…
Měli jsme hrát původně na čtyři pětky, ale Gáborík měl nějaké střevní problémy, takže ze čtvrté pětky zbyl jen jeden útočník. Původně jsem měl střídat se Zdenem Chárou, abychom mohli hrát na čtyři kompletní formace, ale sešlo z toho.
Na úvod turnaje jste porazili Norsko 3:0. To ale není asi moc objektivní měřítko, že?
To asi ne, ale oni hrozně dobře bránili střední pásmo. Nám pomohly dva góly, které jsme rychle vstřelili. Je dobře, že máme na úvod body a můžeme se trochu uklidnit.
Poslední otázka. Zpět k pořádajícímu městu. Jak na vás zatím turnaj působí po organizační stránce?
Organizace je zatím v pořádku. Na to, že se jezdí na zápasy v zácpách, jsem zvyklý, protože když jsem tu ještě hrál, tak jsme na domácí zápasy jezdili nad dvě hodiny. Ještě je to tedy v normě.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho štěstí do další fáze turnaje.
