HC Energie Karlovy Vary

Miroslav Vaněk: Mistrovské čepice jsme ani nemohli najít

Devatenáct let. Tak dlouho musel Miroslav Vaněk ve vedení HC Energie čekat, než se za každodenní práci dočkal zasloužené odměny – premiérového titulu v nejvyšší hokejové soutěži mužů. V hubených letech na přelomu tisíciletí si mnohé hlasy žádaly jeho odstoupení, služebně nejstarší generální manažer v extralize proto po nedělním utkání zažíval pocit zadostiučinění. „Nejen za sebe, ale za všechny lidi, kteří tu pracují,“ uvedl v koutě rozjařené karlovarské kabiny.
Pane Vaňku, jak jste prožíval šestý finálový zápas?
Po první třetině, kdy jsme prohrávali 0:3, jsem byl strašně smutný. Říkal jsem si, že když se vrátíme do Prahy, tak už to asi neurveme. Jak jsme ale snížili na 1:3, začal jsem neskutečně věřit, že to otočíme. Tohle mužstvo totiž bylo silnější než to loňské. Bylo lépe připravené, psychicky odolnější, Mensi chytal výborně. Navíc jsme měli obrovskou podporu šestého hráče. Ukázalo se, že to není žádné klišé. Říkal jsem si, že když ne letos, tak už asi nikdy.

Vypadalo to, že s oslavami jste tolik nepočítali. Skoro žádné šampaňské…
Pořád jsme žili v takové pokoře, že hrajeme s mistrem. Na žádné oslavy jsme se opravdu nechystali. Nechtěli jsme to zakřiknout. I mistrovské čepice jsme schovali, a pak jsme je nemohli najít. Nikdo nevěděl, kde ta taška je. Věděl to jen pan Mottl, a toho jsme nemohli najít. Nakonec byla v kabině.

Průběh základní části ale tak velkému úspěchu nenasvědčoval. Kde jste letos viděl takový zlom?
To vím naprosto přesně. Hráli jsme doma utkání s Libercem a po dvou třetinách jsme prohrávali 2:3. V kabině byl velký pohovor, kterého jsem se kromě trenérů účastnil i já. Hráče jsme maximálně hecovali k tomu, aby se zápas pokusili otočit. To se nám podařilo a sezona se začala zlepšovat. Druhým zlomem bylo to, že jsme doma porazili Boleslav a dostali se přímo do čtvrtfinále. Z mužstva pak spadly veškeré obavy, že by to nemuselo vyjít, a už jelo jako tank.

Prožívalo vedení klubu po loňské zkušenosti play off přece jen klidněji?
Tohle se klidně prožívat nedá. Pořád jsou to nervy ale zároveň nádhera. Proto tu práci děláme.

Ne všech 12 extraligových sezon ale bylo tak růžových. Mnozí žádali Vaší rezignaci, cítíte teď zadostiučinění?
Cítím obrovské zadostiučinění. Nejen za sebe, ale za všechny lidi, kteří tu pracují. Za mnou jsou desítky lidí, hlavně sponzorů, obchodních partnerů a zaměstnanců, kteří odvádějí obrovský kus práce. Za ty všechny lidi, kteří zde 19 let poctivě makají, si to zasloužíme.

Kolik bude klub extraligový titul stát na odměnách?
Každý hráč to má jinak, je to zakotvené ve smlouvách. Prémie za titul je samozřejmě vysoká a hráči si to určitě užijí. Nevím to přesně, ale prémie za postup do čtvrtfinále, semifinále, finále a za titul nás dohromady přijdou asi na 5 milionů. Není to ale jen pro hráče, ale pro všechny, kdo se na té obrovské práci podíleli.

Trenér Paleček deklaroval zájem prodloužit smlouvu. Je tomu tak i na straně klubu?
Samozřejmě ano. Už před finálovou sérií jsem sdělil celému realizačnímu týmu, že s nimi počítáme i pro další sezonu. Nic měnit nebudeme.

Co bude v následujících dnech následovat?
Teď si hlavně budu muset odpočinout. Poslední měsíc byl totiž opravdu na infarkt a jsem strašně rád, že konečně budeme mít volno. Pak se stěhujeme do nádherné arény. Město Karlovy Vary tu vystavělo stánek sportu, před kterým smekám. Jsme mu za to samozřejmě zavázaní a do arény budeme chtít lákat co nejvíc fanoušků. Je to pro nás velký závazek.

Mistrovský titul, to musí být pro klub v době krize skutečný balzám…
Stoprocentně. I když je finanční krize, obchodní firmy budou mít zájem spojit se s úspěšným. U úspěšného chce každý být, naopak neúspěšní budou mít problémy. Pevně věřím tomu, že nám titul pomůže k zachování současného rozpočtu. Také nám to usnadní stěhování do nové arény. Myslím si, že permanentky půjdou na dračku.