so 18.7.2009 | Karel Psohlavec

Velká čest i výzva. Tak vidí účast v hokejbalovém národním týmu Jana Fričová

Karlovarské hokejistky se v posledních letech úspěšně hlásí o slovo nejen v nejvyšší hokejové soutěži. V červnu 2009 se obránkyně HC Energie Jana Fričová zúčastnila světového šampionátu v hokejbale a z Plzně si dokonce přivezla bronzovou medaili. „S hokejbalem začnu letos už svou šestou sezonu. Dostala jsem se k němu díky svým bratrům, kteří s dalšími bývalými hokejisty hrají za CSKA Karlovy Vary. Na hokejbalové tréninky tak chodím s klukama, což mi potom hodně pomáhá v normálních zápasech. Je znát, že dokážu rychleji reagovat a jsem všude o něco dřív. A také ve vztahu k hokeji je tato průprava výborná, hlavně kvůli technice hole a fyzičce,“ přibližuje svůj vztah k „suché“ variantě hokeje.

V rámci turnaje, který určí české hokejbalové mistryně, se Fričová společně se svou karlovarskou kolegyní Kateřinou Bogliovou radovala v dresu Plzně už ze svého třetího českého titulu v řadě. „Ale každým rokem se obáváme čím dál tím více. Stále u nás přibývá holek, které se specializují jen na hokejbal, a konkurence tak rychle roste,“ usmívá se.

Největší úspěch ale přišel až koncem června, kdy česká děvčata na domácí půdě obhájila bronz z předchozích světových akcí. „Už v roce 2006 jsme byly třetí na Světovém poháru v Martině a bronz jsme získaly i na posledním mistrovství světa v Rattingenu,“ připomíná poslední úspěchy českého týmu a přibližuje i svůj vztah k reprezentaci: „Každá účast v národním týmu je pro mě velká čest a výzva zároveň. Navíc vím, že se příště do výběru vůbec nemusím dostat. Snad se mi ale ještě někdy podaří zahrát si na domácím mistrovství světa. Letos to bylo v Plzni celé úžasné, skvělá byla atmosféra, realizační tým, neuvěřitelná parta. Na tohle nikdy nezapomenu.“

Vedle medaile si důrazná hráčka z Plzně přivezla ještě jednu méně příjemnou památku. „V semifinále jsem měla běžecký souboj s jednou slovenskou hráčkou. Nějak jsme o sebe zavadily a spadly. Myslela jsem, že mám jenom nějaké lehčí zranění, tak mi nohu jenom zatejpovali, ale stejně jsem do konce zápasu nevydržela. Zkusila jsem nastoupit i další den do utkání o bronz, protože už tak jsme byly po celém týdnu dost zničené, jenže první třetinu jsem spíš odkulhala. Pak už jsem odehrála asi jen dvě střídání. Nakonec se ukázalo, že jsem měla zlomené zánártní kůstky. Dostala jsem na čtyři týdny sádru, a přišla tak i o dovolenou. Ale za ten bronz to určitě stálo,“ dodává se svým pověstným optimismem.