HC Energie Karlovy Vary

Že jsem nejstarší? To teď v kabině slyším pořád, směje se Lukáš Sáblík

V dresu Energie loni nastoupil téměř k nejméně zápasům ze všech hráčů základní sestavy, přesto si vydechnout nemohl. Lukáš Sáblík v pozici brankářské dvojky musel být stále připraven naskočit v okamžiku, kdy se mužstvu v čele s jeho mladším jmenovcem nedařilo. Po přičtení cest do severočeského Mostu, kde si doháněl zápasový deficit, a dvou vystoupení v Davosu vyšla třiatřicetiletému dlouhánovi sezona, kterou si ve vzpomínkách určitě neuchová pouze jako dlouhou nudu. „Samozřejmě mě mrzí, že jsem zápasů za Vary tolik neměl. Lukášovi ale úspěch přeju, už se také potřeboval trochu vytáhnout,“ říká Lukáš Sáblík v našem rozhovoru.

Lukáši, vraťme se na chvíli ještě k minulé sezoně. Zápasů jste neodchytal mnoho, byla to asi jedna z volnějších sezon ve Vaší kariéře, že?
Až tak volná nebyla, protože jsem ještě jezdil do Mostu. Ale přímo v Karlových Varech jsem těch zápasů opravdu moc neměl. Z tohoto hlediska takovou sezonu asi nepamatuji.

Může to souviset i s výměnou trenérů? Josef Paleček zřejmě více ctí rozdělení gólmanů na jedničku a dvojku...
Máte pravdu, tím to také je. Předchozí sezony ale byly ovlivněné také tím, že Lukáš měl několik krátkodobých zranění a já jsem šel do brány. Tím my ty zápasy naskákaly. Letos Lukáš chytal parádně celou sezonu a neměl žádné zdravotní problémy, což je jen dobře. Už se také trochu potřeboval vytáhnout, moc mu to přeju. Já jsem už při podpisu smlouvy do Varů šel s tím, že budu druhý gólman. Beru to tak, i když mě samozřejmě mrzí, že těch zápasů jsem moc neměl.

Stačily Vám zápasu za Most k tomu, abyste se udržoval ve formě a v tempu?
Určitě ano. Zápasů tam dokonce v jeden čas bylo nakupených až moc, pomalu jsem ani nestíhal jezdit mezi Karlovými Vary a Mostem. To jsem toho měl opravdu až nad hlavu. V klubu je ale práce s gólmany pod vedením Pavla Kněžického na velice dobré úrovni, a po stránce fyzické připravenosti jsem díky tomu byl v pohodě.

Spoluhráče z Mostu jste ale tím pádem asi moc neznal. Neprojevilo se to třeba na spolupráci s obránci?
Já jsem tam působil už sezonu předcházející, takže pár kluků jsem tam přece jen znal. S jinými se známe z první ligy alespoň od vidění, no a s těmi ostatními jsem se po pár minutách na ledě také domluvil. V tom problém nebyl. Jak říkám, horší bylo to cestování. Občas to vyšlo tak, že jsem v týdnu hrál dva zápasy za Most, pak jsme třikrát jeli někam s Energií, a když se k tomu přidal třeba výjezd do Vítkovic, kam se jezdí den předem, tak to bylo krušné. Třeba leden byl v tomto ohledu pro mě doslova neskutečný.

Pozitivem pro Vás musely být alespoň dva zápasy na Spengler Cupu. Přece jenom chytat proti Dynamu Moskva musí být jiný zážitek než první liga za Most.
Byl to velký rozdíl, i v celém stylu hokeje a taktice, se kterou proti nám hráli. Právě zápas s Moskvou, to pro mě bylo něco neskutečného. Viděli jsme, na jaké úrovni evropský hokej je, byla to zkušenost k nezaplacení. Hrálo se na širokém kluzišti, na které jsme si tu už trochu odvykli. Byly tam chvilky, kdy si s námi ty technické týmy dělaly, co chtěly. Bylo vidět, že se tam všichni hokejem bavili. Pro mě to bylo takové příjemné vytržení ze stereotypu.

Pojďme do play off, kdy Vás Lukáš do branky vůbec nepustil. Jak jste spolu komunikovali, o přestávkách, když přijel k mantinelu? Rozebírali jste zákroky, nebo jste ho spíše jen povzbuzoval?
Při zápase na nějaké rozbory není čas. Navíc já bych také nebyl rád, kdyby mi do toho někdo kecal. Brankář se soustředí, má najetou svojí trasu a nějaké upozorňování na chyby rozhodně není příjemné. Proto to já ani Pavel Kněžický neděláme. Pár slov prohodíme třeba jen při nájezdech, ale spíše jen na odlehčení. Rozebírat nějakou taktiku chytání, na to na ledě vůbec není čas.

Takže jste se ani neradili, jak vychytat penaltu Bednáře a Červenky?
Ne, neřešili jsme to. Myslím si, že jak Lukáš zvládl pár nájezdů, tak už se držel takové úspěšné vlny. Jeden, dva zápasy vám vyjdou, a pak už to gólmanovi jde skoro samo. Lukáš na to měl takovou zajímavou taktiku, že na tréninku vůbec na nájezdy nechodil. Úplně je vypustil a o to víc mu pak šly v zápase. Kolikrát je totiž lepší hodit to celé za hlavu, než se pořád dokola trápit na tréninku.

Jak jste vnímal zápas v Litvínově, ve kterém se Lukášovi narodil syn? Nebyl jste v pohotovosti trochu víc než obvykle?
Bylo to hodně hektické, Lukáš během té série navíc ještě cestoval za manželkou, takže jsem byl připravený naskočit. Ale to druhý gólman musí být vlastně pořád, v každém zápase. Na každé utkání se snažím rozcvičovat stejně, ať do něj jdu s tím, že budu hrát nebo nebudu. Dělám to tak odmalička. Lukáš to měl ale výborně rozehrané na všech frontách, takže jsem nakonec na led ani nemusel.

Jak Vám sedla letošní suchá příprava? Měli jste jako brankáři nějaké úlevy?
Dřina to byla pro všechny stejná. Úlevy dostáváme maximálně v posilovně, když se zvedají těžké váhy. To pak jdeme s Pavlem Kněžickým dělat různá obratnostní cvičení. Jinak všechno absolvujeme s ostatními spoluhráči.

Jak jste strávil právě skončenou dovolenou?
Byla krátká (smích). Hned druhý den po skončení suché přípravy jsme s rodinou jeli na týden k moři, tam nám to uteklo hodně rychle. Stejně jako následující týden a půl, který jsem strávil doma v Jihlavě.

Po odchodu Josefa Řezníčka jste rázem nejstarší hráč v kabině. Změnilo se pro Vás něco, nebo to ani nevnímáte?
Vůbec nic se nezměnilo, jen to pořád poslouchám (smích). Bavili jsme se o tom hlavně s Markem Melenovským, se kterým se známe už dlouho a který je jen o pár měsíců mladší než já. No a řekli jsme si, že jednou to prostě přijít muselo.