HC Energie Karlovy Vary

Dominik Vaněk: Táta mi v hokeji hodně pomáhá, ale manažer ze mě nebude

První utkání tohoto víkendu zvládli junioři Energie na jedničku. K pohodovému vítězství 6:2 přispěla především tříbranková kanonáda v prvních deseti minutách, kterou přesným zásahem od modré načal útočník Dominik Vaněk. „Bylo to štěstí. Vyjel jsem si na modrou, zkusil jsem puk poslat na bránu a padlo to tam,“ říká v našem pozápasovém rozhovoru syn generálního manažera HC Energie.

Dominiku, Pardubice byly jen příčku za vámi, přesto jste je vysoko porazili. Jak se ti proti nim hrálo?
Hrálo se mi proti nim velmi dobře. Dařilo se nám jako útoku i jako celému týmu. Na začátku jsme měli i trochu štěstí, že nám to tam rychle napadalo. Hostující gólman asi neměl svůj den, příliš se mu nedařilo.

Rychle jste vedli o tři branky, to tým asi uklidnilo…
Určitě je to lepší pocit, než když se prohrává. Člověku se lépe hraje a na ledě si víc dovolí.

Vzhledem k velké převaze možná zamrzí, že se nepodařilo udržet nulu pro vašeho brankáře…
To samozřejmě zamrzí vždycky a nejvíc asi samotného Láďu Habala. Nejdůležitější je pro nás ale vítězství. Získali jsme dnes tři body a to se počítá.

Vstřelil jsi dnes první gól, můžeš se k té situaci vrátit?
Můj gól, to bylo štěstí. Kluci mi to hodili, vyjel jsem si nahoru na modrou, zkusil jsem puk poslat na bránu a padlo to tam. Nebyla to žádná moje oblíbená střelecká pozice, prostě to vyplynulo ze situace.

U druhé branky sis připsal parádní asistenci. Spoluhráči stačilo nastavit hokejku. Byl to nějaký signál?
To také nebylo nic předem domluveného. Viděl jsem Valerije před bránou, a tak jsem mu to tam naslepo zkusil hodit. Naštěstí nám to vyšlo.

Nechybělo mnoho a mohl jsi vstřelit další branku. Stál jsi sám před bránou…
To byla škoda. Jel jsem na bránu dokonce dvakrát. Jednou mi puk vypíchl brankář a podruhé mi tam strčil hráč hokejku.

Teď trochu z jiného soudku. Hraješ v klubu, který řídí tvůj táta. Bereš to jako výhodu, nebo spíše naopak?
Těžko říct, samozřejmě je to takové zvláštní. Řekl bych asi půl na půl. Občas na to téma od kluků padne nějaká poznámka, ale už jsem si zvykl, to k tomu patří.

Chtěl z tebe táta odmalička mít hokejistu, nebo to přišlo samo?
Tak k hokeji mě samozřejmě přivedl on. To mi byly asi tři roky. Brzy mě to ale samotného chytlo. Dnes mě hokej hodně baví a myslím, že bych bez něj zatím nemohl žít.

Dává ti ještě nějaké rady, nebo už je to výhradně na trenérech?
Táta mě bohužel nechválí a vždycky jenom kárá. V hokeji mi ale hodně pomáhá.

Ke Karlovým Varům máš tedy pouto, dokážeš si představit, že bys tu odehrál celou kariéru? Jako takový Honza Košťál?
Mám to tady rád, takže bych si to představit asi dokázal.

Zkusit třeba zahraničí tě tedy neláká?
Myslím si, že nejlepší je klást si postupné cíle. Teď je mým cílem, abych se prosadil i mezi dospělými. Pak se uvidí, co bude dál.

Bavilo by tě převzít v budoucnu po tátovi manažerské křeslo?
To určitě ne, tam se nechystám.

Díky za rozhovor a hodně štěstí!

Související články