Gólman Benda: Teď je ta chvíle splatit Energii to, co mi v mládí dala
Marku, vy jste za Energii nehrál úplně odmalička. Jak to bylo s vašimi hokejovými začátky?
Nejsem ryzí odchovanec Karlových Varů. Začínal jsem v Mariánských Lázních, poté jsme hrál dvě sezony za Sokolov a do karlovarského dorostu si měl vytáhl až pan Bednář, když jsem chodil do osmé třídy. V Energii jsem tedy chytal v dorostu a v juniorce.
Které sezony odehrané za mládež Energie si vážíte nejvíce?
Nejraději vzpomínám asi hned na můj první rok v Karlových Varech, protože to pro mě tenkrát bylo nečekané, že jsem dostal šanci v dorostu Energie. Povedená byla také moje poslední sezona před odchodem do Kanady, ve které jsme s juniorkou získali bronzové medaile. Pozitivně ale beru všechny sezony strávené v tomto klubu, pan Kněžický i všichni ostatní trenéři mě toho hodně naučili. Cítím se tedy jako karlovarský hráč.
Po sezoně 2006/07 jste odešel do Kanady. Co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem získat nové zkušenosti v jiném prostředí a jsem přesvědčený, že jsem jich tam získal opravdu mnoho. Změnilo mě to i jako člověka. Věřím, že i díky tomu budu moci Energii splatit to, co mi v mládí dala. Teď je na to ta pravá chvíle.
První rok v zámoří jste nastupoval za tým Screaming Eagles ze Sydney. Ve stejném klubu kdysi hrál i Ondřej Pavelec…
Ondra tam hrál ve dvou předchozích sezonách a velice dobře se s ním znám. Hodně jsme spolu komunikovali, protože se do města vracel na dovolenou, aby pozdravil rodinu, která se o něj starala. Před Ondrou v klubu dokonce chytal Marc-André Fleury (současná jednička Pittsburghu, pozn. red). Má tam stále obrovské jméno a jeho dres je vyvěšený pod střechou. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním i mohl seznámit a byli jsme spolu na jídle.
Jak se vám v Sydney dařilo?
Neměl lehkou pozici, když jsem přicházel po takových skvělých gólmanech, kteří teď hrají NHL. Byl na mě velký tlak. Ze začátku se mi hodně dařilo, ale potom bohužel přišlo zranění a nějakou dobu trvalo, než jsem se dostal zpátky do formy.
Pro sezonu 2008/09 jste změnil působiště a ocitl se v Baie-Comeau…
Takové přestupy jsou v Kanadě úplně normální, hokej je pro ně byznys. Přestoupil jsem hlavně proto, že jsem potřeboval změnu. Mým hlavním cílem bylo dostat se na mistrovství světa do 20 let. Nebyla to ale dobrá volba. Město je ve frankofonní části Kanady. Lidé jsou tam oproti anglicky hovořícím dost odlišní a moc jsem si s nimi nesedl. Anglicky se tam se mnou nikdo bavit nechtěl. Myslím, že se to i podepsalo na mých výkonech a nakonec jsem byl rád, že jsem co nejrychleji odešel.
Vrátil jste se tedy zpátky do Česka. Zůstat v zámoří vás nelákalo?
Mě především stále vázala smlouva s Karlovými Vary, které mě propustily jen na dva roky. Ve smlouvě byla klauzule, podle které jsem mohl v zámoří zůstat, jen pokud bych se prosadil do nějakého týmu NHL. To se nepovedlo, a proto jsem se vrátil.
Přes to všechno považujete svůj výlet do Kanady za přínosný?
Kdo mě zná blíže, musel vidět ten rozdíl, když jsem odjížděl a pak po mém návratu. Vůbec toho rozhodnutí nelituji a vidím ho jako velký přínos pro moji osobnost i pro můj hokej. Naučil jsem se, že žádný úspěch nepřijde sám od sebe, a abych něčeho dosáhl, musím hokeji dát víc než sto procent.
V posledních dvou sezonách jste působil jako brankářská dvojka v Dukle Jihlava. Jak vzpomínáte na toto angažmá?
Především v té druhé sezoně jsem nedostával moc příležitostí, což mě docela mrzelo. Myslím, že všechny zápasy, které jsem odchytal, byly kvalitní. Angažmá v Jihlavě mi pomohlo hlavně v tom, že jsem se naučil vyrovnávat se s tlakem veřejnosti. Hrát tam před tolika diváky vůbec není jednoduché.
Byl jste překvapený, když vás Energie po sezoně povolala zpět do A-týmu?
Samozřejmě jsem sledoval vývoj a věděl jsem, že změn před touto sezonou bude asi víc. Když si mě z klubu stáhli, určitě vědí, jak na tom výkonnostně jsem. Každopádně jsem rád, že se vracím domů.
S Tomášem Závorkou se poperete o pozici brankářské dvojky. Jak vidíte své šance?
Před nástupem na led to nikdo nedokáže říct. Kdybych ale do toho boje šel s tím, že si nevěřím a že to nezvládnu, tak to můžu vzdát už předem.
Už jste se stihli skamarádit s Lukášem Mensatorem, který by měl být vaším učitelem?
S Lukášem se znám už několik let ještě z doby, kdy jsem tu hrál za dorost a juniory. Chodíval jsem s áčkem na tréninky, kde jsme se potkávali. Že mohu trénovat vedle takového brankáře, beru jako přínos, mám se od něj hodně hodně co učit.
Jak se vám zatím zamlouvá příprava?
Každý trenér má svoji strategii letní přípravy, ta zdejší mi zatím vyhovuje. Mám obrovskou výhodu, že všechny kluky v týmu znám a nepřicházím do cizího prostředí. Cítím se tu jako doma a užívám si každý den, co tu můžu strávit.
Do sezony půjde Energie s hodně mladým kádrem. Myslíte, že bude v extralize konkurenceschopná?
Podle mě je to velké pozitivum. Když se podíváte na ostatní extraligové týmy, jdou tímto směrem téměř všechny. Když se semkneme jako tým, budeme hokeji dávat sto procent a budeme následovat starší hráče, můžeme udělat obrovský úspěch.
