so 28.5.2011 | Karel Psohlavec, foto: bkboleslav.cz

Tajenka o obsazení jednoho z nejdůležitějších postů v realizačním týmu vyřešena. Dohodli jsme se během chvilky, říká nový masér HC Energie Michal Kábele

Novým masérem prvního týmu HC Energie se stává sedmatřicetiletý odborník Michal Kábele. Ten v letošní sezoně nahradí dlouholetého maséra Libora Kuchyňu. Michal Kábele má za sebou úspěšnou masérskou kariéru u extraligových hokejistů Pardubic a Mladé Boleslavi a především může doma hýčkat i dvě zlaté medaile z mistrovství světa dvacetiletých. Na těchto akcích sdílel masérský stůl právě se svým karlovarským předchůdcem Liborem Kuchyňou. „Po tom, co Libor Kuchyňa ve Varech skončil, se mi ozval trenér Martin Pešout. Po telefonu jsme se během chvíli domluvili a další den už jsem byl v karlovarské kabině,“ líčí okolnosti svého příchodu na západ Čech Michal Kábele.

S masírováním začínal už v mládí, základní masérský kurz zvládnul ještě před povinnou vojenskou službou. „Na vojně jsem pak masíroval ragbisty VTJ Pardubice a také národní tým do 18 let. Po návratu do civilu jsem se ještě nějaký čas věnoval ragbistům Tatry Smíchov,“ líčí nováček karlovarské kabiny.

Stále více jej to ale táhlo k hokeji. „Pocházím z Pardubic a vždy jsem rád chodil na domácí zápasy. Obdivoval jsem Šejbu, Haška i Janeckého. Napadlo mě zkusit, jestli by v klubu nepotřebovali třeba maséra u mládeže. Zeptal jsem se a hned mě přijmuli,“ usmívá se při vzpomínce na svůj krok, který mu dokonale změnil život. „U pardubických juniorů jsem působil mezi lety 1992 a 1995. Pak jsem byl šest let u áčka a mohl masírovat i Šejbu, kterému jsem dříve na tribuně tolik fandil. Tato práce pro mě byla ohromnou radostí i splněným snem,“ vzpomíná.

Další sny se ale plnily i v dalších letech. Pod trenérem Holíkem, kterého poznal už dříve během působení v Pardubicích, zažil dvě zlaté radosti na mistrovství světa juniorů. U juniorské reprezentace zůstal i pod trenérem Hadamczikem a ze Spojených států přivezli v roce 2004 prozatím poslední medaili pro Českou republiku v této věkové kategorii. U reprezentace se potkal také s bývalým karlovarským masérem Liborem Kuchyňou. „S Libunkou se znám hrozně dlouhou, jsme velcí kamarádi. A pojí nás také trochu korpulentnější postavy,“ směje se při zmínce o svém předchůdci u HC Energie.

A následovala další extraligová štace: „V roce 2004 jsem nastoupil do tehdy prvoligové Mladé Boleslavi, kde byly velké ambice postoupit do nejvyšší soutěže. To se povedlo a byl to další velký zážitek mé kariéry. Jenže, jak to chodí, mění se trenéři i realizační týmy, byli jsme i my loni na podzim od mužstva odvoláni. Boleslav se ale zachovala mimořádně férově a všechny smluvní závazky plnila až do konce sezony.“

Během půl roku bez přímého kontaktu s hokejem se ozval nováček KHL z Popradu. Jednání se ale táhla bez jasného výsledku příliš dlouho. „Práce u hokeje mi chyběla, chtěl jsem mít jistotu a také být více doma. Po skončení Libora Kuchyni ve Varech se mi ozval trenér Martin Pešout a po telefonu jsme se během chvilky domluvili. Druhý den už jsem byl v karlovarské kabině,“ přibližuje svůj příchod do barev HC Energie.

V kabině se potká i s řadou známých tváří. „Ještě z Boleslavi znám Lukáše Mensatora. S Davidem Noskem jsme se potkali u juniorské reprezentace při zisku druhého titulu. V podstatě všechny ostatní hráče i trenéry znám alespoň od vidění,“ říká ostřílený masérský harcovník.