čt 28.11.2002 | Kateřina Bogliová
V Karlových Varech se mi líbí a určitě bych zde chtěl zůstat minimálně do konce sezóny
K a r l o v y V a r y - Poslední posilou Karlových Varů se stal mladý útočník a juniorský mistr světa Ladislav Vlček. Hráč se na západ Čech dostal z Kladna přes moravské celky Třince a Zlína. V Třinci hrál jednu dobu dokonce po boku Krále a Zadiny. V Energii se zatím nedokázal prosadit natolik, aby byl se sebou spokojený, ale jeho čas určitě brzy přijde, protože na sobě umí a chce hodně pracovat. Hra Energie by mohla jeho stylu vyhovovat a bude otázkou času, než se šikovné křídlo začne gólově zapisovat do podvědomí fanoušků.
Ahoj Láďo, Vy jste k nám přišel ze Zlína až nyní, i když se o Vás Karlovy Vary zajímaly už před sezónou. Z jakého důvodu jste se rozhodl pro Zlín?
Rozmýšlel jsem se mezi těmito dvěma týmy. Na Moravu jsem odešel pro to, že tam trénoval pan Stavjaňa, kterého jsem znal z předchozího působení v Třinci a který si mě osobně ve Zlíně přál. Věřil jsem, že mi dá příležitost.
Co rozhodlo o tom, že jste se ve Zlíně neprosadil?
Určitě moje výkony, které nebyly úplně nejlepší. Také jsem ovšem hrál hlavně ve čtvrté řadě a nedostal příliš prostoru, abych se předvedl. A i když se mi třeba zápas vydařil a dal jsem gól, tak jsem zase v následujícím nehrál. Bylo to takové zvláštní. Vůbec se nám nedařilo, hodně se točila sestava…
Nakonec jste se zde objevil, co si od tohoto angažmá slibujete? Chtěl byste tu zůstat déle, než do 30. ledna?
Určitě bych tu chtěl zůstat minimálně do konce této sezóny. Doufám, že tady budu konečně pořádně hrát a pomůžu Karlovým Varům, aby došly co nejvýše. Taky bych chtěl dokázat, že hokej umím.
Jakým vlastně jste typem hráče? Co od Vás mohou karlovarští fanoušci očekávat?
Já bych se nerad hodnotil sám, od toho jsou jiní. Rozhodně ode mě mohou čekat velikou snahu zlepšovat se. Chci hrát mnohem lépe. Nechci, aby si mysleli, že to co jsem převedl v domácích utkáních, je vše co umím. Dokážu být mnohem platnějším hráčem a věřím, že se mi už brzo začne dařit mnohem lépe.
Dokážou diváci ovlivnit Váš výkon? Jste nervózním typem hráče?
Samozřejmě se hraje lépe před plným a hlasitým publikem, než za ticha. Jak ve Zlíně, tak tady jsou fanoušci výborní, ale já je až tolik při samotné hře nevnímám, proto můj výkon tolik neovlivňují. Možná ale, že mě trochu nabudí, když hrajeme před vyloženě nepřátelskými diváky.
Management klubu Vás koupil jako levé křídlo, hrál jste na tomto postu vždy?
Když jsem byl mladší, tak jsem hrál pravé křídlo, ještě v dorostu a juniorech jsem hrával na pravo. Při přechodu do „A“ týmu mě zkusili na levém křídle, celkem se mi tam dařilo a tak už jsem tam zůstal. Ovšem hlavně v době, kdy jsem hrával s Tomášem Plekancem, jsem vlastně žádné bránící levé křídlo nebyl. Všechno za nás oddřel ??????? na pravém křídle. A děsně nám za to nadával! (smích) Ve Zlíně jsem pak začal z nějakého důvodu opět hrát na pravo, ale příliš mi to už nešlo. Přece jen mi asi víc vyhovuje ta druhá strana.
Karlovy Vary pro Vás byly vždy velkým soupeřem. Myslím tehdy, když jste hrál na Kladně. Není trochu zvláštní ocitnout se právě v tomto západočeském klubu?
Takový je hokejový život. Není to nic neobvyklého. Vary byly pouze jedním z dalších třinácti soupeřů. Na takové věci se profesionální hráč nemůže ohlížet. Např. když jsem byl malý, tak jsem se zařekl, že nikdy nebudu hrát za Spartu, to bych radši skončil s hokejem
Dnes byste do Sparty, počítám, přestoupil? Nebo?
(smích) Samozřejmě, že bych přestoupil. Nyní, když se hokejem živím, tak na to pohlížím jinak, než dříve.
Jak si myslíte, že se Energie změnila oproti minulým sezónám – z pohledu hráče, který byl donedávna soupeřem?
Rozhodně se hraje víc týmově. Je tu výborná parta a díky tomu všichni táhneme za jeden provaz. Pořádně se bojuje a dává se do toho srdce. Není tu sice žádná velká hvězda , ale ono není pravidlem, že když jsou v mužstvu hvězdy, že budou i výsledky. O tom se zde všichni přesvědčili, když se hrála baráž. A to zde byli hráči jako Miro Hlinka, Libor Procházka a další.
Přišel jste do Varů jako čtvrtý kladenský hráč. Je to pro Vás, díky nim, lehčí zapadnout do týmu?
Ono to vůbec nemá vliv. Tady je tak skvělá parta, že jsem zapadl lehce a bez problémů. Nemůžu si stěžovat vůbec na nic.
Přivedl byste sem z Kladna ještě někoho?
Jednoho určitě! Tomáše Plekance!
Jak vzpomínáte na doby, kdy jste společně hrávali?
Pleky (Tomáš Plekanec) mi hodně moc chybí. Hrozně rád vzpomínám na doby, kdy jsme spolu hráli. Byli jsme velcí kamarádi a byla s ním sranda. Výborně jsme si na ledě rozuměli. Na ty doby vzpomínám určitě s nostalgií, společně jsme se stali i mistry světa. Rád bych si s ním někdy v budoucnu opět zahrál. Ale bude to těžké.
Tomáš Plekanec zkouší štěstí za mořem. Jak je to s Vámi a s NHL?
Určitě bych to v Americe chtěl znovu zkusit. Moje práva má Dallas, který sice příliš na evropské hráče nesází, ale pokud dostanu pozvánku do kempu, tak určitě pojedu a o tu šanci se poperu.
V minulé sezóně jste do kempu pozván byl. A byl jste tam vlastně v době teroristických útoků. Necítil jste se ohrožen?
Ohrožen je silné slovo, ale dobře po těle mi nebylo. Nejvíc vyděšení byli moji rodiče. Nemohli se mi dovolat, nedocházeli ani textové zprávy. Až teprve v podvečer jsem jim mohl dát vědět, že jsem v pořádku. Když jsem v té době vyšel z hotelu, koupit např. něco k jídlu, tak bylo všude vylidněno. Ulice úplně prázdné… Tato skutečnost mi dokonce zkazila možnost zahrát si v Chicagu. Den po útocích jsem měl odehrát přátelské utkání za Dallas, ale všechny zápasy se zrušily a já tak přišel o možnost ukázat se. Docela mě to mrzí, ale věřím, že šance a tím i nějaká smlouva ještě přijde.
Vybíral byste mezi jednocestnou a dvojcestnou smlouvou?
(smích) Nejsem v pozici, abych si diktoval, že za moře půjdu jen s jednocestnou smlouvou. Samozřejmě, že by to bylo lepší, ale jsem realista. A byl bych spokojen i s tou dvoucestnou.
Ve Státech je hokej tvrdší a je tam víc šarvátek, pral jste se někdy při zápase?
Vzhledem k tomu, že jsem klidnější povahy, tak jsem se nikdy nepral. Takovéto situace mi nejsou vlastní.
Někdy tam dochází i k tomu, že se na tréninku dostanou do křížku spoluhráči. Zažil jste toto i u nás?
Asi dvakrát ano. Naštěstí tyto excesy měly krátké trvání, protože jsme mezi ty dva kohouty rychle vlétli a uklidnili je. Takovéto situace neschvaluji, není to dobré pro klima v týmu.
