Karlovým Varům jsem vděčný. Fanoušci byli fantastičtí, loučí se Filip Novotný
Filipe, po pěti letech u vás dochází ke změně dresu. Jaké jsou vaše aktuální pocity? Úplně na začátek bych chtěl poděkovat klubu za příležitost, kterou jsem tu dostal. Byly to krásné roky, strávil jsem tu pět let. Hokejový život je velmi rychlý a působení v Karlových Varech mi hodně dalo, jsem tedy rád, že jsem tu mohl být a poznat skvělé lidi. V kabině jsme měli super partu a jsem rád, že jsem mohl být její součástí.
Jak se vlastně zrodil váš přestup do Hradce Králové? Před utkáním s Kometou za mnou přišli trenéři, že mě posílají na výměnu do Hradce. Ptali se mě, jestli si chci ještě zachytat za Energii. Odvětil jsem, že ano, a tak jsem nastoupil do zápasu s Brnem.
Byl jste si v karlovarské kabině už sbalit výstroj? Padá na vás trocha nostalgie? Výstroj jsem si stačil zabalit ještě než nás zavřeli do karantény. Bylo to smutné, protože pět let chodíte na jedno místo a najednou zabalíte pět let do tašky a míříte někam jinam. Nestačil jsem se s klukama kvůli karanténě pořádně rozloučit. Takže nyní je to trochu smutné, ale takový je hokejový život.
Směřujete do týmu, kterému se v letošní sezoně velmi daří a je na špičce tabulky. Láká vás vidina týmových úspěchů v podobě trofejí? Jsem rád, že budu moc Hradci pomoct v play-off a uhrát co nejlepší výsledek. Na druhou stranu mě mrzí, že nebudu tady, protože tu je nedodělaná práce. Krok od předkola play-off je ještě velký. Samozřejmě mě to trápí i kvůli fanouškům, kteří tu byli super a měli mě rádi, alespoň myslím (smích).
Jak budete vzpomínat na zmiňované karlovarské fanoušky, kteří milovali například vaše pozápasové děkovačky? Pokaždé jsem chtěl vyhrát kvůli tomu, abych si mohl s lidmi užít děkovačku. A vždy jsem si za tím hodně šel, moc mě to bavilo. Mrzí mě, že poslední utkání, které jsem vyhrál, jsem nemohl oslavit s fanoušky.
Máte pro ně nějaký vzkaz? Přál bych si, aby nadále chodili na hokej ve velkém počtu a kluky podporovali, protože to budou ještě potřebovat. Při různých podpisových akcích jsem potkal spoustu dobrých lidí, kteří se nás ptali nejen na hokej, ale také na život. Považuji to za důležité a příjemné. Chtěl bych jim vzkázat, že jim opravdu moc děkuji. Celých pět let jsem si moc užil. Je škoda, že nemůžu přidat další roky. Když se sem budu vracet, tak to nebude příjemné. Budu vědět, že všechny ty lidi jsem měl v srdci a nyní budu jejich soupeř.
Je pravděpodobné, že se do Karlových Varů vrátíte už v pátek. Je ve hře, že byste nastoupil v brankovišti? O tom ještě nepadla řeč, zda-li bych měl nastoupit, ale bylo by to hodně emotivní. Bublá to ve mně, je mi z toho smutno. Na druhou stranu to takto funguje a došlo k výměně. Budu se s tím muset poprat. Bude to hodně zajímavé. Možná mi ukápne i slza…
Budete se na zápasy s Energií víc těšit? Já vlastně vůbec nevím, co od toho mám očekávat. Byl jsem tu pět let, nikdy jsem nic takového nezažil. Na jednu stranu se těším, že budu na zimáku před lidmi, ale už v jiném dresu, což bude hodně těžké. Zkrátka nevím, co od toho můžu očekávat.
Když se ohlédnete za vaším působením v Karlových Varech. Na jaký moment budete nejvíc vzpomínat? První rok byl úžasný v tom, že jsme postoupili zpět do extraligy. Fanoušci začali chodit, byla tu velká euforie. Další roky v extralize to bylo těžší a těžší. Přišly ale další hezké momenty jako například výhry v derby s Plzní, které jsme společně s fanoušky mohli slavit.
Takže návrat do extraligy a co vás vstřelený gól? To bylo super. Mrzelo mě, že to bylo bez diváků. Takže silnějším momentem byl určitě postup, protože tím žilo celé město. To je podle mě nejvíc. A jednotlivě bych to viděl na zápasy, které jsme odehráli a byla při nich výborná atmosféra.
Dalo by se angažmá v Karlových Varech považovat jako krok k restartu kariéry? Hned na začátek bych chtěl moc poděkovat trenérům a majiteli klubu, kteří mě sem přivedli a poskládali tým. Můžeme to brát tak, že jsem se díky Energii propracoval z první ligy až do extraligy nastálo. Jsem za to Karlovým Varům moc vděčný.
Z těch kolegiálních dvojic, na koho vzpomínáte nejvíc? Vždy jsem vyzdvihoval Tomáše Závorku, protože s tím jsme si moc sedli. Postoupili jsme spolu do extraligy a byl to neskutečný parťák. Nechci ale zapomínat ani na ostatní. Byla tu vždy zdravá konkurence, ale na druhou stranu jsme byli gólmanskou rodinou a fungovalo to. Ať už to je Pavel Kněžický jako trenér brankářů nebo bývalí hráči jako je Ondra Kuchař, Vláďa Habal, Adam Horák, a další. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, protože se všemi to bylo moc fajn a podporovali jsme se.
Díky za rozhovor!
