Rudolf Pejchar v Ottawě trénuje brankáře, na léta ve Varech rád vzpomíná
Věděl jste už jako hráč, že jednou se budete chtít věnovat trenérskému řemeslu?
Měl jsem už tenkrát nějaké představy a když jsem skončil aktivní kariéru, to odhodlání trénovat jsem měl, zůstal jsem tedy u hokeje a dostal se nakonec až sem k dvacítkám.
Jak jste se k pozici u dvacítek dostal, rozhodovala vaše klubová příslušnost v Plzni?
Realizační tým si vybíral Marek Sýkora. Známe se z oddílu, trénoval mě v Plzni a vlastně i ve Varech. To si myslím, že rozhodlo a hodně mi k té pozici pomohlo.
Jaké máte jako trenér brankářů na mistrovství úkoly?
Dostávám v tréninku prostor a snažím se brankáře co nejlépe připravit na následující zápas. Moje slovo také hodně přispívá k rozhodnutí, kdo bude chytat. Trenéři se mě ptají, jak je který brankář připravený a který má zrovna optimální formu pro zápas.
Na turnaji je k vidění hodně vysokých výsledků. Jak vysoký počet obdržených gólů na brankáři podepíše?
Když gólman dostane tolik gólů, tak to pro jeho psychiku není dobré. Tady už ale jsou tak schopní brankáři, že se s tím rychle vyrovnají a pokračují dál v turnaji. Je to ale prostě dané tím, že na turnaji jsou i slabší mužstva.
Nemělo by podle Vás přesto dojít k úpravě formátu turnaje?
Myslím si, že příští rok se turnaj zkvalitní. Postoupí Švýcaři, kteří jsou kvalitnějším mužstvem než Kazaši. Postupně se podle mě budou všechna mužstva vyrovnávat.
Jak si turnaj užíváte, co Vás zatím nejvíce zaujalo?
Turnaj si moc užívám. Hodně se tu ale trénuje, přesuny z hotelu na stadion jsou dlouhé, takže moc volného času tu není. Co mě ale opravdu nadchlo, je zdejší atmosféra. Když na první dva zápasy devatenáctiletých kluků přijde devatenáct a půl tisíce diváků, tak to je nádhera.
Mohl byste ve stručnosti popsat své další působení po odchodu z Karlových Varů?
Když jsem skončil ve Varech, šel jsem na dva roky do německého Heilbronnu, do druhé nejvyšší soutěže. Z Německa jsem se vrátil znovu do Varů, potom na rok do Plzně. Další rok jsem strávil v Lillehammeru v norské nejvyšší soutěži. A pak jsem ukončil kariéru.
Jak na léta ve Varech s odstupem vzpomínáte? Co tenkrát chybělo k většímu úspěchu?
Přišel jsem v půlce ročníku, kdy se postoupilo do extraligy. Pro nás bylo vždycky nejdůležitější zachránit se. Postupně se dávaly i jiné cíle a myslím si, že jsme je i splňovali. Ve Varech to pro mě byly krásné čtyři roky. Je to kousek od Plzně a v té době to bylo de facto ještě takové domácí prostředí. Vím, že dnes jsou ty vztahy Vary – Plzeň úplně jiné.
Před rokem jste se objevil na oslavách 75 let karlovarského hokeje. Jak jste si akci užil?
Byl to nádherný večer se vším všudy. Musím říct, že jsme končili pozdě ráno. Se všemi hráči i vedením, se kterým se znám velice dobře, jsme si to užili.
Vídáte se pravidelně s někým z bývalého karlovarského kádru?
V kontaktu jsem pořád především s lidmi z vedení. Ať je to Míra Vaněk, Phil Holý nebo třeba Jarda Kverka.
