Události sezony 10/11: Cizinci v dresu Energie a noví týmoví lídři
Cizinci v dresu Energie
Čas od času můžeme vidět v zelenobílém dresu i hráče jiných národností. V uplynulé sezoně poprvé zkusili angažmá v Energii Finové a v rámci spolupráce s Ufou i trojice ruských hráčů. Zahraniční hokejisté ale zatím svými výkony nepřesvědčují. Jediným úspěšným transferem tak bylo angažování slovenských dvojčat Tomáše a Lukáše Klímy.
Protože český trh nenabízel před uplynulou sezonou dostatek kvalitních hráčů a Energie potřebovala posílit produktivitu, sáhl klub po posilách z jiných koutů Evropy. První vlaštovkou ze zahraničního lovu se stal čtyřiadvacetiletý forvard Jesse Saarinen, který se zároveň zapsal do klubové historie jako vůbec první hráč finské národnosti v kádru Energie.
„Jesse je dravý důrazný útočník, velmi dobře technicky vybavený, skvělý bruslař. Svým herním pojetím patří mezi agresivní hráče. V posledních pěti letech nastupoval ve finské nejvyšší soutěži, kde získával v průměru třicet kanadských bodů za sezonu,“ přiblížil novou zahraniční posilu Karlových Varů generální manažer klubu Miroslav Vaněk.
Jesse Saarinen navíc na turnaji Euro Hockey Tour v roce 2007 okusil i reprezentační hokej. Na moskevském turnaji nastoupil ve všech třech zápasech, vstřelil svůj premiérový reprezentační gól a přidal i jednu nahrávku. V souvislosti s tímto startem se pojí i jeho první kontakt s karlovarským hokejem. V zápase proti České republice vyzkoušel v brance Lukáše Mensatora, potkal se i s karlovarskými věžemi Petrem Kumstátem a Václavem Skuhravým.
Na vynikající výkony ze sezon minulých ale po dobu karlovarského angažmá nenavázal. Vydržel tak pouze letní přípravu a připsal si šest extraligových startů, ve kterých zaznamenal jednu branku. Po návratu do Finska si našel angažmá v klubu SaiPa Lappeenranta, kde své hráčské kvality opět prokázal a stal se platným křidelníkem. Potvrdila se tak slova Miroslava Vaňka: „Saarinen hráčskou kvalitu nepochybně má. Adaptace na českou extraligu a místní prostředí ale nebývá vždy úplně jednoduchá a Jesse ji bohužel nezvládl.“
O o něco lepší reputaci se v Energii zasloužil druhý z dvojice Finů, důrazný a zkušený obránce Petri Kokko. Ten poprvé v kariéře okusil i jiné angažmá než ve skandinávských klubech. „Zcela záměrně jsme chtěli angažovat Finy hned dva. U cizinců je vždy dobré, když v týmu nejsou sami, mají zde parťáka, který jim ulehčí začátek angažmá,“ vysvětloval důvody angažování druhého Fina Miroslav Vaněk.
V měsíční zkušební lhůtě důrazný bek uspěl, a tak odehrál v zelenobílém dresu i zbytek sezony. A jak hodnotil český hokej? „Největší rozdíl mezi hokejem ve Švédsku a Finsku je v tempu zápasu. Hokej je tady rychlejší, což je podle mě pro český hokej typické. Je to pro mě změna, ale vyhovuje mi to.“
Finský zadák odehrál v dresu Energie relativně dobrou sezonu. V závěru soutěže se ale začal propadat sestavou, a tak šestatřicetiletému matadorovi nebyla prodloužena smlouva. Vedení klubu se rozhodlo v následující sezoně dát přednost mladíkům z vlastní líhně nebo jiným hráčům, které klub vyskautoval.
Moc velkou stopu nezanechali v Karlových Varech ani ruští hráči. V letní přípravě na uplynulou sezonu přišli obránce Ivan Boldyrev a forvard Vladimír Žmajev. Oba dva se ale v týmu zcela ztratili a po letní přípravě už za Energii nenastupovali. Po dvousezonním působení v Energii odešel z kádru i forvard Dmitrij Cyganov, který nepřistoupil po sezoně 2010/2011 na nezbytné snížení platu.
Jedinou skutečnou posilou ze zahraničí se tak stala jedenadvacetiletá dvojčata Klímova ze Slovenska. Ta sice mezi skutečné cizince nepatří, neboť slovenské zastoupení je v české extralize velké a čeští fanoušci jsou tedy na hráče východních sousedů zvyklí.
Ve své premiérové sezoně za Energii dal o sobě hodně vědět především Tomáš, který dovedl juniory čtyřmi proměněnými nájezdy do finále a u A-týmu byl dokonce nejlepším střelcem Energie v předkole! Jeho bratr Lukáš na svůj premiérový start za A-tým stále čeká.
„Česká extraliga se od té slovenské liší úrovní. Je tu víc pohybu, hráči jsou tu lepší - technicky, fyzicky i rychlostně,“ porovnal Tomáš Klíma hokej východních sousedů s tím českým.
Noví týmoví lídři
Mnohými byli podceňovaní, ale v celé sezoně ukázali, že mohou patřit mezi to nejlepší, co Energie má. David Hruška po deseti letech oblékl dres Energie a ihned zvýšil střeleckou reputaci zelenobílých, ve druhé formaci se potkal s výborným Lukášem Pechem, na levém křídle oba tahouny doplnil bojovník Martin Zaťovič a o pěknou hokejovou podívanou bylo postaráno!
Když David Hruška přicházel do Energie, muselo být každému jasné, co je cílem tohoto kroku: „Od angažování Davida si slibujeme, že výrazně zlepší naši produktivitu, která nám v minulé sezoně scházela,“ komentoval rozhodnutí Miroslav Vaněk. Slova generálního manažera nebyla planá - to ostatně ukázaly již první zápasy. Sokolovský rodák a pětinásobný mistr extraligy (třikrát za Vsetín a dvakrát se Slavií) potvrdil pověst přesného střelce, začal sbíral jeden bod za druhým a stal se týmovým lídrem. Mezi karlovarskými diváky ihned nabyl na popularitě.
Do lázeňské metropole byl chomutovskou stranou uvolněn do ledna. A jeho motivace? Atakovat a pokud možno i překonat hranici 250 gólů. Ta je totiž potřebná ke vstupu do Klubu střelců a David ji měl na dosah. V Energii sehrál famózní sezonu, i proto bylo třeba jeho snahu brát vážně. Návrat do svého domovského klubu na severu Čech byl ale neodvratný. Za své působení tak vstřelil 19 branek, o tři méně než potřeboval, a připsal si 14 asistencí. „S působením v Karlových Varech jsem samozřejmě spokojený. Ukázal jsem, že extraligu mohu stále v pohodě hrát. Trochu mě mrzí, že mi zatím ta meta 250 ligových branek unikla,“ řekl pětatřicetiletý kanonýr.
David Hruška se udržel v kanadském bodování Energie ve výšinách i po konci základní části, přestože už v posledních 18ti zápasech nenastoupil. V celkovém bodování mu patřila čtvrtá příčka a v tabulce klubových střelců si dokonce místo na vrcholu udržel! Druhý Petr Kumstát totiž vstřelil o branku méně.
Malý, ale šikovný – touto větou ze známé české pohádky můžeme charakterizovat Lukáše Pecha. Drobný centr byl v týmu dlouhodobým příslibem pro budoucnost. Nyní své předpoklady začíná náležitě naplňovat a ve spolupráci s Davidem Hruškou vytvořil obávaný útok. Jeho um v samostatných nájezdech navíc dělá vrásky nejednomu extraligovému gólmanovi a svou nepředvídatelností nejednomu obránci.
Technická hra je pro oko diváka atraktivní - a přesně takové herní pojetí Lukáš Pech má. V listopadové dohrávce 3. kola v Pardubicích Zaťovič poslepu nahrál Lukáši Pechovi, „malý Mozart“ vyjel před branku a rychlou stahovačkou do beckhendu zakončil do prázdné klece nachytaného Martina Růžičky. Tato akce zamířila až do finále Zlaté helmy! Spolu s Petrem Kumstátem navíc kreativní forvard ovládl klubové bodování v základní části a s šesti kanadskými body i v předkole! Tam také spasil tým před vyřazením, když dvě minuty před koncem třetího utkání proměnil důležité trestné střílení, a tím pomohl týmu k cestě z beznaděje.
Lukáš Pech si díky svým vynikajícím výkonu otevřel cestu i do národního mužstva. „Musím říci, že mě to hodně překvapilo, ale především potěšilo,“ pochvaloval si pozvánku. Malý centr sehrál několik přípravných zápasů v Norsku a Bělorusku. Jeho formaci se dařilo, a proto okusil i přesilové hry. Po běloruské přípravě se ale s reprezentací rozloučil.
V příštím díle
Druhý díl seriálu zaměříme na nadějnou cestu sedmnáctiletého Martina Frka do NHL a na spolupráci s klubem Salavat Julajev Ufa. Vrátíme se i k předvánoční exhibici, kdy se v KV Areně představily největší hvězdy ruského velkoklubu.Ostatní díly
1. Cizinci v dresu Energie a noví týmoví lídři2. Frk odchází, přijela Ufa
3. Změna na trenérském postu a série se Slavií
4. Mezinárodní turnaj čtyř a stříbro juniorů
5. Období extraligové nejistoty a odchod dlouholetých opor
6. Klubové rekordy přepsány!