Mám radost z každého zajímavého kousku, říká trpělivý sběratel hokejových puků Michal Vachovec starší
A protože je pro Michala Vachovce sbírání puků celoživotní vášní, nelze se nezeptat, který kotouč byl tím vůbec prvním. „Můj první puk měl oranžový reklamní potisk. Sebral jsem si ho kdysi na starém zimáku u Tržnice. Líbilo se mi, že je jiný než ostatní. Tenkrát jsme si museli nosit na tréninky svůj vlastní kotouč, a tento jsem mezi všemi vždy poznal. Ale dneska už ho nemám, protože byl poškrábaný. Tenkrát jsem nevěnoval pozornost tomu, že to byl můj vůbec první puk, a proto jsem ho vyměnil za stejný, ovšem nepoškozený.“
Téměř každý puk má svůj vlastní příběh. Některý „zažil“ zajímavé hokejové utkání, jiný se do rukou sběratele dostal od samotných hráčů. Nejvíce jich ale do rostoucí sbírky pana Vachovce přidávají po svých cestách za hokejem přátelé. „Určitě mám některé pěkné kousky. Například ty z prvních mistrovství světa, zajímavé jsou také puky z NHL z 50. a 60. let. Pro mě jsou cenné ale všechny puky, které mi přivezou hráči a kamarádi. Ve sbírce mám puky od Davida Volka nebo pana Kaberleho, které přivezl od svých kluků z Ameriky. Mám i kotouč od pana Vokouna staršího, který získal od syna Tomáše. Když ve Varech působil pan Vladimír Bednář, donesl mi snad celý kbelík historických puků, které posbíral na půdě. Také místní kluci od hokeje mě znají, takže když někam vyrazí, myslí na mě a sbírka se tak dále rozrůstá. Z toho mám vždycky velkou radost, když někdo přiveze nějaký nový kousek,“ říká s nadšením.
A nadšení pro tuto zálibu je patrné i při hledání odpovědi na otázku, zda existuje nějaký vysněný a vzácný sběratelský úlovek. „Zase nejsem úplný fanatik do sbírání. Spíše mám radost, když získám nějaký zajímavý kus. Dnes není problém nakoupit na internetu celou sbírku za desetitisíce korun. Ale to už není takové to správné sbírání pro radost,“ usmívá se. Podobný koníček sdílí po republice řada dalších nadšenců. „Každý rok se konají sběratelské srazy, takže máme kontakty na kolegy z celé republiky. Při těchto příležitostech se hodně puků vymění,“ zmiňuje další možnost, jak se dostat k novým exponátům. Se zajímavým koníčkem je ale spojena i spousta starostí. Například s umístěním: „Puky nemám úplně přesně spočítané, ale dnes se to pohybuje přibližně okolo čtyř tisíc kusů. Něco mám v práci na poličkách, něco doma, zbytek bohužel stále v krabicích. Prostory se musí stále hledat.“
A poslední dobou se zdá, že sběratelské zálibě přišel na chuť i syn Michal, který už v šestnácti letech válí v dresu karlovarských juniorů. „Michal už také něco přivezl, je vidět, že ho to také trochu chytá. Ale zatím se určitě věnuje více sportu než sbírání,“ říká závěrem hlava hokejové rodiny.
Pokud někdo ze čtenářů našel na půdě nebo ve sklepě zajímavý kotouč a chtěl by rozšířit sbírku pana Vachovce, redakce webu hokejkv.cz ráda předá kontaktní údaje.
Puk z klasické doby. S tímto kotoučem se hrálo v NHL v letech 1958 - 1962, kdy nejslavnější soutěž hrálo ještě pouze šest zakládajících týmů
Michal Vachovec s oficiálními extraligovými puky z loňské sezony
Vitrína se 160 puky
Další část rozsáhlé sbírky
