pá 12.11.2021 | Daniel Kubelka

Lucko, uspěla jsi na tryoutu a nakonec v Rovaniemi strávíš celou sezonu…
Do Finska jsem původně letěla s tím, že bych chtěla vyzkoušet, jaké je tady hokejové prostředí, získat nové zkušenosti a celkově se připravit na novou sezonu. Lidi z klubu mi ale nakonec řekli, že by byli rádi, kdybych zůstala. Dozvěděla jsem se to po třech týdnech, kdy jsem odehrála tři utkání. Po poslední zápase jsme měli schůzi, kde jsem i navíc zjistila, že jsem byla nominována na přípravný kemp reprezentační šestnáctky. Ta radost tedy byla hned dvojnásobná, prožívaly to se mnou i spoluhráčky, což od nich bylo moc pěkné.

Byl to Tvůj sen zahrát si v zahraničí?
Nějaký můj daleký sen to určitě byl, který se mi podařilo splnit celkem brzy. Moc si to tu ale užívám.

Jak vůbec probíhal celý ten měsíční tryout?
Přiletěla jsem na konci července, poté kvůli covidovým opatření jsem byla tři dny v karanténě a následně jsem se musela otestovat. Try-out byl od úterý do pátku, kdy jsme každé ráno měli hodinu a půl ledu, kde si trenéři ověřovali dovednosti po prázdninové pauze. Poté jsme hrály házenou, frisbeegolf nebo fotbal. Následoval společný oběd a hodinový odpočinek, který jsme já s mojí slovenskou spoluhráčkou trávily převážně seznámením se s ostatními. Potom jsme měly tři hodinové přednášky např. ohledně stravy a výživy (každý den byly zaměřeny na jiné téma). Holky nám to překládaly z finštiny do angličtiny, občas jsem použila i překladač. A nakonec k večeru jsme měly dvou až tříhodinový program v gymu, kde proběhly i zároveň testy. V sobotu jsme se rozdělily a hrál se zápas. Následující týdny už probíhal klasicky jako letní příprava.

V lize už jsi stihla odehrát úvodní dvě utkání. Jak sis je užila?
Užila jsem si je moc. Je tu skvělá atmosféra, zápasy se tu hodně prožívají, takže nechyběly ani slavnostní nástupy před zápasem (úsměv). Před prvním utkáním jsem byla trochu nervózní, ale spíš jsem se snažila si to hlavně užít.

Můžeš už posoudit, jak kvalitní je nejvyšší finská soutěž?
Úroveň je tu vysoká, jsou to vždy kvalitní zápasy. Na led jsem se ale v zápase ale zatím tolik nedostala, protože jsem v týmu nejmladší. Budu na sobě ale tvrdě pracovat, abych hrála víc. Přidat musím hlavně ve střelbě. Největší rozdíly ze strany hokeje vidím ve stylu hry a celkově mi zde přijde lepší přístup k tréninkům, hráčům a i trenérům.

Kdy ses dozvěděla o zájmu finského klubu?
První kontakty proběhly přes Alenu Mills (kapitánka ženské reprezentace – pozn. redakce), které pracuje v agentuře zabývající se studiem a sportem sportovců v zahraničí. Nedávno jsme se spolu potkaly v Rovaniemi a pobavily se o pár věcech a poté ještě při zápase v Hämeenlinně.

Jak to brala rodina? Podporovala tě v tomhle významném kroku?
Doma mám snad tu nejlepší podporu, která jde. Obětovali toho už tolik, jen abych mohla dělat to, co mě baví. A moc si toho vážím!

Kdybys mohla popsat svůj den ve Finsku...
Můj běžný den kromě pondělí a pátku začíná ranním tréninkem. Organizace tréninků je tu odlišná od toho, jak to znám z Čech. Ranní trénink je rozdělen na dvě části, kde ze začátku si každý individuálně procvičuje něco svého, vždy jednu vybranou věc celý měsíc a v druhé půlce se trénuje ve skupinách. Já momentálně pracuji na zlepšení techniky střelby. Poté se vracím na byt, udělám si druhou snídani a následuje škola, kterou dělám většinu dne, protože přestupem na střední školu toho začalo být víc. Následně si děláme se spolubydlící oběd a k večeru máme hodinový gym a poté týmový led. Takhle se to opakuje každé úterý, středu a čtvrtek, čtvrtek s tím rozdílem, že chodím trénovat s kluky z kategorie U15. V pondělí tady mají od tréninků volno a v pátek je jen odpolední fáze zaměřena na víkendové zápasy.

Zmínila jsi školu. Jak to s ní teď máš?
Momentálně jsem v prvním ročníku na sportovním gymnázium v Karlových Varech a mám udělaný individuální plán. Učím se sama podle studijního plánu, některé hodiny mám on-line a až se vrátím do Česka, tak budu přezkoušena.

Bydlíš v Rovaniemi, kousek od polárního kruhu. Jaký je tam život?
Je zde už docela zima a od příštího týdne už je očekávaný sníh (úsměv). Důsledkem toho, že jsem tak vysoko, tak je tu půl roku tma i přes den, a naopak druhý půl rok je tu světlo i přes noc. Když jsem zde byla v létě, tak bylo přes noc úplné světlo a teď už se naopak stmívá okolo druhé hodiny odpoledne. Ale asi největší zážitek bylo vidět polární záři. Velký rozdíl je v lidech. Fini jsou hrozně milí lidé, zajímá je všechno a snaží se hned se vším pomoct, obzvlášť když vidí, že jsem cizinka. Hodně se tu jezdí na kole a to i v zimě, na rozdíl od Varů tu mají téměř všude cyklostezky a tak i na tréninky se dopravuji na kole.

Bydlíme v bytě mé spoluhráčky, která je rovněž z Česka. A bydlí s námi i jedna holčina ze Slovenska. V týmu jsou pak kromě nich také ještě jedna hráčka z Dánska a gólmanka dokonce až z Austrálie (úsměv).

Už jsi to řekla, že jsou na Tebe Finové milí. Holky z týmu tě tedy předpokládám přijaly dobře…
Přijaly nás úplně skvěle, byla jsem z toho až překvapená. Hned na prvním tréninku nám pomáhaly s překladem, když trenéři vysvětlovali cvičení. Většina se nás ihned ptala odkud jsme a zajímaly je i další věci.

Jak to vůbec máš s finštinou?
Upřímně jsem se finštinu téměř třičtvrtě roku on-line učila, ale je to hrozně náročný jazyk, jak na mluvu tak i na gramatiku. Nějaké základy ale mám a postupem času už tady rozumím trošku víc. Ale rozhodně to zatím není tak, že bych vedla nějaké dlouhé konverzace.

Když se vrátíme na začátek, jaké byly Tvé první hokejové krůčky?
Na svoje začátky vzpomínám moc ráda. Původně jsem začínala na krasobruslení v Ostrově ve čtyřech letech kam mě a následně i mladší sestru dali rodiče za účelem naučit se bruslit. Nakonec s námi byl párkrát i můj bratranec. Pár měsíců na to za námi přišel můj strejda, že mého bratrance zkusí dát do karlovarské hokejové přípravky, jestli nechceme zkusit i jiný styl bruslení (smích). Jelikož jsem už měla nějaké ty zkušenosti s bruslením, tak netrvalo dlouho a přesunuli mě do skupinky dětí, kde už se trénovalo s hokejkami. Začalo mě to hrozně bavit a i když to nebyl původní záměr, tak jsem u toho zůstala až do teď a už si sama sebe bez hokeje nedokážu představit (úsměv).

V Čechách jsi nastupovala v žákovských soutěžích za kluky, zkusila sis i Ligu žen…
V žákovských soutěžích za kluky to holky měly vždycky těžký a stále mají, někdy se ti kluci prostě s holkou bavit nechtějí, nebo s ní nechtějí hrát. Ale já musím říct, že můj případ tohle nebyl. S klukama jsme si od malička sedli, a vlastně až do minulé sezony jsme byli jeden skvělý tým, se kterým jsme toho měli spoustu prožitého, akorát po covidové sezoně jsme se většina vydala jinou cestou, buď k jinému týmu, nebo i k jinému sportu. Když bych měla mluvit o lize žen, kterou jsem začala na Kladně, tak to byl docela pro mě velký krok, jelikož jsem nastoupila do týmu v nejmladším možném věku. Ženský hokej je obecně trochu odlišný, už i jen hrou do těla, která je velmi omezena, anebo i celkově herním myšlením. Kvůli covidu, jsme bohužel hráli pouze jeden ligový zápas a jeden přátelský proti americké univerzitě z Minnesoty.

Nově ses dostala i do reprezentace do 16 let. Byl to další splněný sen?
Úvodní sraz byl zrovna v Karlových Varech, takže jsem byla ráda, že jsem v domácím prostředí, protože vždycky je v člověku nějaká nervozita a tímhle to pro mě bylo příjemnější. Určitě to byl jeden z mých cílů od doby, kdy jsem začala brát hokej vážně. Jsem ráda, že se mi to podařilo už teď a těším se na první reprezentační zápas, respektive trojzápas, který bychom měly odehrát v listopadu proti Švýcarkám (trojzápas se Švýcarkami byl nakonec zrušen – pozn. redakce).

Jaké cíle máš ještě v této sezoně?
Budu se snažit co nejlépe uchytit tady ve Finsku, když už mám takovou příležitost zde být. Zároveň úspěšně odehrát letošní zápasy a turnaje s reprezentací U16. Cílem do budoucna pro mě je dostat se do reprezentace U18 a zahrát si na mistrovství světa.