Na turnaj budu mít jen ty nejlepší vzpomínky, usmívá se Petr Kumstát
Všechny zápasy byly víceméně vyrovnané, určitě jsme zde ostudu neudělali. Chybělo nám trochu štěstí a hlavně jsme se nechávali hrozně zbytečně vylučovat. To byl náš největší problém. Do každého utkání jsme ale dali všechno, turnaj jsme odmakali a opravdu jsme si to tu užili. V dnešním zápase bylo Dynamo lepší, ale my jsme se nevzdali, bojovali jsme až do konce a sahali jsme po vyrovnání.
S čím jste šli do dnešního zápasu proti tak šikovným hráčům, jakými hokejisté Dynama jsou?
Je to hodně těžké, chce jim to chodit hodně do těla, nedávat jim ani trochu prostoru. Protože oni když ho dostanou, i když sebemenší, tak na něm tu kličku dokážou udělat. Známe to i z nároďáku, kde je to ještě trošku něco jiného. Všechno to jsou světoví hráči, je opravdu hodně těžké je uhlídat. Hrát se ale dá s každým, člověk do nich musí jít tvrdě a nenechávat jim na nic čas.
Několikrát jste se dostal do pěkné šance, gólově to ale z Vaší strany nevyšlo.
Je tu široké hřiště a hůř se mi zde dýchalo, takže to pro mě asi byla jediná trochu negativní věc na tomto turnaji. Pár puků do jízdy jsem dostal, vždycky mi to ale nějak skákalo a bohužel se mi šance nepodařilo proměnit. Individuální statistiky tady ale nebyly důležité, přijeli jsme si zahrát proti silným soupeřům, užít si atmosféru, snažili jsme se bojovat a určitě jsme zanechali dobrý dojem.
Atmosféra zde byla opravdu výborná, po tomto posledním zápase jste si mohli užít „standing ovation“.
Je vidět, že místní fanoušci hokeji rozumí a že jsou pro něj zapálení. Bylo tu vyprodáno na každý zápas, diváci povzbuzovali nejen svůj tým, takže vytvořili parádní atmosféru. Tohle jsem nikde jinde nezažil, aby bylo vyprodáno na týmy, které domácí fanoušci snad ani neznají. Byl to pro nás i díky tomu úžasný zážitek, škoda jen, že jsme nenasbírali víc bodů.
Vnímali jste české hráče v týmech soupeřů? Měli jste příležitost se pobavit?
Proti Davosu jsme s Vencou nehráli, měli jsme volno a stejně znám jenom Petra Sýkoru. Dnes jsme se střetli s Petrem Čajánkem a Karlem Rachůnkem, které známe z reprezentace. Celý zápas byl v pohodě, všechno v rámci fair play. Pozdravili jsme se, bylo to fajn, prohodili pár slov, ale na víc nebyl čas. Ještě jsme zdravili trenéra Vůjtka.
Jak se cítíte po odehraných čtyřech zápasech ve čtyřech dnech?
Bylo to náročnější, přece jen, Davos je hodně vysoko.
Honza Košťál říkal, že prý Vám to nemůže vadit, protože jste tak vysoký, že jste na podobnou nadmořskou výšku zvyklý.
Mně to tedy vadilo hodně. (úsměv) Hůř se mi zde dýchalo, ze začátku se mi dokonce motala hlava, necítil jsem se zrovna nejlépe. Věřím ale, že po návratu domů si užijeme volno, zregenerujeme a nabereme síly na extraligu. Potřebujeme hrát lépe, abychom se tabulkou posouvali výš, a věřím, že se dostaneme do dobré pozice pro play-off.
Turnaj asi nejvíce prospěl mladším hráčům, kteří mohli na vlastní kůži zažít zápasy proti tak kvalitním soupeřům.
V každém zápase někdo z týmu odpočíval, sestava se pořád měnila a mladí si hodně zahráli. Ukázali, že do týmu patří, makali a rozhodně se nemají za co stydět. Víte, jak to je. Všude ve světě je krize, mluví se o snižování rozpočtů. Takže se klidně může stát, že dostanou ještě větší šanci a bude záležet jen na nich, jak se jí chopí.
Spengler Cup jste si ale určitě užili i díky tomu, že jste s sebou mohli mít rodiny. Jak se pobyt líbil jim?
Od klubu bylo skvělé, že jsme si mohli vzít manželky, přítelkyně, rodiče anebo přátele s sebou. Je tu krásné prostředí, nádherná atmosféra, milí lidé, fanoušci, takže jsme si to všichni dohromady opravdu užili. Já osobně i manželka na turnaj budeme mít jen ty nejlepší vzpomínky.
