Od historického úspěchu uběhlo deset let. Jak na titul vzpomínají samotní mistři?
Tento historický okamžik se nezapomenutelně zapsal do hlav nejen fanoušků v Karlových Varech, nýbrž také samotných energetiků. Jak na památný večer vzpomínají samotní aktéři?
Václav Skuhravý
„Tým byl dlouho pohromadě a prakticky neprocházel žádnými změnami, a když, tak jen nepatrnými. Bylo to pak znát, protože jsme věděli, co hrát a trenér Josef Paleček navázal na práci Zdeňka Venery. Vzájemně jsme se respektovali, tým měl neskutečnou soudržnost a táhl za jeden provaz. Když se šlo na společnou večeři, šli všichni a všichni jsme tam zůstali. Neměli jsme žádné hvězdy, ale všechny čtyři pětky byly vyrovnané a rozhodnout zápasy mohla každá. Když si uvědomím, že dnes hrají první pětky Zaťovič, nebo Pech a ti tenkrát hráli v naší čtvrté pětce, tak ten tým měl velkou sílu. Samozřejmě, že to bylo dáno i finančními možnostmi, které klub tenkrát měl a rozpočet byl dvojnásobný, než máme teď. Vážím si toho, že se nám to podařilo, protože vyhrát extraligu je hrozně těžké a vidím to i letos, které týmy hrají o finále a naopak, které silné týmy už skončili. Velký díl na tom měli i fandové, protože to co během play off předváděli, bylo neskutečné a “plechárna“ měla neuvěřitelnou atmosféru, kterou jsem nikde nezažil.“
Petr Kumstát
„Byl to můj první a jediný titul, nedá se na to zapomenout. Občas jsem se i na Youtube na to podíval a do dneška si velice moc vážím, že jsem byl součástí toho úspěchu. To, že jsme extraligu vyhráli, nebylo dílem nějaké náhody. Mančaft měl velkou hokejovou, ale i vnitřní sílu a rozhodovali všichni, každá lajna. A pak jsme měli skvělého Mensiho v bráně. Přehráli jsme velké týmy Litvínov, Spartu i Slavii, které měly do jmen lepší kádr, ale my jsme nebyli pod nějakým tlakem a hrozně jsme si to užívali. A to podle mě byl jeden z hlavních faktorů, že jsme to vyhráli. Tím dalším bylo domácí prostředí, stará hala, kde jsme byli silní a hrozně si tam věřili.“
Josef Řezníček
„Byl to výsledek nějaké koncepční práce při skládání týmu a titulem to vyvrcholilo. Mužstvo si sedlo, bylo velice pracovité a jeho kvalita se pak projevila. Hodně důležité bylo, že se podařilo vyhrát čtvrtfinále s Litvínovem 4:0 na zápasy, protože nám to neubralo moc sil a dalo nám to velké sebevědomí.“
Josef Paleček
„Na to se nedá zapomenout. Bylo to něco úžasného, bylo to bylo v roli trenéra poprvé a co je poprvé, tak je nejlepší. Vyhráli jsme proto, že jsme byli úžasná parta a bylo tam mnoho vynikajících hokejistů v čele s brankářem. To je pro trenéra dar. My jsme vyhráli titul ve staré hale, v tzv. "plechárně", ta měla svoje specifika. Soupeři tam nejezdili rádi a naší výhodou byla kulisa, kterou dělali naši diváci. Oslavy byly senzační a celé mužstvo si to zasloužilo.“
Lukáš Mensator
„Nedával jsem to nějak na sobě nikdy znát, ale byl to pro mě neskutečný zážitek. Řekl bych, že jsme byli bezejmenný tým, který si těmi dvěma finále a titulem udělal jméno. Základem byla zkušená obrana a vyrovnanost útoků. Neskutečně hrál Lukáš Pech, kterého nemohli chytit a byla na něj spousta faulů a nakonec to čtvrtý útok všechno rozhodl. Byly jsme čtyři roky pohromadě a to nám prospělo, nikdo si neházel klacky pod nohy. Když si vzpomenu, jak jsme stáli v tunelu na Spartě a byli vysmátí, a na druhé straně někteří její hráči skoro bouchali hlavou o zeď, že musejí, to byla naše velká výhoda. My jsme to ale nešli zkusit a jen se hokejem bavit, my jsme chtěli vyhrát a šli jsme si za tím. Na naší straně bylo prostředí „plechárny“, kam týmy moc jezdit nechtěly.“
