st 20.5.2020 | Tomáš Hála

Jak se vám v této době daří, Henri?
Musím říct, že navzdory té situaci, co probíhá všude, i u nás ve Finsku, celkem dobře. Snažím se udržet ve formě a pomalu dokončuji závěrečné fáze školy na pilota, už se nemůžu dočkat, až to bude hotové.

Jak dlouho vám ještě bude trvat, než se stanete profesionálním pilotem?
Nemůžu říct úplně přesně, protože kvůli této zdravotní krizi již nastaly a mohou nastat další zpoždění, už museli odložit finální zkoušky. Mělo by to být ale brzy, teorii již mám hotovu a chybí mi nějakých 30 letů.

Po těchto zkouškách už budete hotový pilot a budete moc létat i s velkým dopravními letadly?
Až budu mít po zkouškách, budu mít licenci pro komerční lety. Budu moci létat pro jakékoliv aerolinky a být za to zaplacen. Pokud nemáte tuto licenci, nemůžete létat za úplatu. Po dokončení školy se necháme zaměstnat u nějaké společnosti a až budeme vědět, s jakým letadlem budeme létat, budeme se učit ještě přesně na ten typ letadla.

Byl tohle vždycky váš sen, stát se pilotem?
Když jsem byl malý, měl jsem dva sny. Jeden byl stát se hokejistou a druhým byl právě stát se pilotem, takže vlastně ano, byl to můj sen. Ten hokejový jsem si už splnil, teď je na řadě ten druhý.

Je známo, že stát se pilotem není vůbec levná záležitost…
Ve Finsku máme více druhů škol, kde se dá studovat. Jsou soukromé, které jsou dražší, pak také veřejné. Já jsem si vybral veřejnou a za studium jsem zatím dal okolo 15 000 euro.

Jste momentálně student na plný úvazek, nebo k tomu nějaké klasické zaměstnání?
První rok jsem pouze studoval. Měli jsme spoustu hodin teorie, kdy jsem seděl ve škole skoro až do půlnoci. Nyní, když už mám teorii hotovou a mám jen samotné lety, tak na částečný úvazek pomáhám kamarádovi v jeho obchodu.

Jsou to už dva roky, kdy jste studentem a nehrajete profesionálně hokej, jak se cítíte?
Cítím se skvěle. Hodně trénuju, popravdě jsem momentálně asi v lepší kondici, než když jsem hrál hokej. Posledního půl roku jsme totiž měli školu prakticky uprostřed lesa, měli jsme tam vlastní posilovnu, takže jsem tam trávil skoro všechen volný čas. V posilovně a běháním. Měli jsme i přístup na led, kde jsem mohl trénovat. Myslím, že po fyzické stránce bych byl schopný znovu hrát, ale samozřejmě jsou to už dva roky.

Přemýšlíte někdy, že byste se vrátil k hokeji?
Přemýšlím o tom hodně často, hlavně poslední dobou. Letecký průmysl teď není v nejlepší situaci a asi se to podle mě hned nezlepší, není k dispozici moc volných pozic. Mohu dělat jen dvě věci – létat nebo hrát hokej. Létání teď bude asi trochu složitější. Hraní hokeje miluji, to se nezměnilo. Každý den přichází takové myšlenky. Nevím ale, jestli by nějaký klub nyní o mě měl zájem.

Myslím, že minimálně karlovarští fanoušci zájem určitě měli, byl jste velmi oblíbený…
To je hezké, fanoušci ale bohužel nerozhodují. Kdybych ale dostal teď nějakou šanci ohledně hokeje, asi bych to vzal, protože v téhle situaci bude trvat pravděpodobně roky, než seženu dobré místo jako pilot. Hokej a všichni lidé kolem něj mi prostě chybí.

Litujete někdy, že jste přestal hrát tak brzo?
Samozřejmě. Hlavně kvůli té situace, jaká právě nastala, není to dobrá doba pro letectví. Když jsem začínal studovat, všechno to bylo úplně jiné. Když jsem se rozhodl skončit, zdálo se to jako dobrá volba, ale nyní už to tak růžové není. Nikdy nevíte, co všechno se může stát. Než jsem skončil, četl jsem různé prognózy o letectví a všechno se zdálo dobré. Přišla těžká doba, nejen pro letectví, ale samozřejmě i pro hokejové týmy.

Jste úplně bez hokeje, nebo se v něm nějak pohybujete alespoň na amatérské úrovni?
Během studia jsem i chodil na led, byla tam možnosti si zahrát a pořádně zatrénovat. Měli jsme se spolužáky pár dobrých zápasů, ale teď jsem nebyl na ledě asi od února. Byla to zábava, hlavně když jsme hráli venku na jezeře.

Je ve Finsku hodně možností, kde si v zimě venku zahrát?
Ano, je. Já tedy žiju na jihu, kde už zimy nejsou takové, bývá celkem teplo, ale na severu je venkovní led skoro jako kdybyste hrál někde v aréně. Je to pravý led.

Když si vzpomenete na svou kariéru v Česku, kde jste strávil necelé tři roky, co se vám vybaví jako první?
Musím říct, že asi lidé. Potkal jsem zde spoustu skvělých lidí, se kterými jsem stále v kontaktu. Miluji české lidi, jídlo, celkovou atmosféru, ať už v Praze nebo Karlových Varech. Bylo to skvělé, ty roky jsem si naplno užil.

Které město se zamlouvalo více, Praha nebo Karlovy Vary?
Jsou velmi rozdílná, jedno je obrovské, řekněme již multikulturní, potkáte tam spoustu lidí z celého světa. Karlovy Vary jsou takové malé, roztomilé, historická část města je úžasná. Užil jsem si obě, více se mi líbilo Karlovy Vary, protože jsou menší a já jsem původně také z menšího města.

Jak se vám v Karlových Varech žilo? Už jen z pohledu mluvení anglicky.
Bylo to lehčí a lehčí, lidé mluvili anglicky, hlavně ti mladí, ale snažil jsem se také naučit český jazyk. Tak, abych mohl mluvit česky v obchodě, abych si mohl objednat v restauraci. Takže „lidi“ byli super. Samozřejmě začátky byly těžké, hlavně spousta lidí mluví spíše německy nebo rusky, což já neumím. Ale jak jsem říkal, s časem to pro mě bylo vše lehčí.

Pamatujete si stále nějaké česká slova? Nějaká, co se mohou publikovat? Všichni víme, jaká slova vás spoluhráči v kabině naučí jako první…
Samozřejmě, že ze začátku to byla většinou sprostá slova (smích). Nějaká normální slova si stále pamatuji, nechci je ale říkat nahlas, abych je neřekl špatně, ale „díky“ a taková si pamatuji. Nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat znovu. Mohu v budoucnosti létat třeba pro české aerolinky.

Nebo až bude hrát Energie Ligu mistrů a narazí soupeře z Finska, třeba budete zrovna pilotovat?
Ano, to je také možnost. Nebo budu třeba dělat pilota panu Holoubka v jeho soukromém letadle. (smích). Tam bych češtinu také užil.

Stýská se vám někdy po Česku? Po krásných ženách či výborném pivu?
Musím říct, že po všem. Celá ta atmosféra a česká nátura, bylo to skvělé, stejně jako dát si pár piv. I když si teď doma uvařím a měl bych si k tomu vybrat pivo, asi bych volil spíše české. Myslím, že mám ještě schovaného jednoho Kozla. V Karlových Varech jsme chodili občas do Smíchovského pavilonu a dávali si tuším Staropramen, to mi chutnalo. Snažil jsem se ho tu někde sehnat, ale nikde jsem ho nenašel. Také mi chutnala domácí zázvorová limonáda, ta byla moc dobrá.

Klidně vám můžeme nějaké poslat, nebo se ho budete muset naučit uvařit sám…
To je dobrý nápad, můžu si na tom udělat klidě byznys. Kdyby nevyšlo létání a ani hokej, založil bych si pivovar. Musím si připravit nějaké záložní varianty. (smích).

Předpokládám, že jste si tu udělal i nějaké kamarády, jste stále v kontaktu?
Ano, občas si s někým napíšu. Nejlepší bylo, když Tomáš Rachůnek hrál za národní tým a přijeli do Helsinek. Také jsem tam odcestoval a strávil s ním pár hodin, bylo to moc fajn vidět ho tady u nás a popovídat si.

Sledujete někdy zápasy bývalých spoluhráčů?
Určitě. Někdy je to z Finska těžší najít na internetu, ale myslím, že loňskou sezonu jsem viděl okolo deseti zápasů. Když už si vyberu zápas na sledování a není to NHL nebo Jokerit v KHL, tak jsou to určitě Karlovy Vary. Minulý rok se jim opravdu dařilo a mohli jsme, teda oni mohli udělat pěkný výsledek. Snad bude příští rok ještě lepší.

Postřehl jste změnu identity, jakou karlovarský klub připravil? Jak se vám líbí?
Je to pěkné, moderní, zapadá to přesně k této době. Zelená barva se mi také hodně líbila a stále líbí, stále mám schovaný dres a mám ho pověšený na zdi u nás ve škole. Ty nové barvy a logo jsou ale také skvělé, pěkný design, opravdu moderní.

Chtěl bych vám Henri poděkovat za tento rozhovor, snad ho fanoušci ocení, jelikož vás měli opravdu rádi a je škoda, že jste skončil.
Já je měl také rád. Strávili jsme spolu pěkné chvilky, celá ta sezona byla povedená. Škoda, že jsem si za Karlovy Vary pak nezahrál znovu v extralize poté, co se postoupilo, ale udělal jsem nějaké rozhodnutí a až čas ukáže, jestli bylo dobré nebo ne. Třeba se ještě někdy v budoucnosti potkáme!