so 27.2.2021 | Redakce

Do A mužstva Karlových Varů se prosadil v šestnácti letech, v sezoně 1957-58. Několikrát se stal nejlepším střelcem mužstva. Svoji střeleckou genialitu prý trénoval tak trochu nechtěně. Ve Slavii Karlovy Vary tehdy chytal Josef Bruk (později osobní trenér Dominika Haška) a při letní přípravě na něj musel Klapáč coby nejmladší hráč v týmu denně střílet tři sta až pět set puků.

Na jaře roku 1960 narukoval do Dukly Jihlava na vojenskou základní službu a na Vysočině vydržel do konce kariéry, kterou ukončil v roce 1975. Největší slávy dosáhl ve spojení s bratry Holíkovými. Útok Jan Klapáč, Jaroslav Holík, Jiří Holík, byl ve své době stejně unikátní, jako o mnoho let později slavná sovětská lajna Krutov, Larionov, Makarov. Však si také všichni tři společně vysloužili nominaci na světový šampionát v roce 1972 v Praze, kde se výrazným způsobem podíleli na zisku titulu světových šampionů pro Československo po dlouhých 23. letech.

Tehdejší reprezentační trenér Jaroslav Pitner dobře věděl, proč z Dukly bere celou svou legii a hráči se mu za to odvděčili titulem. V kariéře Jana Klapáče, v níž je například sedm mistrovských titulů v barvách Dukly, bylo tohle světové zlato největším životním úspěchem. V národním mužstvu nehrál náhodou. Byl totiž vynikajícím střelcem, což dokazují i jeho čísla. Na 354 přesných zásahů potřeboval 524 zápasů v nejvyšší soutěži, ve kterých nasbíral celkem 537 kanadských bodů.

V reprezentaci přidal dalších 56 branek a v Klubu hokejových střelců má tak celkově 410 branek. Kromě titulu mistra světa má ve své sbírce z olympijských her stříbro (1968) a bronz (1964) a po třech druhých a třetích místech ze světových šampionátů.

Jan Klapáč s číslem 11 stojící uprostřed

Jan Klapáč v dresu Dukly Jihlava