st 1.7.2009 | Michal Slavík

Janko, Vy jste se z rodného Slovenska poměrně brzy vydal do zahraničí, konkrétně do Čech. Co Vás k tomu vedlo?
V osmnácti jsem se rozhodl, že odejdu ze Slovanu Bratislava, protože jsem nevěřil, že bych se tam do budoucna mohl prosadit. Tam vždy nakupovali starší zkušené hráče, kteří pak dostávali maximální prostor. S agentem jsme tedy řešili co dál a nakonec jsem skončil v Českých Budějovicích.

Myslíte si tedy, že v Česku dostávají mladí hráči více příležitostí v nejvyšší soutěži než na Slovensku?
Myslím si, že je to specifické spíš pro každý klub, než pro jednotlivé země. Co se týče Slovanu, to je velkoklub, kde každou sezonu chtějí titul. Raději tam tedy kupují zkušené hokejisty, než aby dali prostor mladším. V Česku se podle mě mladí hráči do kádru zapracovávají celkem dobře. Někde jich je samozřejmě více, jinde méně.

A nešel jste tak trochu i za kvalitnějším hokejem, který česká extraliga nabízí?
S tím musím souhlasit, že česká soutěž je kvalitnější. I na to jsem samozřejmě při svém rozhodování myslel.

V osmnácti letech odejít z domova do zahraničí, jak jste to prožíval?
Zpočátku to nebylo jednoduché, navíc jsem ještě musel dokončit školu. V Budějovicích jsem bydlel na internátu, ale nikoho jsem tam neznal. Bydlelo tam ale víc mladých kluků, co nebyli z Budějovic. Postupně jsme se skamarádili a řekl bych, že dnes tam mám víc kamarádů než v Bratislavě. Také jsem se prosadil do áčka a zpětně přestup do Česka tedy hodnotím jako pozitivní krok.

Přechod z juniorů do A – týmu se Vám alespoň podle statistik podařil celkem úspěšně...
Do Budějovic jsem přišel v lednu a ten rok jsme s juniorkou hráli finále proti Pardubicím. Letní přípravu jsem pak už absolvoval s áčkem, ale v sezoně jsem za něj odehrál jen dva zápasy, protože v týmu bylo hodně cizinců. Tenkrát to bylo ještě omezené. V další sezoně, ve které jsme spadli, už jsem zápasů odehrál více a postupně jsem se zapracoval do základní sestavy.

Byl pro Vás větší zážitek nastupovat v 1. lize s hvězdami NHL, které do Budějovic během výluky přišly, nebo později odehrát tři extraligová semifinále po sobě?
Obojí stálo zato. Když to ale beru ze svého pohledu, tak to skutečně byly ty zápasy v první lize. Nastupoval jsem v první lajně v obraně s Radkem Martínkem, v útoku před námi Prospal a Dvořák. Vidět ty kluky každý den, slyšet je povídat si v kabině, to byl zážitek. Ale ta tři semifinále, to byly také pěkné roky. Třeba když jsme třikrát vyhráli v Liberci, který v té sezoně doma nikdo jiný neporazil. Škoda že nám to před rokem nevyšlo proti Varům, k postupu už jsme měli dobře nakročeno.

To muselo být velké zklamání, prohru s Energií v Budějovicích asi moc lidí nečekalo, že?
Byl to třetí rok po sobě, co jsme se dostali do semifinále. To už jsme si říkali, že konečně musíme postoupit. Vary byly v play off nováčkem, navíc už jsme vedli 2:0 na zápasy, takže s postupem už skoro každý počítal. Pak jsme ale přijeli sem... Škoda, že to nevyšlo.

Po třech semifinále ale najednou přišlo play out. Čím si uplynulou sezonu vysvětlujete?
Těžko říct. Dostali jsme nového trenéra, odešli první dva centři, přišli naopak noví hráči. Moc se nám nepovedl začátek a za celou sezonu už se to nedalo do kupy. V posledních zápasech jsme ještě měli naději na předkolo, bylo to těsné, ale nakonec nám to uteklo o bod.

Budějovičtí diváci nemohli přijít na jméno trenéru Bokrošovi. Myslíte si, že jeho angažování bylo příčinou neúspěchu?
Mně se tedy lépe hrálo za pana Jandače, ale jenom trenérovi bych vinu nedával. Byla to shoda více okolností a také i náhody.

Po sezoně jste zamířil do Varů, co Vás k tomu vedlo?
V Budějovicích jsem byl přes sedm let, končila mi smlouva a tak nějak jsem cítil, že už by to chtělo změnu. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového. Když se tedy objevil zájem z Varů, které hrály dvakrát po sobě finále, tak mě to potěšilo. Dobré mužstvo, nová hala... Viděl jsem jen samá pozitiva.

Nezjišťoval jste nějaké reference od místních slovenských hokejistů?
Věděl jsem, že tu několik hráčů ze Slovenska hraje. V té době jsme se ale ještě neznali, takže jsem jim o radu nevolal.

Teď už jsou z Vás ale kamarádi. Přestože jste v Čechách už dlouho, asi jste si stále bližší se svými krajany, že?
Myslím si, že tak to bude vždycky, že spoluhráči se stejné země se spolu baví trochu víc. Ale proti ostatním také rozhodně nic nemám (smích).

V pátek končí příprava a mužstvo se stěhuje do nové arény. Starou jste poznal jen jako hráč hostí, jak se Vám v ní hrálo?
Patřil jsem k hráčům, kteří to tady vůbec neměli rádi. Vždycky tu byla strašná zima a hodně rušná atmosféra. Plechy, diváci, vždycky tu všechno hučelo. Diváci tu umí své mužstvo pořádně vyburcovat a myslím si, že celá ta hala měla na karlovarském úspěchu velký podíl.

Děkuji za rozhovor!