ne 19.4.2020 | Daniel Kubelka

Pane trenére, jak jste prožívali s týmem předčasný konec sezony?
Nebyla to úplně příjemná situace, jak pro kluky, tak ani pro nás pro trenéry. Pracovali jsme celý rok, od dubna na letní přípravě, pak během soustředění, na ledě před sezonou. Kluci dali do všeho velké úsilí a před play-off se ta snaha musela ukončit. Kluci jsou ve věku, kdy hokej je jejich zábava, koníček, mají to rádi. Bylo to pro ně hodně frustrující.

Bylo to zklamání vynásobeno ještě tím, že se vám v letošní sezoně nadmíru dařilo a po právu jste mohli pomýšlet i na úspěch v play-off?
Samozřejmě. Kluci se poctivě připravovali na play-off , hodně si věřili, že by to mohlo dobře dopadnout.

Sezoně chyběla ta třešnička v podobě vyřazovacích bojů, panuje i přesto s výsledkem spokojenost?
Určitě pozitivně. Kluci se chtěli každý den zlepšovat. Naučili se na sobě pracovat i individuálně, což vidíme i v současnosti, kdy je karanténa a nedá se trénovat pohromadě. Začali pracovat na svém rozvoji, ať už po silové, rychlostní či vytrvalostní stránce. Dařilo se nám posouvat hráče do vyšší kategorie, ať už to byl Dominik Rymon, který si vybojoval v juniorce pevné místo, ale i další dorostenci, kteří na pár zápasů výš naskočili. To nás určitě těší.

Výborně se vám povedl vstup do soutěže, vyhráli jste 13 z 15 utkání. Čemu ten dobrý start přisuzujete?
Kluci už hrají delší dobu spolu, na zápasy byli hodně natěšení, kvůli nim vlastně hokej hrajete. Všechno si to sedlo, navíc jsme neměli žádné zraněné hráče, což je také důležité. Dobře jsme pracovali a byl to spíš pro hráče takový menší úspěch. Je ale pravdou, že pak jsme měli menší výpadek, přičemž zřejmě došlo k určitému uspokojení po těch dobrých výsledcích.

Zmínil jste horší období, stejně tak pohyby hráčů výš do juniorky. Můžou tyhle dvě věci spolu souviset?
Pokaždé, když lepší hráči odejdou hrát do juniorky, tak je to oslabení znatelné. Myslím si ale, že hráči, kteří přišli z Ligy dorostu B nebo z 9. třídy, tak sehráli důstojnou roli a určitě se neztratili.

V průběhu sezony se navíc zranil reprezentační gólman Štěpán Maleček. Jak moc to výkony týmu ovlivnilo?
Měli jsme v podstatě dva vyrovnané gólmany, Štěpána Malečka a Matěje Kubáta. Vyšlo to tak, že nejprve se zranil Matěj, pak zase Štěpán. Hodně nám pomohl ale i Patrik Hamrla, který do týmu v lednu přišel. Zranění Štěpána pro nás ale samozřejmě bylo velkým oslabením.

Jak se s tím tým dokázal vypořádat?
Jak už jsem zmínil, měli jsme dva, s Patrikem tři vyrovnané gólmany, takže kluci příliš neřešili, který zrovna chytá. Soustředili jsme se spíše na ofenzivu, na střílení branek. My jsme se samozřejmě chtěli prezentovat dobrou obrannou hrou, ale víc jsme kladli důraz na útočení, hokej je totiž hlavně o gólech. S Tomášem Andrysem jsem hodně pracovali na hře v předbrankovém prostoru, clonění na masce, přihrávkách přes osu.

Zmínili jsme pozitivní věci, s čím jste ale nebyli spokojeni?
Dali jsme sice hodně branek, ale na můj vkus jsme jich občas až příliš mnoho dostávali. Na obraně bychom ještě měli více zapracovat, tam nás trochu tlačila bota.

Z karlovarského týmu se několik hráčů probojovalo i do národního týmu. Jaký je to pocit pro samotné trenéry, když jim pod rukama vyrůstají reprezentanti?
Je to příjemná věc, ale je to především zásluha těch kluků a celého toho týmu. Kdybychom byli poslední, tak se málokdo dostane do reprezentace. Když se daří mužstvu, tak se daří i jednotlivcům. Samotná pozvánka do národního týmu už je pak jen takovou třešničkou na dortu.

Dominik Rymon v dresu české reprezantace

Byla to motivace i pro další hráče, když viděli, že do reprezentace se dá dostat?
Přesně, jak říkáte, bylo to pro ně motivace. Že ta práce, kterou každý den odvádí, tak má smysl. Potvrdilo se, že ta cesta, kterou jdeme, má smysl. Minulý rok jsme měli jednoho, dva reprezentanty, letos se jich do nároďáku dostalo daleko více.

Vy osobně jste zažil premiérovou sezonu v roli hlavního trenéra u dorostu. Bylo něco, co vás v této pozici překvapilo?
Byl jsem mile překvapen z pracovního úsilí hráčů, realizačního týmu i dalších trenérů. Hodně mě potěšilo jejich nadšení, s jakým práci dělali. S ničím negativním jsem se zatím nesetkal. Osobně jsem se na tu roli hodně těšil, musel jsem kvůli tomu i ukončit hráčskou kariéru. Rád se zlepšuji, komunikuji s ostatními trenéry, a to nejen v klubu, ale i s těmi, se kterými studuji trenérskou školu. Snažím se posouvat jak sebe, tak i kluky.

Zmínil jste karanténu. Jak se dá mužstvo připravovat takhle na dálku?
Klukům jsme do 13. dubna dali volno, teď už jsme ale rozjeli takový lehčí plán tréninků, převážně aerobní, který jsme klukům poslali. Oni nám posílají zpětnou vazbu, za což jsme rádi, protože všichni plní plán, jenž jsme jim dali. Od května bychom měli začít silovou přípravu. V současnosti natáčíme s trenéry videa, která pak klukům pošleme, aby přesně věděli, co a jak mají dělat. Když se ale s hráči bavíme, tak se už dávno připravují sami. Chodí běhat, jezdí na kole, někdo má doma střelnici…prostě dělají, co můžou. Tím, že se kluci naučili na sobě individuálně pracovat už v sezoně, tak si myslím, že kluci přijdou připravení podobně tak, jako kdybychom měli společnou přípravu.

Máte už zprávy, kdy byste se mohli sejít ke společnému tréninku?
Úplně přesné informace ještě nemáme. Sice proběhlo v médiích, že 20. dubna by se měli sejít k přípravě profesionální sportovci, ale to se nás zřejmě týkat nebude. Zatím to vypadá tak, že bychom se mohli sejít ve chvíli, kdy se otevřou školy, takže někdy na konci května či začátkem června.

Jak trávíte volno vy osobně?
Sezona byla dlouhá, tak konečně můžu trochu odpočívat. Snažím se sebevzdělávat, čtu si knížky, koukám na videa. Mám čas konečně i na manželku, ta je za to ráda (úsměv). U domu mám záhonek, kde jsem zasadil všechny druhy zeleniny, chovám i slepice, to mě hodně baví. Snažím se převážně relaxovat a dělám věci, na které jinak není čas.