Přípravka očima Adély Křižičkové: Důležité je, aby to děti bavilo
Jak jste se vlastně dostala k vychovávání nových hokejových hvězd? Přeš praxi na střední škole. Měla jsem štěstí a přiřadili mě do hokejové školky, kde paní učitelky chodí pravidelně bruslit a to bylo také náplní naší práce. Málo ze spolužaček umělo bruslit, tak jsem tam byla jedna z aktivnějších, jelikož bruslím ráda a k hokeji mám taktéž blízký vztah. Na konci hodiny si mě zavolala paní Jiskrová, nabídla mi spolupráci, já ji ochotně přijala a teď sama trénuji školku, se kterou jsem začínala.
Co vás na tom tak lákalo? Spojení dvou příjemných věcí. Mám ráda sport všeobecně, ráda bruslím a spolupracuji s dětmi. Je to příjemná zkušenost a praxe.
Jak dlouho v klubu jako trenérka působíte? Myslím, že u Energie budu už třetím rokem.
Jak náročná je pro vás práce s dětmi a kolik času musíte dětem obětovat? Já osobně dětem obětuji polovinu dne, ale co se týče práce pro přípravku Energie, není pro mě nijak časově náročná. V sezóně máme tři hodiny týdně. Dvě na ledě a jednu hodinu suché přípravy v tělocvičně. Letos máme led i v dubnu, ale jen jednu hodinu týdně. A od května dvakrát cvičíme v tělocvičně nebo na hřišti, podle počasí.
Jak vlastně učíte děti bruslit a co je základem pro to, aby se to naučily? Nejdůležitější je, aby dítě mělo chuť sportovat a hrát si s námi. Jinak na tom není nic složitého. Pro děti máme nově vyrobené chodítka, která jim umožňují pohyb nohou, ale zároveň jim slouží jako opěrky. V kategorii „C“ se spíše seznamujeme s ledem. Hrajeme různé hry, kde se plazíme, válíme se, kloužeme se a tak podobně. Používáme i hry k odložení chodítek, kdy děti např. převážejí kuželky, aby použily obě ruce a na zpět dojely sami. Když už dítě jezdí bez opory, tak se během her v bruslení zdokonaluje a pak ho posíláme do kategorie „B“, kde dostane hokejku a učí se zase nové věci.
Základem hokeje a dobrého hokejisty je umění špičkového bruslení. V kolika letech by se podle vás mělo nejpozději začínat, aby měl možnost tuto schopnost získat? Čím dříve, tím lépe, ale samozřejmě to zase nepřehánět. Máme děti od 4 do 8 let, podle mého názoru je ideální věk 4-5 let. A myslím, že když začne nadaný a odhodlaný hokejista třeba v 8 letech bruslit a pravidelně trénuje a chce se zdokonalovat, může mít větší šanci ovládat špičkové bruslení než hokejista, který začne ve 4, ale v dalších kategoriích nebude mít snahu a nebude brát tréninky vážně.
S jak starými dětmi se vám osobně pracuje nejlépe? Je to individuální. Menší děti mají menší zábrany a tolik u toho nepřemýšlí, zato starší děti mají většinou větší strach a jsou na tom ledě opatrnější. Mladší děti používají spíše instinkt, starší zase více naslouchají pokynům trenéra a snaží se je plnit. Samozřejmě to neplatí všeobecně, jde o můj názor, který jsem získala v průběhu práce s dětmi.
Vzpomenete si, jak jste se vy sama učila bruslit?
Já jsem se učila dost v pozdním věku. Mám pocit, že kolem 13 let. A to někde na rybníku. Pamatuji si, že moje první zkušenost nedopadla zrovna nejlépe. Měla jsem dámské brusle a zoubky mi dělaly problém. Po první jízdě na bruslích jsem myslela a doufala, že už na ně nikdy nebudu muset, ale pak mě začal zajímat hokej a chtěla jsem umět bruslit jako hokejisti. Tak mi mamka pořídila „kanady“, a na těch jsem byla spokojená a od té doby mě lákala každá příležitost si zabruslit. Ale pravidelně jsem začala bruslit až tady na přípravce. A stále se sama učím.
Nelákalo vás někdy kromě trénování si i hokej doopravdy zahrát? Třeba za karlovarské „dračice“? Ne to určitě nelákalo. Nikdy jsem nedržela hokejku a pokud přece jen, tak jako vařečku a moc mi to s ní nešlo. Dokonce jsem dostala návrh od jednoho chlapečka z kategorie „B“ že mě naučí s hokejkou, abych mohla hrát s nimi hokej (smích). Ale já raději zůstanu v „céčku“ a budu se s dětmi plazit po kolínkách.
Jaké hry na tréninku s dětmi nejvíce praktikujete, které jsou v dětském kolektivu nejoblíbenější ? Nejčastěji opakujeme hry na rozehřátí jako je „Bomba“, kdy si dítě musí po písknutí lehnout na bříško a vstát. Pak například „Neposlušná tykadla“ kdy dítě musí udělat dřep, když ho plácneme pěnovou tyčí po helmičce. Pak jsou různé hry na motoriku a didaktické hry, různé sbírání kroužků, balonků, třídění barviček, hry na zvířátka. Učíme děti mít povolená kolena například hrou „Převozník“, kdy se děti drží lana a my je převážíme na druhou stranu, pak také „Rybičky“ a „Autobus“, kdy děti klečí a my je vozíme. To je vše na ledě. V tělocvičně máme oblíbenou hru „Mravenčí zadečky“, kdy dítě drží za zády míč a trenéři se mu ho snaží vzít. Děláme různé opičí dráhy, pracujeme s lavičkami, švédskou bednou a kobercem. Často zařazujeme různé básničky s pohybovým doprovodem nebo koordinací ruky – nohy. Her je spousta a snažíme se je obměňovat a přidávat další, které děti budou bavit a rozvíjet.
V přípravce působí velký počet trenérů. Jakým způsobem si práci dělíte? Většinou jsou stejní trenéři u své kategorie. Je to tak lepší i pro děti, které ví ke komu jet a jsou na svého trenéra zvyklé. Ale pokud někdo nemůže, tak si samozřejmě vypomáháme. Domlouváme se předem, kdo může a kdo ne, a podle toho se zařídíme.
Přivítali byste ve svých řadách nové trenérské posily? Určitě, rukou a nohou není nikdy dost. Lákáme všechny rodiče, ať jdou s dětmi na led. Už k nám dokonce dva tatínkové přibyli.
A čím byste je mezi vás nalákala? Na příjemné kolegy a kolegyně, na úsměvy a radost dětí.
Děkuji za rozhovor
Více informací
Zaujala Vás přípravka HC Energie? Chtěli byste se stát trenérem (trenérkou) nebo byste svou ratolest chtěli naučit bruslit? Více informací a kontakty naleznete v sekci Nábor do přípravky.
