Josef Šafránek

* 30. 3. 1922 – 13. 6. 2010

Hokeji se Josef Šafránek „vyučil“ ve městě pod bájným Blaníkem ve Vlašimi, odkud přišel na západ Čech v roce 1946 a krátce na to se zapojil do hokejového dění v Karlových Varech. Společně se Šináglem a Náprstkem tvořil hlavní hybnou sílu obnovy poválečného karlovarského hokeje a dokonce lákal do lázeňského města i své kamarády z Vlašimi a Benešova, aby za ním přišli a pomohli vzkřísit místní hokejový tým. Podařilo se mu zlákat několik mladých kluků, kteří byli ochotni hrát hokej v tehdy vylidněném karlovarském regionu. V roce 1947 byla Slavia zařazena do Severočeské župy a zápasy se zatím hrály na rybníčku Malé Versailles. Vybudování zimního stadionu u Tržnice přivítal s nadšením a při výstavbě přispíval brigádnickými hodinami. Vytipoval i šatnu pro A-mužstvo, která se vybudovala v Zeyerově ulici č. 9 v neobydleném přízemí. Na tréninky a zápasy tak hráči museli chodit cca 200 metrů. Dokonce v době začátků, kdy se těžko sháněly hokejky, sám chodil do lesa hledat vhodné dříví, ze kterého jeho známý truhlář hráčům hokejky vyráběl. V týmu, který vybojoval v roce 1951 nejvyšší soutěž, zároveň působil i na pozici trenéra. Od začátku se projevoval jako rozený vůdce, a proto nikoho nepřekvapilo, že nosil kapitánské céčko. Jeho místem při hře bylo pravé křídlo, na kterém létal dlouhých 11 sezon. Po skončení hráčské kariéry začal trénovat, v sezónách 1958 - 1960 u A-mužstva, poté u mládeže. Josef Šafránek byl velkým oblíbencem karlovarského hlediště, ze kterého se často volával pokřik „Šafr na led“.

Fotogalerie