Jakub Galnor: Vyhrát v takto vyhrocených zápasech je skvělé
Jakube, vybojovali jste si čtvrtfinále. Jaké to bylo, když zazněl závěrečný hvizd?
Byl to skvělý pocit (úsměv). Já osobně jsem hrál play-off poprvé v životě, takže si to užívám (úsměv). Vyhrát v takto vyhrocených zápasech je skvělé. My jsme výhru potom oslavili i s našimi fanoušky v kabině.
První zápas osmifinále s Kometou byl dost vyhrocený, přeneslo se to i do utkání v Brně?
V Brně to bylo mírnější. Myslím si, že si tam hráči Komety dávali pozor, protože máme silné přesilovky a tak nechtěli moc chodit do vyloučení. Pustili nám tři přesilovky a my jsme vytěžili dva góly (úsměv), takže za to jsme rádi.
Doma Kometa po první třetině vedla 1:0, ale vy jste do druhé třetiny vletěli jako úplně jiný tým a dali jste pět gólů…
Po první třetině jsme v kabině byli trošku skleslí, protože jsme prohrávali a kdybychom prohráli, tak bychom museli hrát ještě v úterý. Řekli jsme si, že musíme zvýšit pohyb a tlačit se víc do koncovky. To jsme udělali a hned z toho padlo pět gólů (úsměv). S klukama jsme se trochu nabudili a vlítli jsme na ně.
Ve třetí třetině se Kometa dostala na dostřel dvou gólů, nezatrnulo vám trochu?
Byl jsem trochu ve stresu, jestli to zvládneme. Řekli jsme si, že jim ten hokej trochu ztížíme. Vyhazovali jsme kotouče za modrou, aby museli jezdit k nám. To nám vyšlo a uhráli jsme to na vítězství.
Poslední zápas nadstavby a první v play-off jste odehráli s dvanácti hráči a brankářem. V Brně už jste hráli skoro v plné sestavě a to jistě na ledě také bylo znát, že jste trochu pošetřili síly?
U útočníků to moc znát nebylo (úsměv), protože nám se vrátili dva beci Pavol Cipko a Pavel Kůrka. Pavel Kůrka dál hned gól, to nám pomohlo (úsměv) a Pavol Cipko hrál dobrý zápas, takže nám jejich návrat síly určitě ušetřil (úsměv).
V osmifinále jsi skóroval třikrát a tři body máš za asistence. Čeká tě nějaký příspěvek do týmové kasy?
V týmové kase za góly a asistence nic nemáme (úsměv), máme tam spíš pozdní příchody a tak. Maminka nám ale napekla v Brně koblihy a pizza šneky, takže aspoň takhle….
Do Energie jsi přišel před sezonou z Přerova, jaké byly začátky v týmu?
V minulé sezoně jsem tu už týden byl a s některými kluky jsem se tedy znal. Když jsem v létě přišel, tak jsem hned zapadl do party. Chvilku mi trvalo se sžít, jak jsem tady sám. Vždycky jsem ale měl někoho, na koho jsem se mohl obrátit. Takže si myslím, že už to všechno zvládám v pohodě.
Pomohlo Ti, že jsi některé kluky znal z národního týmu?
Určitě. Znal jsem se s Adamem Ebenstreitem, Matějem Zemanem, Tobiášem Pastorem. Znal jsem i Pavola Cipka, protože hrál za Třinec. Kluci mi pomohli a já jsem byl rád.
Co styl hokeje, jak ti vyhovuje?
Vyhovuje mi, protože pan trenér nás nechává hrát trochu volněji.
Ty jsi v této sezóně odehrál několik zápasů v juniorce, jaké to bylo?
V juniorce se musí hrát víc na taktiku. Tam je to silovější. Hraje se o dost rychleji a tvrději. Je potřeba si tady dávat na všechno pozor, protože všechno je tam rychlejší. Je to dost velký skok od dorostu.
Trenérem reprezentační sedmnáctky je pan Eismann. Byla to výhoda, když jsi naskočil do juniorky, že znáš jeho styl hry?
Určitě mi to pomohlo. Kdybych ten styl neznal, tak bych si na něj musel déle zvykat. Takhle jsem věděl, co očekávat a bylo pro mě jednodušší se s tím sžít. Mohl jsem se víc soustředit na svůj výkon.
V reprezentaci nastupuješ už od šestnáctek. Vzpomeneš si na svůj první zápas, Jakube?
Bylo to proti Slovensku v Hodoníně. Před prvním zápasem jsem byl trochu ve stresu, protože oblékat národní dres, to je prostě skvělý pocit (úsměv). Ale hned po prvním střídání, to mám vlastně v každém zápase, ze mě ten stres spadl a už jsem se soustředil jenom na to, ať hraju co nejlépe a ať mi první zápas vyjde.
Zkušenosti z reprezentace se Ti asi hodí i v týmu?
Určitě. Byli jsme teď v Kanadě. Zámořské týmy, to jsou vážně kvalitní soupeři. Ta hra je ještě možná o level výše než juniorka. Ty zápasy mi vždy dají nové zkušenosti a dodají hráči i sebevědomí.
Se sedmnáctkou jste vyhráli Turnaj pěti v Colorado Springs. To je jistě zážitek na který se nezapomíná…
To byl asi můj největší turnaj (úsměv). Hrál jsem tam s Maxem Curranem a Matěje Kubiesou a my jsme si v lajně spolu sedli. Celý tým tvořil vlastně velkou partu a došli jsme až k vítězství. Skvělý byl zápas proti Americe. Byla tam perfektní atmosféra a hodně fanoušků. Jsem rád, že jsme vyhráli (úsměv).
Jak se ti líbí ve Varech?
Ve Varech je to pěkné. Už jsem byl všude, na kolonádě a podívat se po Varech a líbí se mi tady.
Stíháš nějaké koníčky, Jakube?
Koníčky nestíhám (úsměv).
Jak jde dohromady hokej se školou?
Řekl bych, že jsem dobrý student (úsměv). Měl jsem jedenáct dvojek a jsem s tím spokojený. Na školu není moc času, takže jsem rád za ty dvojky (úsměv).
Co jiné sporty?
V létě s kamarády hrajeme fotbal a chodíme na tenis nebo rád relaxuji (úsměv).
Jak se ty osobně připravuješ na čtvrtfinále?
Chci se hlavně připravit hlavou, ale také mi teď pomohly ty parádní zápasy, protože mi to trochu zvedlo sebevědomí, což hráč potřebuje, ale hlavně to zdravé sebevědomí a ne ego.
Děkuji za rozhovor.
