po 8.12.2003 | Marek Mikeš

Ján Lipianský: Mám oblíbenou kličku, tak jsem jí zkusil

K a r l o v y V a r y – Povinné tři body získala karlovarská Energie nad Českými Budějovicemi. Mimo dvou pěkných branek z holí Němčického a Krause, se divák dočkal i situace v našich poměrech nepříliš často vídané – trestné střílení. Ke konci prostředního dějství se do role exekutora proměnil slovenský útočník Ján Lipianský a s přehledem proměnil. Krize v týmu je, zdá se, úspěšně zažehnána. V čem však spočívala?

Blíží se konec druhé třetiny a na vystřídavšího brankáře Cháberu se osamocen řítí Václav Skuhravý. O dva kroky za ním jedoucí Stanislav Jasečko hákováním zatahuje záchranou brzdu. Avšak stejně jako ve vlaku, i v hokeji se zneužití trestá! Rozhodčí Havlík zařizuje trestné střílení, ke kterému se rozjíždí Ján Lipianský. „Kdo půjde na trestné střílení se rozhodla lavička a trenéři. Jsem rád, že jsem nezklamal,“ komentuje významné rozhodnutí. Devětadvacetiletý centr nakonec bravurní kličkou do backhandu trestné střílení proměňuje. „Já mám svojí oblíbenou kličku a věřím si při ní, takže jsem to s ní riskl i tentokrát a vyšlo to! Byl to důležitý gól na 3:1 a my jsme pak mohli v poklidu dohrát utkání.“

V brance Českých Budějovic stál devatenáctiletý Jan Chábera. Se svými teprve 109 minutami mezi extraligovými tyčemi neměl proti zkušenému mistrovi ligy v dresu Vsetína z roku 2001 přílišnou šanci. Obyčejně tomu však bývá jinak. „Trestné střílení v hokeji je přesný opak jedenáctky ve fotbale. Ve fotbale má gólman jen minimální šanci, v hokeji pokud gólman dobře pokryje prostor, nemá šanci útočník. Je to hodně o štěstí.“

Richard Farda s týmem odehrál pět utkání a ve všech získal do klubové bodové pokladničky nějaký příspěvek. Na domácím ledě vždy vyhrál a z lavičky vybojoval již 11 bodů. Klima v týmu je rázem úplně jiné, než před pouhými dvěma týdny. „Toto mužstvo je určitě schopné hrát tam, kde jsme byli na začátku sezóny. Dostali jsme se do krize a při tříbodovém systému je pak byť krátká krize okamžitě velmi znát. Děli se tu navíc věci, které neměli s hokejem vůbec nic společného. Pod novým trenérem jsme na to rychle zapomněli. Snad se brzy vrátíme na pozici, na které jsme byli na začátku,“ věří Lipianský. „Opět jsme začali myslet na hokej a hrát jej.“

Nehokejovými věcmi se stala především „sázkařská aféra“ při níž některý tisk v čele s deníkem Sport osočil karlovarský tým ze sázení. To se nepodařilo potvrdit, ale pro již tak dost zdecimovaný tým nastalo jen další prohloubení krize, vedoucí až k odvolání hlavního trenéra Miloslava Hořavy. „Každý si mohl přečíst, co se o nás psalo v novinách. Přestalo se nám dařit, přišla krize a k tomu takové články. To na pohodě nikde nepřidá a nás to srazilo ještě více dolů. Na článcích o našem sázení rozhodně nic pravdy není! Vedení klubu k této věci vydalo oficiální stanovisko. Chtěli jsme na toto co nejrychleji zapomenout a zase hrát hokej. Zamýšlení nad nimi nás odvracelo od naší práce.“

Nový karlovarský trenér předvedl vskutku husarský kousek. Během necelých tří dnů, které měl k dispozici před dalším zápasem, dokázal tým psychicky postavit na nohy. „Potřebovali jsme změnu. Potřebovali jsme se dostat ze stereotypu. Musel přijít člověk s novými myšlenkami,“ chválí útočník rozhodnutí vedení klubu. „Zatím bych nového trenéra příliš nehodnotil. Je to určitě dobrý trenér do nepohody. Snaží se mezi nás vnést klid a zbavit nás nervozity. Nutí nás dát do hokeje srdce a to se zatím daří,“ charakterizuje práci zkušeného trenéra.

„Začíná pro nás důležitá fáze hry. Po novém roce se začnou týmy dělit na postupující a nepostupující. S klidem pana Fardy můžeme play-off zvládnout!“

Ján Lipianský: Mám oblíbenou kličku, tak jsem jí zkusil

Související články