čt 21.8.2003 | Kateřina Bogliová
Na velký tlak jsem připraven, proto jsem do Karlových Varů přišel
K. V a r y - V podstatě celý svůj hokejový život strávil František Ptáček ve Spartě. Jediný rok byl jinde a to v dorosteneckém věku, kdy hostoval ve Slavii Praha. K městskému rivalovi přešel z důvodu možnosti lepšího výkonnostního růstu. Poté se vrátil zpět do Holešovic a tam zůstal až do konce minulé sezóny. V té době došlo ve Spartě k velké čistce kádru a mezi dalšími sparťanskými ikonami, které tým musely opustit, odešel i Ptáček. Tuto ztrátu nesli velmi těžce především fanoušci, pro které byl tento, postavou ne zrovna vysoký obránce, jednou z největších osobností pražského velkoklubu.
Co si vybavíte pod slovem Sparta? Obrovský klub, obrovské zázemí. Všechno tam klape, tak jak by mělo. Ale zase ohromné ambice a tím pádem veliký tlak na hráče i trenéry.
Pan Hadamczik do novin prohlásil, že nechápe, jak jste mohl kvůli 10 tisícům odejít do Varů. Bylo to opravdu jen z finančních důvodů? Nebo tu hrála roli i sportovní motivace?
Tak finanční stránka sehrála určitě velkou roli. Ale než něco pan Hadamczik prohlásí, tak by se měl podívat na papír. Protože když řeknu, že platím za bydlení 15 tisíc, tak bych asi prodělával. Tudíž těch 10 000 tak důležitých není. Ale hlavní byla i ta motivace. Chci se ještě o krůček zlepšit a myslím, že mi ten přestup může pomoci.
Je jasné, že jste tu nejlepší obránce, takže musíte být tou vůdčí osobností. Bude na Vás vyvíjen velký tlak a na Vás osobně možná ještě větší než ve Spartě.
Počítal jsem s tím, že tady z toho pohledu na mě bude pořádný tlak. S tím jsem sem vlastně šel.
Proč právě Karlovy Vary? V podstatě bezejmenný tým. Zahraničí Vás nelákalo? Tak mě to vyšlo finančně v podstatě stejně. Pokud tedy hovořím o Finsku a Švédsku. Do Německa se mi ještě v mém věku nechce jít, možná později. A z Ruska jsem nedostal takovou nabídku, která by vyvážila skutečnost, že bych byl dlouhou dobu od rodiny. Vary mi nabídly vynikající podmínky a já očekávám zajímavou sezonu. Věřím, že se tu bude hodně bojovat o Play-off a že se do té osmičky i dostaneme!
Je velký rozdíl trénovat s hvězdami jako jsou Kratěna, Broš a jiní, nebo s hráči v Energii, kteří jsou spíše bojovníky?
Já bych neřekl. Je jasné, že teď na začátku přípravy je to trošku těžší, ale ještě takový týden a vše bude v pořádku. Potřebujeme se poznat, více se sehrát. A co se týče kluků tady, tak bych řekl, že je to stejné. Všichni to hrají už nějaký ten pátek a hlavně, hokej je jen jeden!
Jak na Vás zapůsobila příprava „alla Rulík“?
Jeho příprava je pověstná, to je pravda. Hodně jsem o ní slyšel od kluků, kteří pod ním trénovali. A když to trochu přeženu, tak jsem měl skoro strach.
Ale protože patřím mezi hráče, kterým tvrdá práce nevadí, tak můžu říct, že jsem se bál zbytečně. Těžké to bylo, to ano, ale jsem za to rád. Když odcházel Jaromír Kverka, tak naznačil, že takto tvrdě trénovat je zbytečné, že to k ničemu není.
To je jeho názor. Já to zatím nemůžu posoudit. Uvidím až v sezoně. Ale jak říkám, mě naštěstí velká námaha nevadí.
Jak se Vám zdá parta? Loni si ji všichni hráči hodně pochvalovali.
Zdá se mi v pořádku. Je jasné, že novému hráči vždy chvilku trvá, než do party zapadne. Ale už jsme se dost poznali a myslím, že je tu taková správná sportovní parta. Ale zatím o nic nejde, to až později, když se bude hrát liga a půjde do tuhého. Pak se vše projeví. Důležité je, že i v létě, při té velké fyzické zátěži to klapalo. A také že vztah trenérů s hráči je v naprostém pořádku.
Všichni Vás chválí a říkají o Vás, že jste opravdový profesionál, osobnost, vzor pro ostatní. Že jako první jdete trénovat. Byl jste takový vždy?
Asi ano. Vracím se zpět k tomu, že mě příprava nevadí. A to z toho vyplývá. Třeba jako první vezmu činku a jdu na to. Vždyť vím, že si to stejně musím odpracovat, že je to pro mé dobro, že z toho pak žiji. Takže je to asi ve mně.
Patříte mezi nejlepší obránce hlavně díky tomu, že hrajete velice čistě. Jaký je recept na hru bez faulů? Ono je to sice hezké, že hraji čistě, ale kdybych měl víc trestných minut, tak bych se vůbec nezlobil. Potřeboval bych hrát víc důrazně. Ale ono je to asi v člověku, někdo to umí, být v normálním životě klidný a na ledě tvrdý, důrazný. Já jsem prostě takový jako mimo led. A neumím se při hře změnit.
Sice třeba chybí větší důraz, ale soupeři Vám přece neujíždějí. I bez faulů si svoje v pořádku odpracujete.
Ano, to je pravda. Myslím si, že to asi pramení z toho, že mám dobrý pohyb po ledě. Že všude stíhám bruslit a nemusím si potom pomáhat faulem.
Zdejší fanoušci patří mezi nejlepší v lize, dokáží ovlivnit Váš výkon?
Tak určitě se hraje lépe v bouřlivé divácké kulise. Je pravda, že ne vždy je to ale dobré, protože dokáží pobláznit a člověk pak bezhlavě lítá. Na druhou stranu umí pomoci v situaci, když se hráč necítí dobře, když má těžké nohy. Možná že naše fanoušky teď trošku zklamu, ale nejlépe jsem se asi cítil v tom zápase v Sokolově, protože tam fandili i Spartě. Každopádně by se takhle férově mělo fandit na všech stadionech.
Jaké cíle si dáváte Vy osobně na tuto sezonu?
Úspěch jedince se vždy odvíjí od úspěchů klubu. Základem je Play-off. A pak se to bude uvidí dál.
