
Reprezentační dres je to nejcennější! V Popradu se sešla celá rodina, smál se Gríger
Dávide, v první řadě velká gratulace k nominaci do slovenské reprezentace, jak to probíhalo, kdy ses o tom dozvěděl?
Dozvěděl jsem se to v sobotu podvečer, kdy mi volal pan Frühauf, zda bych byl ochotný přijet reprezentovat. Samozřejmě jsem souhlasil, vždy jsem rád, když mě pozvou, velmi rád přijedu.
Cesta do tvého rodného Popradu, kde nyní reprezentace hraje, byla během pauzy plánovaná i před nominací, nebo se to jen hezky sešlo?
Mám tady celou rodinu, ale cestu jsme sem neplánovali, protože je to celkem daleko, i kvůli malému to je celkem náročné. Přijel jsem tedy jen kvůli hokeji, ale samozřejmě to tak hezky vyšlo, že jsme se tu mohli sejít celá rodina a být spolu, je to velké plus.
Jaký je to pocit, mít po dlouhé době zpátky na sobě reprezentační dres?
Příjemný. Obléct reprezentační dres je pro mě vždy čest a je to to nejcennější, čeho může hráč dosáhnout. Jsem za každý zápas velmi vděčný a jsem rád, že tu můžu být. Plus je to, že je to doma v Popradu, takže skvělé.
„Vždy jsem rád, když mě pozvou. Obléct reprezentační dres je pro mě čest a je to to nejcennější, čeho může hráč dosáhnout.”
Jak jsi prožíval poslední roky, když pozvánky nechodily? Fanoušci i novináři se vždy divili…
Musím říct že nijak, bral jsem to tak, jak to je. Vždy jsem si říkal, že budu odvádět stoprocentní práci v klubu a buď to přijde nebo ne, nijak jsem se z toho nehroutil. Snažil jsem se dál pracovat a soustředil se na každý den, abych odvedl práci naplno a věřil, že pozvánka jednou zase přijde.
Trenér Frühauf se v médiích vyjádřil, že tvé nepovolání v posledních letech bylo z důvodu slabší defenzivní práce. Řešili to s tebou trenéři i nějak osobně?
O ničem takovém úplně nevím, ale sám vím, kde jsou moje slabé a silné stránky a vím, že někdy ty obranné činnosti nejsou úplně nejlepší, ale snažím se na tom pracovat a přemýšlím nad tím, jak být každý den lepší a komplexnější. Budu se snažit plnit to, co ode mě trenéři budou chtít.
Jaké to bylo na tvém domácím stadionu? V Popradu jsi vyrostl, jak ses tam cítil?
Je to skvělé, je to plus, třešnička na dortu. Může se přijít podívat celá rodina, protože mě neviděli hrát už pár let. V Popradu jsem začínal s hokejem, poprvé jsem zde nakoukl do mužského hokeje, velké vzpomínky. Je to velmi příjemné, zahrát si zde po tak dlouhém čase.
Kolik volných lístků jsi rozdal? Nebo si všichni museli nakoupit?
No, pár vstupenek jsem bral, lehce víc než ostatní. My jsme totiž celkem početná rodina. Naštěstí to dobře dopadlo a na středu jsem pro všechny lístky sehnal, na pátek snad taky.
Ve středu sis proti Norsku připsal krásnou asistenci na vítězný gól, jak jsi spokojený se svým i týmovým výkonem?
Zápas pro oko diváka úplně nádherný nebyl, bylo to spíš ubojované. Důležité je, že jsme cestu k vítězství našli, Norsko bylo velmi nepříjemný soupeř, houževnatý a silový. Vůbec to nebyl lehký zápas, pomohli jsme si přesilovkami, to je v dnešním hokeji alfa a omega hry, také velké plus. Už jsme si ukazovali, co bylo i špatně a z čeho se musíme na pátek poučit, protože chyb tam bylo dost.
Postavil ses proti svému klubovému spoluhráči Eiriku Salstenovi, proběhla tam nějaká hecovačka před zápasem?
Pozdravili jsme se, pár vět jsme prohodili, ale při zápase to nejde. Je to rychlé a člověk je někdy rád, že vůbec dýchá (smích). Něco tam samozřejmě proběhlo, popřáli jsme si štěstí. Ale je to příjemné, střetnout se takhle mimo Karlovy Vary, v jiné zemi.
Neplánujete společnou cestu zpátky do Varů, abyste třeba ušetřili za benzín?
To nevím, oni končí už ve čtvrtek, nevím, jaké má plány. Musel by tu ale na mě chvíli počkat, protože tu ještě pár dnů s rodinou zůstanou, abych si jich trochu užil. Moc často se sem nedostanu.