V patnácti do juniorky! Martin Psohlavec vychytal výhru v derby a postup do nadstavby
Martine, v 15 letech máš za sebou premiéru v extralize juniorů. Napadlo by tě, že se tak brzy dostaneš do juniorky?
Tak to určitě ne (úsměv). Představoval jsem si, že půjdu postupně dorost, prvoročák, druhoročák, ale abych chytal jako prvoročák v dorostu za juniorku, tak to jsem si nepředstavoval (úsměv).Ty jsi odchovanec Energie, takže to je asi jeden z tvých snů dojít až do A-týmu?
Samozřejmě. Ve Varech jsem chtěl od malička postupně projít všemi kategoriemi a snad se mi povede dostat se až do áčka.Kdy ses dozvěděl, že budeš chytat proti Plzni?
Dozvěděl jsem se to po zápase s Kladnem, takže večer před tím. To jsem byl hodně nervózní, ale druhý den jsem byl už víc v klidu (úsměv).Premiéra v juniorce a navíc v derby s Plzní. Těšil ses?
Samozřejmě, ale byl jsem zároveň trochu nervózní, protože to byl první start v juniorce a navíc v derby. Jsem ale rád, že jsme to zvládli.Ty ses do juniorky dostal ve chvíli, kdy šlo o každý bod kvůli postupu do nadstavby. Bylo pro to tebe o to těžší postavit se do branky, když jsi věděl, že týmu jde o hodně?
Byl jsem si toho vědom. Viděl jsem, že kluci potřebují urvat každý bod. Do branky jsem šel s tím, abych jim pomohl.Co kluci v kabině, jak tě podpořili? Přece jenom jsi tam byl nejmladší a navíc ty poslední zápasy byly kvůli postupu hodně důležité...
Kluci mě vzali dobře. Trošku si ze mě dělali srandičky a tak (úsměv). Také mi ale hodně pomohli a za to jsem rád.V utkání s Plzní sis připsal dvacet pět zákroků a vynuloval jsi jejich nejlepší střelce. Inkasoval jsi jenom jednou a to navíc tak trochu nešťastně po odrazu. Každopádně tvoje premiéra byla vítězná a navíc v derby. To se nepovede každému.
Tak samozřejmě oslava (směje se). Byl jsem moc rád, protože to se nestane každý den vyhrát první zápas v juniorce a navíc derby v patnácti letech. Ale druhý den už jsem musel být zase “ready” do tréninku, takže nohama na zemi (úsměv).Stálo tě to nějaký příspěvek do týmové kasy?
Stálo, ještě dlužím ….. (úsměv).Čtvrteční zápas s Mladou Boleslaví byl hodně náročný, protože také Bruslařům šlo o postup. Čelil jsi 47 střelám a připsal sis 44 zákroků. Docela zápřah...
Jasně, že jo (směje se). Čtyřicet sedm střel jsem nečekal. To se nestane ani v dorostu. Myslím, že co jsem nejvíc měl, tak bylo čtyřicet tři střel v dorostu. Takže teď jsem se celkem zavařil (úsměv). Bylo to docela náročné.Co ti vyhovuje víc? Když jde na tebe víc střel nebo spíše takový běžný průměr?
Určitě čím víc, tím líp. To si zachytám a mám také větší šanci, že sice dostanu víc gólů, ale musím řešit víc herních situací, což mi pomůže do budoucna (úsměv).Jaká byla zpáteční cesta z Mladé Boleslavi, když jste zjistili, že i přes prohru v nájezdech máte v kapse postup do nadstavby?
My jsme to řešili už v šatně, protože trenéři přinesli něco, že postupujeme. Potom tam bylo něco, že ne. V autobuse jsme se pak definitivně dozvěděli, že je to dobré. Tak byl klidnější spánek (úsměv).V letošní sezoně jsi přešel z deváté třídy do extraligového dorostu, kde tvoříš poměrně vyrovnanou dvojici s Michalem Oršulákem, takže sis v úvodu sezony moc nezachytal. Jaké to pro tebe bylo?
Myslím si, že pro mě bylo lepší, že jsem ze začátku začal v šestnáctce a potom jsem se postupně posouval do sedmnáctky a teď už vlastně i do juniorky. Podle mě je to lepší než kdybych začal ve starší kategorii a šel pak do mladší.První extraligový zápas za dorost jsi chytal až v desátém kole a rovnou proti Slavii. Byl jsi nervózní?
Ten den ano. My jsme měli jako tým s panem trenérem výzvu a tak jsem ji nechtěl hned první zápas pokazit (úsměv). Nakonec to tedy vyšlo.Martine, nastoupil jsi v následujícím zápase proti Budějovicím a pak zase až v patnáctém kole proti Spartě, kdy sis vychytal první čisté konto v extralize dorostu.
Proti Spartě nám pomohli Víťa Záhejský a Vojta Čihař. Dát deset gólů Spartě, to je neskutečné (úsměv). Kluci mi tedy hodně pomohli, že dali dost gólů. Na mě šlo nějakých dvacet jedna střel a s tím jsem si zvládl poradit (úsměv).Drží tě v zápasovém tempu tvé starty v šestnáctce?
Ze začátku, když jsem nechytal extraligu, tak jsem měl alespoň nějaké zápasy v šestnáctce. Což je také hodně kvalitní soutěž. Víc jsem rozchytal a teď jsem díky tomu v klidu, protože jsem chytal vlastně od začátku.Ty teď chytáš ve třech kategoriích. Jaké to je, že jsi trochu “zdejší” ve třech kabinách?
Na jednu stranu je to lepší, ale na druhou stranu je to takové divné, jak pořád přecházím sem a tam a nejsem nikde nastálo. Teď je to trochu těžší, protože Míša Oršulák je zraněný. Trénuji tedy se všemi, což je ale zase dobré, protože čím víc ledu tím líp (úsměv).Martine, v letošní sezoně jsi poprvé nastoupil také v reprezentaci, když jsi v Rakousku chytal za šestnáctku. Jaké to bylo postavit se do branky v reprezentačním dresu?
Tak ten první zápas byl neskutečný. Byl to výborný zápas. Držel jsem čisté konto celý zápas. Potom mi to tam spadlo nějakých třicet sekund před koncem. Bylo to sice nepříjemné, ale byl jsem rád, že v mém prvním zápase byla výhra (úsměv).Vzpomeneš si ještě na pocity, když jsi dostal svou první reprezentační pozvánku?
Já jsem byl náhradník. Potom mi ale pan trenér Andrys zavolal, že do Rakouska jedu. Takže to bylo takové, že nejedu, jedu, nejedu, ale pak mi zavolal a já jsem byl šťastný, že to vyšlo.Chtěl jsi vždy hrát hokej nebo ses třeba rozhodoval mezi více sporty?
Určitě mezi více sporty, protože táta je fotbalista. Tak jsem jako malý hrál fotbal a hokej. Trochu mě to chvilku táhlo i na basket, kvůli výšce hlavně (úsměv). Myslím si, že jsem byl občas lepší ve fotbale, ale ten hokej mě prostě nejvíc táhl.Nelákal tě táta spíš k fotbalu?
Lákal, hodně. Pro hokej byla vždycky spíš mamka. Nejhorší to bylo asi v osmi letech, když to taťka nemohl skousnout a hlavně i to, že jsem šel do branky.Když jsi zmínil svou výšku, tak vysocí gólmani jsou dnes cenění, takže i v hokeji je tvoje výška výhodou.
To ano, ale trošku je to i minus. Má to svoje výhody i nevýhody.Proč zrovna gólman?
Kvůli Dominikovi Haškovi a Henriku Lundqvistovi. Mě se prostě líbilo, co ti dva předváděli v bráně. Tak jsem prostě chtěl dělat to stejné.Zkoušíš si občas nějaké jejich zákroky?
(směje se) Samozřejmě, pořád. Na trénincích hodně. V zápasech si to moc nedovolím, ale občas na trénincích s klukama, když je nějaká sranda, tak si to zkusím.Tvůj bratr válí jako obránce a ty v brance, nepošťuchujete se třeba kvůli tomu trochu?
Já mu říkám pořád ať bruslí. On hraje teď útok, ale je to spíš bek. Tak mu říkám ať chodí na toho beka a radím mu, co mají gólmani rádi a co ne (úsměv).Tradiční otázka na závěr. Jaké jsou tvé sny?
Tak teď bych chtěl dojít co nejdál v reprezentaci od té šestnáctky až po áčkovou reprezentaci (úsměv). To samé i v Energii, jak jsem říkal. Potom NHL, ale vůbec bych se nezlobil, kdybych se mohl živit hokejem (úsměv).Děkuji za rozhovor!
