včera | Daniel Kubelka, Marie Valentová

Vojtěch Čihař: Chci zůstat tady a porvat se o místo v týmu

Teprve sedmnáctiletý Vojtěch Čihař přišel do Energie z Chomutova a černobílý dres bude oblékat už třetím rokem. Má za sebou skvělou sezonu, kdy si svými výkony v dorostu řekl nejen o pozvánku do juniorky, ale také do A-týmu a ukázal, že si důvěru trenérů rozhodně zasloužil. Šikovný a skromný mladík o sobě dával vědět i v reprezentaci a tak není divu, že vzbudil pozornost také v zámoří. V CHL Import Draftu si ho ze 38. pozice vybral tým Lethbridge Hurricanes. Vojta však šanci být po několika letech prvním Čechem v týmu odmítl a zůstává v Energii, kde chce bojovat o pozici v A-týmu.

Vojto, máš za sebou přípravu s A-týmem. Jaká byla a jak sis ji užil, jestli se to tak dá říct?

Bylo to trošku něco jiného, ale kluci mi hodně pomáhali. Bylo to takové, že mě pořád hecovali a podporovali, takže jsem si to užil (úsměv). Nabral jsem také i dost svalové hmoty.

Parta v kabině je tedy dobrá? Tým se nyní hodně omladil, tak i to ti asi vyhovuje?

Určitě ano (smích), je tam víc mladých kluků, ke kterým mám věkově blíž, ale rozumím si také s těmi staršími. Takže jsem hodně spokojený.

Jak se těšíš zpátky na led?

Led je prostě… Hokej se hraje na ledě (smích), takže se těším úplně nejvíc. Ale chápu, že v letní přípravě je potřeba víc posilovna a na led se moc nechodí (úsměv).

V přípravě vás čeká devět zápasů včetně utkání s univerzitním týmem Cornell Big Red. Jak se těšíš konkrétně na tento duel?

Myslím si, že to bude zajímavé srovnání českého a amerického hokeje. Bude to zajímavé a těším se na to (úsměv).

A-tým vedou olympijští vítězové z Nagana Pavel Patera a David Moravec, Jaké to pro tebe je pod nimi trénovat?

Já jsem na oba trenéry zvyklý, protože trénovali reprezentační sedmnáctku. A teď ta spolupráce pokračuje. Jsou to bezvadní trenéři a věřím, že s nimi dojdeme co nejdál (úsměv).

Vojto, kdyby ses ohlédl za loňskou sezonou, tak co se Ti vybaví jako první?

Určitě můj první start za A-tým (úsměv). A potom World Hockey Challenge v Kanadě, kde jsme mohli být ve finále, ale bohužel se to nepodařilo a neměli jsme nakonec žádnou medaili.

V utkání s USA vás dělilo pár sekund od vítězství a postupu do finále. Jak na ten závěr zápasu s odstupem času vzpomínáš?

V tu chvíli tam byl samozřejmě smutek. Do zápasu o bronz jsme pak šli trochu zklamaní, že je to souboj “jen” o třetí místo. Ale když na to teď vzpomínám, tak to byla prostě dobrá zkušenost. Nemůžu si na to stěžovat, protože to bylo vlastně poprvé s repre za velkou louží, jak se říká (úsměv).

Tobě se loni dařilo už od přípravy, dost jsi bodoval a pak jsi dostal i pozvánku do juniorky, kde jsi pravidelně hrál. Jaký ten přechod byl?

Za dorost jsem odehrál deset zápasů na začátku sezony. Pak si mě najednou pan Arnošt stáhnul do juniorky a tam mi dal nějakou roli a já jsem ji přijal. Myslím si, že jsme s klukama podávali výborné výkony. No a potom se podařilo, že si mě pan Eismann vytáhl do áčka, za což jsem byl nesmírně rád (úsměv).

Když vzpomínáš na první zápas za A-tým, jaký pro tebe byl?

Bylo to neskutečné. Vlastně jsem chytil derby proti Litvínovu a ještě k tomu se vyhrálo. Jak říkám, bylo to neskutečné (úsměv). A pak mě Frodlík (Dominik Frodl) ještě vytáhl na děkovačku. Já nevěděl, co dělat, tak jsem tam plácal a tleskal jak … (smích).

Jaké pro Tebe byly přesuny mezi kabinami? Nejprve jsi byl v dorostu, potom v juniorce a nakonec v A-týmu.

Bylo to těžké, ale vždy mi ti starší kluci pomohli. Ať už v juniorce nebo potom i v A-týmu. Čeče (Jiří Černoch) nebo Bery (Ondřej Beránek) mi hodně pomáhali, takže to bylo hodně dobré, že mě nenechali ani v jednom týmu jen tak (úsměv).

Za A-tým jsi odehrál pět zápasů. Byla důvěra trenérů pro tebe motivace do další práce?

Ano, určitě ano. Řekl jsem si, že chci určitě hrát tady v Česku za áčko a poprat se o to místo. Mezi dospělými je to prostě větší dřina. Teď jsem si to taky zkusil i v letní přípravě (úsměv). Je to trošku jiné sousto, ale jsem rád, že jsem si vybral tuto cestu.

Zahrál sis proti Litvínovu, Spartě, Kladnu a tedy proti hráčům, kteří si zahráli i v NHL.. Jak se Ti proti nim hrálo? Neměl jsi kvůli svému věku vůči nim třeba přehnaný respekt?

Nějaký respekt jsem určitě měl (úsměv). Zvlášť proti Litvínovu, když jsem hrál první zápas (úsměv), ale myslím si, že po první třetině jsem do toho naskočil a už to bylo takové, že jsou to prostě hráči jako já. Sice o trochu starší a slavnější, ale co se dá dělat (úsměv). Prostě jsem do toho dal všechno.

S juniorkou jste se dostali až do semifinále, ale ty jsi kvůli zranění nemohl zasáhnout do rozhodujícího zápasu v Třinci. Jak těžké pro Tebe bylo, že jsi nemohl týmu pomoct na ledě?

Bylo to hodně těžké. My jsme chtěli ještě pomoct i dorostu, ale shodou okolností se ty zápasy hrály ve stejný den, takže jsme nemohli. Sice medaili mám, ale bylo to takové, že jsem do toho stejně nemohl zasáhnout, takže bych si ji možná asi ani nezasloužil. A juniorka mě taky mrzí. Přišlo nešťastné zranění, otřes mozku a nemohl jsem zasáhnout do toho sedmého zápasu. Věřil jsem, že tam bychom mohli vyhrát a jít do finále.

V rámci CHL Import Draftu do kanadských juniorek si tě z 38. pozice vybral tým Lethbridge Hurricanes. Co to pro tebe znamená?

Chci určitě zůstat tady a porvat se o místo v Áčku Energie. Společně s agentem jsme s týmem, který si mě vybral, v kontaktu, a oni to chápou, že jsem se rozhodl zůstat, ale i tak mě chtěli a draftovali mě.

Jaký máš teď program? Budeš mít nějakou dovolenou?

Jedeme do Turecka na dovolenou, jenom si tak odpočinout na týden a potom zase zpátky do hokeje. Snad se to podaří a poletím do Švýcarska a potom do Edmontonu na Hlinka Gretzky Cup (Vojtěch Čihař je v nominaci na první přípravný kemp , rozhovor vznikl ještě před zveřejněním nominace - pozn. redakce).

Děkuji za rozhovor.