čt 4.6.2020 | Matěj Hodoval

Petře, jak zatím zvládáte suchou přípravu?
Myslím, že dobře. Je to docela náročné, ale všichni se s tím popasují stejně a dávají do toho maximum. Tím pádem to má pro nás smysl do sezony.

V mimosezonním období jste prodloužil smlouvu tady na západě Čech, co pro Energii rozhodlo?
Já jsem tu spokojený. Předtím jsem se hodně trápil v různých klubech a cestoval jsem. Ne, že bych chtěl, ale nikdy jsem nedostal takovou šanci, kterou jsem potřeboval. Tady jsem ji dostal a snažím se to klubu vracet, naopak klub mi to vrací tím, že mám dost času na ledě a mohu hrát svůj hokej. Jsem tu spokojený, rád jsem tu prodloužil.

Jak jste se ze zmíněného cestovatele stal stálicí extraligového klubu? Co jste třeba zlepšil?
Je to o té šanci. Když vám tu šanci někdo dá a vy ji dokážete využít. Když jdete do klubu, kde hrajete pět, deset minut za zápas a bojíš se dát nahrávku, bojíš se jít do souboje, aby tě někdo neproskočil, protože když se ti to nepovede, tak hned sedíš. Myslím, že to je o tom dostat šanci a tady jsem ji dostal, využil jsem toho. Není to tím, že by někdo chtěl přecházet z klubu do klubu, samozřejmě jsou určitým faktorem i peníze, které jsou pro každého hráče důležité, aby mohl zajistit rodinu.

Jaké angažmá vám zatím dalo úplně nejvíce? Ať už po hokejové, či lidské stránce.
To je těžké. Každé angažmá mi něco dalo, hodně jsem se poučil z těch, kde jsem byl krátce. Někde se mi dařilo, pak se ale třeba vyměnil trenér a zničehonic jsem přestal hrát. Zkušenosti se nabírají životem, hraním a zápasy. Nemyslím, že jsem se úplně změnil, v určitých věcech jsem se zlepšil, nebo se snažím zlepšovat, což už asi posoudí jiní. Snažím se zlepšovat, pracovat na své hře a síle. Zkušenosti jsou hodně důležité.

Objevil jste se také na Ukrajině, jak se tohle netradiční působení stalo skutečností?
Blbě (úsměv). Byl to trošku krok vedle, ale byl jsem v takové patové situaci. Dostával jsem nabídku od Komety na tři roky, ale bylo to tak, že bych mohl hrát jen v první lize. Byl jsem mladý a nerozvážný, chtěl jsem prostě hrát. Dostal jsem tuhle nabídku, a tak jsem ji vzal. Myslím si, že mi to nějak úplně nepomohlo, ale asi ani neuškodilo.

Nepřemýšlíte, že byste napsal po konci kariéry knihu?
Možná ano, uvidíme (smích). Prošel jsem toho dost, mám strašně moc zážitků a zajímavých událostí, co se staly. Na Ukrajině na nás vytahovali pistole, v Americe jsme se vybourali s autobusem... Bylo toho za tu hokejovou kariéru dost a doufám, že teď už budou jen hezké vzpomínky a časy, snad se nám tu podaří zase udělat play-off.

Může být vaším osobním cílem reprezentace? Prošel jste totiž těmi mládežnickými, na start mezi seniory však stále čekáte.
Já se vždy snažím hrát nejlépe jak mohu. To už je pak na agentech a trenérech, jestli doporučí, či do národního týmu vyberou. Já samozřejmě budu makat dál a snažit se hrát stejný styl, stejný hokej, jako doteď a zlepšovat se. Když se to povede tak budu pochopitelně rád. Když ne? Tak je to jen život.

Odešel váš obranný parťák Matěj Stříteský, jak to vnímáte?
Se Stříťou jsme se zpočátku docela hledali, shodli jsme se na tom, že jsme měli problémy v obraně. Potom jsme na tom zapracovali a nedostávali tolik gólů. Hrálo se mi s ním dobře, vyhověli jsme si. Oba jsme útočné typy obránců, tam tedy asi byl na začátku problém, oba jsme se chtěli cpát dopředu. Když jsme se po pěti, deseti zápasech sehráli, tak nám to sedělo, dělali jsme body pro tým i do osobních statistik, sedli jsme si v přesilovkách. Bylo to super. To, že odešel, je už na něm. Dostal asi nějakou nabídku, nebo tu nechtěl zůstat, do toho nevidím a je to jeho rozhodnutí, každý má svou hlavu. Já mu jen přeji, ať se mu daří, ale ne proti nám (úsměv).

Odešel k západočeskému rivalovi, přiostříte mu to v případě, že se potkáte u mantinelu?
Já moc do těla nehraji, ale určitě do něho budeme trošku šťouchat. Máme tu pár kluků, kteří hrají dobře do těla, takže ti mu to dají trošičku „sežrat“.

Co se osobního života týče, tak jste se zasnoubil. Gratulujeme! Bude za to nějaký příspěvek do kasy?
Děkuji. Nevím, zda to vůbec někdo ví, pár lidí mi gratulovalo, ale zatím to neví Venca (Skuhravý). Teď už to ale ví (ukazuje na kameru). Snad za to příspěvek nebude, ten je myslím jen za svatbu a za dítě. Ještě chvilku snad počkáme

S ohledem na baby boom v kabině nepřemýšlíte o potomkovi?
Jdeme postupně, asi tak bych to řekl.

Přejdeme k přípravě. Jak vám vyhovuje pestrost programu?
Je to super. První týden jsme začali zlehka, aby se nikdo nezranil, což si myslím, že je super. Začali jsme přidávat. Dopolední fázi máme více na fyzičku a kardio, takže tam běháme a makáme buď v tělocvičně, nebo na atletickém stadionu. Posilovna potom je také super, tam si každý dodělá sílu. Minulý týden jsme měli ty tréninky rozdělené, takže jsme i trochu odpočatí, každý si navíc mohl předělat váhy podle svého svědomí a vědomí. Vyhovuje mi to. Tento hrací týden je super, máme tu hlavně skvělý areál. Máme tu vše – bazén, tenisové kurty, plážový volejbal, atletický stadion... Je super, že to můžeme takto využívat. Jak říkám, jsem tu spokojený, je tu krásně, svítí nám sluníčko, co jiného si přát (smích).

Herní týden začal tenisem. Co vy a tento sport?
Já jsem v mládí hrával tenis, stejně jako fotbal a hokej, pro který jsem se pak rozhodl. K tenisu mám blízko, brácha a celá naše rodina navíc také hrávají tenis. Baví mě to, když přijedu do Zlína, tak si s kamarády jdeme zahrát. Ještě teda musím vymyslet recept na Pažiho (trenéra Martina Pešouta, který vyhrál turnaj mezi energetiky), protože jsem s ním dvakrát hrál dvouhru a podruhé jsem prohrál. To zase budu mít na nástěnce. Musím něco vymyslet, ty jeho lobíky mi nesedí, nevoní mi to (úsměv).

Nebyla třeba obava, že v případě prohry by vás přesunul do třetí obranné dvojice?
Ne (smích). Je to taková rivalita, hodně to prožívá, je takový výbušný a křičí u toho. Když jsme tu byli sami, tak jsme si taky zařvali, tentokráte jsem se klidnil, protože jsem před tím hrál čtyři zápasy a byl jsem z toho slunce utahaný. Myslím, že takhle to tu nefunguje, je tu taková kamarádská a rodinná atmosféra.

Kdo z kabiny je podle vás nejvíce univerzálním sportovcem?
Já bych možná řekl sebe. Aby to nevyznělo blbě, tak já jsem byl odmalička vedený ke všem sportům. Z každého sportu mám něco. Třeba v tenise nebo v golfu jsou hrozně důležité základy, pak je vidět, když je někdo nemá z dětství. Pak se to těžko dohání, potom se to hraje takovými loby. Mě třeba baví všechny sporty. Ostatní kluci z týmu jsou šikovní na více sportů, samozřejmě ale někomu nejde třeba fotbal, nebudu jmenovat. Třeba Vondrc (Tomáš Vondráček). Každému něco nejde. Já jsem jen rád, že je tu takové zpestření a můžeme si to zpříjemnit.