Zemřela největší karlovarská hokejová legenda pan Václav Šinágl
Václav Šinágl st. se narodil 18. září 1928 ve Všeradicích u Berouna, ale jeho rodiče již 3 roky pracovali a žili v lázeňském městě. Vyrůstal v Karlových Varech v části zvaná „Čerťák“ a žil zde až do 14. září 1938, kdy celá rodina musela město opustit po mnichovském diktátu a odsunu Čechů ze Sudet. Ještě než se museli čeští obyvatelé z města odstěhovat, se od roku 1935 učil hokeji na hokejovém hřišti Slavie ve sportovním areálu na Růžovém vrchu nad Horním nádražím. Po skončení II. světové války se do svého města vrátil, hned v roce 1945. Okamžitě se stal jedním z hráčských tahounů při obnově hokeje v Karlových Varech, když se mu podařilo přesvědčit řadu vrstevníků a pozdějších spoluhráčů – např. Josefa Šafránka nebo Arnošta Náprstka, aby se i oni věnovali hokeji.
Václav Šinágl na domácím ledě. Za ním kamarád Josef Šafránek.
Veškeré dění po 2. světové válce se odehrávalo na rybníčku Malé Versailles, ale to nebránilo tomu, aby se připravovala, a později i zrealizovala výstavba pravého „zimního stadionu“ s umělým leden, který byl postaven u městské Tržnice. První utkání na novém stadionu bylo derby se Slavií Praha, které se odehrálo 6. ledna 1949. Díky nově vybudovanému hřišti s umělou ledovou plochou výkonnost mužstva rychle stoupala a v roce 1951 se karlovarský hokej dostal do nejvyšší soutěže. Postup mezi elitu Václav Šinágl neprožíval ve svém klubu, protože v té době vykonával povinnou vojenskou službu v armádním klubu ATK Praha. Zde působili i jeho spoluhráči Slavomír Bartoň, Karel Gut a pozdější karlovarští spoluhráči Josef Koller a Václav Freiberg. Tyto dva na vojně přesvědčil, aby po návratu do civilu odešli hrát za Slavii K. Vary. Václav Šinágl na vojně poprvé nastoupil za národní tým, a stal se tak prvním Karlovarákem, který oblékl reprezentační dres tehdejšího Československa. V nejvyšší soutěži odehrál 55 zápasů (v sezoně týmy hrály 10-15 zápasů) a nastřílel v nich 57 branek. Za Slavii a Dynamo (jak se v padesátých letech minulého století musel klub jmenovat) odehrál 15 sezón, další roky přidal na trenérském postu. Podobně jako řada jeho vrstevníků byl jeho druhým sportem fotbal (v letech 1948 – 1954 hrál za A-mužstvo Slavie K. Vary).
V letech 1960/61 a 1970/71 vedl A-mužstvo jako trenér, ale trenérsky především působil u mládežnických kategorií. Jeho nejznámějšími svěřenci byli syn Václav, dále pak Oldřich Matoušek, Karel Skopový či Jaroslav Kliment. V důchodovém věku se pan Šinágl nejvíce věnoval své zahrádce v Drahovicích, kam pravidelně docházel. K hokeji vychoval i svého syna Václava, který též dlouhé roky hájil barvy karlovarské Slavie ve II. lize. Hokejové geny „předal“ i vnukovi Petrovi Šináglovi, který v extralize za Karlovy Vary odehrál 32 zápasů, další pak přidal za Plzeň a Kladno.
„Zpráva o úmrtí pana Šinágla nás v klubu všechny zaskočila a hodně zarmoutila. Odešel člověk, bez kterého by se v minulosti karlovarský hokej po II. světové válce asi pomaleji vzpamatovával ke svému novému životu. Byl jedním z hlavních iniciátorů obnovy a zůstala po něm velmi výrazná stopa. Celé jeho rodině klub vyjadřuje hlubokou soustrast,“ řekl o Václavu Šináglovi prezident HC Energie Karlovy Vary Ladislav Trubač.
Václav Šinágl v dresu národního týmu Československa (v horní řadě první zleva).
Václav Šinágl na fotografii týmu karlovarské Slavie (ve spodní řadě třetí zleva).
