po 22.5.2023 | Filip Mikulášek

Bene, vítejte v Karlových Varech. Přicházíte na pozici videotrenéra. Jak byste popsal svou roli?
Popsal bych to asi tak, že se snažím zanalyzovat co nejvíce z naší hry a samozřejmě také hry soupeře během utkání. Dále budu úzce napojen na hlavního trenéra. Ať už ohledně analýzy hry nebo vytváření klipů z jednotlivých zápasů, abychom hráčům pomohli zdokonalit hru. Mou prací bude také příprava na soupeře, kde se snažím najít určité tendence a systém hry, kterým soupeř hraje.

Jak dlouho již tuhle práci děláte a jak jste se k ní dostal?
Dostal jsem se k ní velice jednoduše. "Mladej, asi umíš s počítačem – tady máš počítač, jsi videokouč." Já jsem byl v té době trenér brankářů a pan Přerost si mě identifikoval jako talenta na videokouče (smích).

Jaké zkušenosti již máte za sebou? Kde všude jste působil?
Po konci kariéry jsem byl hlavně trenér brankářů. Když jsem žil v Americe, konkrétně v St. Louis, tak jsem tam měl svou brankářskou akademii. Po návratu do Čech jsem se dostal do Litoměřic, kde jsem působil jako trenér brankářů a zároveň videokouč. Přes Litoměřice jsem se dostal do národních týmů, kde mám za sebou šest mistrovství světa. A aktuálně jsem se přesunul sem do Karlových Varů.

V Litoměřicích jste se seznámil s Davidem Brukem. Je on tím důvodem, proč jste nyní tady?
Určitě, s Davidem budeme tento rok pracovat již šestou sezónu, což je pro mou pozici velmi důležité. Víme, co od sebe můžeme čekat, jsme navyklí na stejné věci a to nám tu práci usnadňuje.

Jaké systémy ke své práci využíváte?
Využíváme program Hockey Analysis, což je takový software, kde si přímo během zápasu vytvářím značky. To znamená, že si označím určité časové období ve hře, které mi na konci vyběhne jako definovaný klip a já ho mohu následně využít. Během utkání mám například dvanáct druhů značek na různé herní situace jako je založení útoku, vhazování, forčeking, přesilovka, oslabení atd. Plus ještě sleduji střídání hráčů, což je další definice těch značek. Potom využíváme internetové servery jako Instat nebo SportsContract, kde dostávám detailnější záběry a klipy na přípravu na soupeře.

Jak to probíhá během samotného utkání, co máte na starosti?
Během utkání mám na uchu sluchátko, kterým jsem propojený s lavičkou. Tam dávám různé pokyny a postřehy shora, protože odtamtud má člověk trochu jiné vnímání hry. Není tak emocionálně zapojen do hry. Takže dávám různé informace o hře naší i soupeře. A k tomu si samozřejmě dělám značky, abych měl naznačkované celé utkání a mohl s ním pak po skončení dále pracovat.

Můžete popsat, jak vypadá typický zápasový den videotrenéra?
Přijdu na zimák a několikrát si projedu videomateriál, který jsem trenérovi přichystal na poradu. Projdeme si to vždy společně a ze čtyřiceti klipů vybereme deset až dvanáct zásadních. Trenér poté odchází na led a já si připravuji samotnou poradu. Snažím se být co nejkonkrétnější, aby to bylo pro hráče co nejlépe pochopitelné. Po tréninku je porada, kde dané klipy prezentujeme hráčům. Pak máme ještě poradu se speciálními týmy, které mají vlastní poradu. Následuje chvilka volna, což pro mě znamená přípravu na zápas a kontrolu techniky, které není nikdy dost. Před zápasem se jdu připojit na signál kamery, připravit si zápas a znovu si projít poradu, abych si připomenul jak hraje soupeř a co chceme hrát my. Během zápasu probíhá již několikrát zmíněné značkování a po skončení utkání rozbor.

Rozbor často trvá dlouho do noci. Máte vůbec čas na spánek?
Záleží samozřejmě na rozpisu utkání. Určitě to není nic snadného. Hlavně se často stává, že trenéra v pozdních hodinách napadne, že by na druhý den potřeboval něco extra z toho předešlého zápasu. V takovém případě třeba v jednu hodinu vstávám, znovu se koukám na zápas a znovu vybírám věci dle zadání hlavního trenéra.

Nežárlí manželka na Davida Bruka, když Vám volá v nočních hodinách?
Jelikož už ho naštěstí osobně zná, tak ho vždy jen pozdraví a jde znovu spát (smích).

Komunikujete také s kolegy z ostatních týmů? Máte mezi sebou třeba nějaký specifický humor?
Určitě něco takového probíhá. Všichni jsme otroky hlavních trenérů (smích), takže má každý trochu jinou zkušenost a tomu odpovídá i ten humor. Samozřejmě na sebe narážíme ve smyslu, že někde toho potřebují více a jiný má naopak pohodičku.

Co jiného kromě videa máte v klubu ještě na starosti?
Momentálně se věnuji hlavně skautingu a datové strukturalizaci fungování A *-týmu. Skauting probíhá hlavně přes sběr dat a sledování hráčů, abychom vytipovali toho hráče, kterého opravdu chceme. Díky mému napojení do zámoří a národní týmy mám spoustu kontaktů po různých ligách. Na každého hráče se snažíme zjistit co nejvíce informací, i co se charakteru a ostatního fungování týče.

Několikrát jste zmínil zámoří. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Obrovská! Když jsem po dvou letech na univerzitě skončil s aktivním hraním, tak jsem tam dostudoval univerzitu a po roce, co jsem si řekl, že už hokej nikdy nechci vidět, jsem se k němu vrátil na již zmíněné brankářské akademii (úsměv) . Amerika je velmi zajímavá a otevřená země. Ale upřímně, po těch sedmi letech už jsem si nedovedl představit tam dále žít, protože to není nic jednoduchého. A navíc u nás v Evropě se jako střední třída máme mnohem lépe.

Působil jste tam jako trenér brankářů. Využil jste z té praxe pak i něco jako videootrenér?
Co jsem využil, tak to byly určitě kontakty. Jezdil jsem i na různá světová sympózia, například v Coloradu. Byl jsem ale také ve Švédsku či Finsku. A tam jsem sehnal opravdu mnoho kontaktů, které jsou nenahraditelné.

Nyní působíte v Karlových Varech, ale původem jste z Plzně. Nechytáte tady trochu sodu? Přeci jen je tu velká rivalita…
Jak už jsem říkal, ulehčuje mi to v tomto směru napojení na hlavního trenéra. Vnímám tu rivalitu, ale teď jsem ve Varech a věřím, že tu budeme dělat úspěchy. Navíc jsem tu strávil několik let svého života a dokonce zde chodil na gymnázium. Tenhle region mám v srdci, zejména okolí Nejdku a Nových Hamrů. Celá moje rodina, což je manželka a tři děti, miluje Krušné hory, kam dojíždíme za mojí maminkou.

Stále však dojíždíte z Litoměřic. Jak náročné to pro Vás zatím je?
Ano, dojíždím, protože ten přesun není úplně jednoduchý. Zvlášť, když tam má zbytek rodiny zázemí. Cestování ale není tak špatné. Ráno se nasnídám v autě a jedu do Varů, kdy cestou už přemýšlím nad prací. Zpáteční cestu zase strávím na telefonu, díky čemuž to rychle vždy uběhne.

Zúčastnil jste se několika mládežnických mistrovství světa. Jak na ně vzpomínáte a jaké máte zážitky?
Určitě je to obrovská zkušenost, za kterou jsem velmi vděčný. Největším zážitkem je vždy první zápas. Když tam člověk přijde a začne hrát znělka mistrovství světa. To se Vám rozbuší srdce a najedou si uvědomíte tu ohromnou zodpovědnost, kterou máte za zem, jenž tam reprezentujete.

Jak jste vlastně dostal k samotnému hokeji?
Já jsem se k hokeji dostal až někdy kolem patnácti let. Do té doby jsem hrál fotbal a motal se obecně kolem sportu. Před barákem jsme hráli hokej s tenisákem a já si dával na nohy polštáře z gauče. To byla asi jediná moje tehdejší vazba k hokeji.

Vaše příjmení není české, ale zároveň není neznámé. Můžete nám to přilížit?
Jsme sice Češi, ale to příjmení není obvyklé. Vím, že můj vzdálený příbuzný je režisér Sequens. Lidé se mě na to často ptají, ale myslím, že to na mou kariéru žádný zásadní vliv nemělo.