Bernad: Věřím, že můžeme uspět. Tým na to máme
Davide, vítejte v Karlových Varech. Jak se zrodil váš přestup do Energie? Děkuji za přivítání. Přestup se rodil celkem dlouhou dobu. S agentem jsme řešili různé kluby, do kterých jsem mohl jít. Dopadlo to tak, že jsem se rozhodl pro Karlovy Vary. Jsem za to rád. Po prvním tréninku jsem nadšený a doufám, že to tak bude pokračovat.
Přestup ladil bývalý trenér energetiků Martin Pešout, ale nyní je tu David Bruk. Hovořili jste o vaší roli v týmu? Celou dobu se angažmá řešilo s Martin Pešoutem. Doufám, že příchod pana Bruka na mém působení nic nezmění a bude mít o mě zájem i on (smích).
Co bylo hlavním motivem, který stál za změnou vašeho působiště? Cítil jsem, že potřebuji změnu. V Mladé Boleslavi jsem byl dlouho a potřeboval jsem restart, abych si vyčistil hlavu. Jsem rád, že to tak dopadlo.
Máte za sebou úvodní tréninky, jak se vám tu líbí? Jsem nadšený z komunikace. Zhruba před dvěma týdny jsem začal komunikovat s trenérem nebo fyzioterapeutem. Je tu zájem, perfektní komunikace. Doufám, že to není jen první nadšení, ale bude to v tomto duchu pokračovat i nadále.
Co říkáte na město a klubové zázemí? Město jsem ještě nestačil projít, ale chystám se na to. Chci se podívat na památky a samozřejmě na kolonádu. Kabina je super, zázemí je krásné. Potkal jsem se asi s polovinou hráčů, protože ostatní byli na testech. Věřím, že si i na mě kluci zvyknou a nebudu je moc štvát (smích).
Z Boleslavi se znáte například s Ondřejem Dlapou. Mluvili jste spolu o přesunu do Karlových Varů? Ano, s Dlapičem jsem byl v kontaktu. Společně jsme to celkem pekli i v Boleslavi, takže na to navážeme. Pokud takto někam odcházíte, tak se vyptáváte známých, jak to v daném klubu vypadá, jestli je tam vše v pořádku. Od Dlapiče jsem dostal jen dobré recenze.
Vyjma dvou hostování jste strávil 10 let v Mladé Boleslavi, jak velká to pro vás bude změna? Prostě změna. Uvidíme, jak moc mě to ovlivní. Je to můj první přestup v extralize a těšil jsem se na to. Už to byla potřeba.
Jak byste zhodnotil své působení u bruslařů? Přišel jsem tam de facto v juniorce a od té doby jsem si budoval pozici. S vedením jsme mluvili o tom, že si mě vychovává pro A-tým. Následovala cesta přes Ústí, kde musíte nasbírat zkušenosti, což bylo jenom dobře. Dostáváte potom v první lize více prostoru a hodně hrajete. Ze začátku to v Mladé Boleslavi bylo hodně na houpačce, ale v posledních letech se to ustálilo. Myslím si, že Boleslav už nepatří mezi týmy, které jeden rok hrají spodek tabulky a druhý rok bojují o titul. Soupeři o ní už ví, že to není špatný tým a mají dobré hokejisty. Nastavilo se to tam správným směrem a věřím, že to bude takto pokračovat. Přeju jí jen to nejlepší.
Jste obránce, ale několikrát jste nastoupil také v útočných řadách. Bylo to pro vás těžké? Už před pár lety, když jsme byli na výjezdu ve Vítkovicích a Pavel Kousal náhle onemocněl, tak za mnou přišel trenér, jestli to zvládnu odehrát v útoku. Řekl jsem, že to zkusím a asi jsem obstál (smích). Když byla velká marodka, tak jsem zaskočil. Ze začátku to nebylo úplně jednoduché, ale nakonec jsem si na to zvykl a dá se to celkem zvládnout.
Táhne vás to osobně do útoku nějak víc? Od druhé třídy hraju obránce, ale dopředu mě to táhne. Myslím, že to byl hlavní aspekt toho, proč jsem chodil vypomáhat do útoku. Trenéři věděli, že mám útočné pásmo rád (smích).
V poslední sezoně jste došli do semifinále, jaké si kladete cíle s Karlovými Vary? Nechci říkat, že jen ty nejvyšší. Chci, aby se týmu dařilo a podařilo se nám uspět. Když si vzpomenu na éru Skuhravý, Kumstát a spol, kdy to tu bylo na totálním vrcholu, tak to byla paráda. Musíme jít postupnými kroky, nemůžeme létat v oblacích. Věřím, že to zvládneme, protože tým na to složený je.
Zmínil jste Václavva Skuhravého, který nyní společně s Davidem Brukem trénuje A-tým. Jak jste se s ním stačil za tu krátkou chvíli poznat? Z Ústí na něj nemám úplně dobré vzpomínky, když Karlovy Vary hrály první ligu. Byl jsem za bránou a říkal jsem si, že si stoupnu k mantinelu, aby neprošel. Jenomže on prošel i se mnou (smích). Pak jsem si dva měsíce léčil koleno. Není to ale nic ve zlém, ale on na mě upadl a vzhledem k mé a jeho postavě to bylo dost nevyrovnané (smích). Jinak jsme se vždy akorát pozdravili, padla nějaká srandička. Nyní máme ale oba jinou roli a oba jsme se posunuli. Věřím, že spolupráce to bude dobrá.
Připomněli jste si tento okamžik? Ještě jsem to nestihl, ale těším se na to, až se dáme do řeči a přijde na to řeč. Rád mu to připomenu (smích).
V Mladé Boleslavi jste nastupoval s číslem 17, které tady má Tomáš Redlich. Už padaly nějaké úplatky, aby vám jej přenechal? Zatím ne, ale až se trochu víc poznáme, nebo až zjistím nějakou jeho slabinu, tak to zkusím (smích).
Díky za rozhovor!
