Hlava mě bolela letos i loni stejně, směje se Mikuláš Antonik
Jsem ještě ve věku, kdy moc odpočívat nepotřebuji. Byl jsem hlavně doma a skoro každý den jsem chodil na golf. Takový relax mi bohatě stačil.
Začíná Vám příprava na novou sezonu, můžete přiblížit její harmonogram?
Dnes (pondělí 4.5.) začali trénovat mladí hokejisté a posily, celý tým se připojí 11.5. Na konec května plánujeme týdenní soustředění a suchá příprava by měla končit 3. července. Pak by měla být dovolená a od 22. července plánujeme, že bychom šli na led v nové hale.
Proč vlastně začínají mladí hokejisté již dnes? Potřebují ve svém věku víc tréninku?
Je tu spousta kluků, kteří sezonu skončili dřív. Jiní s námi na led sice chodili, ale v zápasech nebyli stoprocentně vytížení. Proto jsme jim odpočinek trochu zkrátili, aby mohli víc potrénovat.
A co je pod Vaším vedením čeká?
Budou to takové zapracovávací aktivity. Posilovna, hry, strečing... Prostě aby se jim svaly připravily na větší zátěž. Podobné to bude pro ostatní i příští týden, to už ale s touto mladou partou začnu trénovat dvoufázově a trošku na ně přitlačíme.
Bude se letní příprava v něčem odlišovat od loňské?
Myslím si, že pojedeme víceméně ve stejném stylu jako loni. Nějaké malé drobnosti možná obměníme, ale kostra zůstane stejná.
Čeká Vás tedy opět cyklistické soustředění na Šumavě?
Tam jsme přece jen změnu udělali, rozhodli jsme se tentokrát jet do Bedřichova v Jizerských horách. Je tu totiž spousta kluků, kteří soustředění na Šumavě absolvovali již několikrát. Chtěli jsme udělat nějakou změnu a Josef (Paleček, pozn. red.) má s tím místem dobré zkušenosti, byl tam s Libercem. Měli bychom tam mít i trochu komfortnější podmínky.
V přípravě na ledě už jsme si také zvykli na turnaje ve Švýcarsku. Jedete i tentokrát?
Stejně jako loni bychom měli jet na turnaj v Zugu.
Vraťme se ještě k sezoně minulé. Pro Vás osobně to byl druhý titul v řadě. Jak byste ty pocity porovnal?
Vyhrát něco je hrozně těžké, ať je to na jakékoli úrovni. A stojí to stejné množství práce. Extraliga dospělých je samozřejmě obrovsky mediálně sledovaná, čelíte velkému tlak fanoušků a sponzorů, je to tedy úplně o něčem jiném. I euforie z vítězství je tím pádem mnohem větší, to tu ostatně každý viděl.
Juniory jste ale ke zlatu dovedl jako hlavní kouč, zatímco letos jste působil jako asistent...
To je samozřejmě další aspekt. Pro mě šlo vůbec o první sezonu u dospělých, takže jí vnímám hlavně jako neskutečně cennou zkušenost.
A které oslavy byly bouřlivější?
Myslím, že oslavy jsou pořád stejné. Druhý den ráno člověka bolí hlava v obou případech (smích).
Za základ karlovarského titulu je označována skvělá parta hráčů. Bylo takové souznění i mezi trenéry? Přece jen mezi Vámi a panem Palečkem je značný věkový rozdíl...
I ze svého předchozího působení u juniorů jsem byl zvyklý mít kolem sebe lidi, kteří jsou podstatně starší než já. A dokázali jsme si najít společné téma a vycházeli jsme spolu dobře. Myslím, že i letos jsme partu měli výbornou. Kdybychom netáhli za jeden provaz, tak bychom se asi tak daleko nedostali. O neskutečné partě kluků, která se tu sešla, ani nemluvím. V tom našem trenérském kamrlíku jsme to zvládli. Já jsem tam nejmladší, Pavel Kněžický je věkově mezi námi a Josef je náš starý matador.
Ten kamrlík ale brzy opustíte. Do nové arény se těšíte, nebo se Vám bude spíše stýskat?
Samozřejmě jsem tady toho hrozně moc zažil. Spoustu krásných věcí ale i zklamání. Na tomhle stadionu jsem začal hrát hokej a můj táta ho de facto budoval. Takový je ale život, doba si to vyžádala. A když máme tu možnost, tak je přesun do nové haly super. A zůstanou nám dobré vzpomínky.
Děkuji za rozhovor.
